ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1444.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1444/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a Mgr. Petra Šuka, v právní věci navrhovatelky I. A. s. r. o., zastoupené advokátem, o zápis změn v obchodním rejstříku, za účasti RNDr. J. Z. CSc., zastoupeného advokátem, vedené u Krajského soudu v Ú. n. L. pod sp. zn. C 11514, o dovolání RNDr. J. Z. CSc., proti usnesení Vrchního soudu v P. ze dne 17. ledna 2006, č. j. 14 Cmo 301/2005 - 89, takto:
Usnesení Vrchního soudu v P. ze dne 17. ledna 2006, č. j. 14 Cmo 301/2005 – 89 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením (poté, co jeho předchozí zamítavé usnesení zrušil), změnil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ú. n. L. ze dne 19. dubna 2005, č. j. F 18469/2003, C 11514/2-81, kterým tento soud rozhodl o zápisu výmazu jednatele společnosti I. A. s. r. o. (dále jen „společnost“) RNDr. J. Z., CSc. a o zápisu dne zániku jeho funkce ke dni 11. září 2003, do obchodního rejstříku tak, že rozhodl o zápisu dne zániku funkce dnem 23. května 2003 (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
V odůvodnění usnesení odvolací soud přitakal názoru společnosti, že soud prvního stupně pochybil, když jako den zániku funkce jednatele RNDr. J. Z., CSc. uvedl den 11. září 2003, neboť z obsahu spisu plyne, že jediným důvodem, pro který lze zapsat zánik funkce jednatele je právě rozhodnutí valné hromady ze dne 23. května 2003, na které společnost odkazuje. K zániku funkce statutárního orgánu v daném případě došlo dnem, kdy o jeho odvolání rozhodl orgán, v jehož působnosti je takové rozhodnutí učinit [§125 odst. 1 písm. f) obchodního zákoníku].
Proti usnesení odvolacího soudu podal RNDr. J. Z., CSc. dovolání. Co do jeho přípustnosti odkazuje na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Co do důvodů namítá, že řízení je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Vadu řízení spatřuje v tom, že mu soud prvního stupně nedoručil odvolání společnosti v projednávané věci, k němuž se tak neměl možnost následně vyjádřit, čímž byl porušen jeden ze základních principů, jimiž je soudní řízení ovládáno, a sice princip rovnosti účastníků.
Na podporu svého závěru o nesprávném právním posouzení věci dovolatel uvádí, že usnesení valné hromady společnosti, kterým byl odvolán z funkce jednatele a které společnost použila jako podklad pro jeho výmaz z obchodního rejstříku, je neplatné.
Jako důvod „neplatnosti valné hromady“ konané dne 23. května 2005 uvádí především, že nebyla svolána a neproběhla řádně, neboť ve společnosti byli dva „rovnocenní“ jednatelé, avšak valnou hromadu svolal pouze jediný jednatel, bez předchozí dohody s druhým, který navíc s konáním valné hromady s navrhovaným programem a ve stanoveném termínu nesouhlasil a svůj nesouhlas druhému jednateli také včas předem sdělil. Valná hromada si nezvolila ani svého předsedu ani zapisovatele, tedy nebylo osob, které by ji řídily a ve smyslu §129 odst. 4 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) podepsaly zápis z valné hromady vyhotovený jednatelem a potvrdily tak jeho správnost a úplnost. Notářský zápis ze dne 16. června 2003 je dle mínění dovolatele jen výrazně zestručnělým záznamem pouze o právně významných skutečnostech a nemůže zápis z valné hromady vyhotovený dle §129 odst. 4 obch. zák. nahradit. Za neplatné považuje dovolatel i usnesení, které tato valná hromada přijala, přičemž o této věci je vedeno řízení u Krajského soudu v Ú. n. L. a do skončení řízení nelze rozhodnout v řízení tomto.
Dále namítá, že nebyly splněny podmínky pro postup dle §127 odst. 5 písm. c) obch. zák. a hlasovací právo dalšího účastníka nemohlo být vyloučeno. Tvrdí, že se žádného porušení povinností při výkonu funkce nedopustil a zejména, že společnost (resp. druhý společník) žádné konkrétní porušení netvrdila. Naopak uváděla jen naprosto obecná, nekonkrétní a zejména zcela nepravdivá tvrzení.
Podle dovolatele přijal rozhodnutí, kterým měl být odvolán z funkce jednatele, svými 50 % hlasů druhý ze dvou společníků společnosti – RNDr. S., který byl v době konání valné hromady v prodlení se splacením svého vkladu a podle ustanovení §127 odst. 5 písm. d) obch. zák., tedy nebyl oprávněn vykonávat své hlasovací právo.
Dovolatel uvádí, že vzhledem k jím popsané situaci nemohl ve společnosti již řádně vykonávat funkci jednatele, a proto dne 21. srpna 2003 v souladu s §66 odst. 1 obch. zák. ze své funkce „písemně odstoupil“. K definitivnímu skončení výkonu funkce pak došlo dne 11. září 2003, kdy jeho odstoupení projednala valná hromada společnosti, tj. orgán, který jej do funkce jmenoval.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc spolu se svým právním názorem vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí.
Společnost ve vyjádření k dovolání argumentuje ve prospěch správnosti napadeného rozhodnutí a navrhuje dovolání zamítnout.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
V projednávané věci založil odvolací soud své rozhodnutí na tom, že „z obsahu spisu plyne, že jediným důvodem, pro který lze zapsat zánik funkce jednatele, je právě rozhodnutí valné hromady ze dne 23. května 2003, na které společnost odkazuje“, aniž posuzoval, zda usnesení této valné hromady bylo přijato v souladu se zákonem, jak bylo v řízení o zápis změn do obchodního rejstříku jeho povinností. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Přitom sám odvolací soud v usnesení ze dne 18. srpna 2004, č. j. 7 Cmo 479/2003-67, kterým zrušil předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně, tomuto soudu vytkl, že se nevypořádal s otázkou neplatnosti usnesení valné hromady z důvodů, které namítl účastník RNDr. J. Z., CSc., tj. s námitkami o nezákonnosti průběhu valné hromady, prodlení se splacením vkladu druhého společníka, neexistence tvrzeného porušování povinností při výkonu funkce atd., a že v této souvislosti neprovedl žádné důkazy.
Proto Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání, usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 8. dubna 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu