ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.565.2006.1
sp. zn. 29 Odo 565/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci navrhovatele B. K., zastoupeného Mgr. A. S., advokátkou o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady M. P., a. s., o prohlášení neplatnosti smlouvy o převzetí obchodního jmění hlavním akcionářem a o právo na přiměřené dorovnání, za účasti M. – o., s. r. o., zastoupené JUDr. M. Z., Ph. D., advokátkou vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 136/2004, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. října 2005, č. j. 8 Cmo 215/2005 – 54, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud výroky I. a II. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. listopadu 2004, č. j. 24 Cm 136/2004 – 32, kterými tento soud zastavil řízení ve věci návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti M. P., a. s. (dále též jen „společnost“), konané dne 28. června 2004, kterým valná hromada rozhodla o zrušení společnosti bez likvidace s převodem obchodního jmění na hlavního akcionáře (bod 8 pořadu jednání valné hromady), schválení smlouvy o převzetí obchodního jmění hlavním akcionářem (bod 9 pořadu jednání valné hromady), schválení konečné účetní závěrky ke dni 31. prosince 2003 (bod 10 pořadu jednání valné hromady) a na vyslovení neplatnosti smlouvy o převzetí obchodního jmění hlavním akcionářem uzavřené mezi společností a společností M. – o., a. s. a o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč navrhovateli (výrok I.). Výrok III. usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení navrhovateli pak odvolací soud změnil tak, že určil, že ve vztahu mezi navrhovatelem a společností M. P., a. s. nemá navrhovatel právo na náhradu nákladů řízení a o náhradě nákladů řízení mezi navrhovatelem a společností M. – o., a. s. bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (výrok II.).
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud především uvedl, že věc posoudil podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 360/2004 Sb., (dále též jen „obch. zák.“) přičemž poukázal na ustanovení §131 odst. 3 písm. c) obch. zák., podle něhož soud neplatnost podle odstavců 1 nebo 2 nevysloví, jestliže byl pravomocně povolen zápis fúze, převodu obchodního jmění, rozdělení nebo změny právní formy do obchodního rejstříku.
Podle §220h odst. 4 obch. zák. v řízení o neplatnosti usnesení valné hromady nebo smlouvy o fúzi zahájeném před zápisem sloučení do obchodního rejstříku lze po zápisu sloučení do obchodního rejstříku pokračovat, jen dojde-li ke změně předmětu řízení na řízení o náhradu škody nebo na řízení podle §220k, jestliže takové řízení již neprobíhá.
Odvolací soud rovněž poukázal na znění §220p odst. 3 obch. zák., podle něhož není-li dále stanoveno jinak, použijí se na zrušení akciové společnosti s převodem obchodního jmění na akcionáře přiměřeně ustanovení §220a odst. 1 až 4, 7 až 11, §220b, §220d, §220e odst. 1 věty první, §220e odst. 2 až 4 s výjimkou ustanovení o souhlasu se stanovami nástupnické společnosti, §220e odst. 10 a 11, §220g odst. 7, §220h, §220j a §220l obch. zák.
Podle §107 odst. 1, 3 a 5 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde. Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
Dojde-li v průběhu řízení ke ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení – pokračoval odvolací soud – soud podle hmotněprávní povahy věci posoudí, zda tato skutečnost brání dalšímu pokračování v řízení nebo zda je možné v řízení pokračovat. Odvolací soud přitakal skutkovému zjištění soudu prvního stupně, podle kterého byla společnost M. P., a. s. po zahájení řízení ke dni 8. září 2004 vymazána z obchodního rejstříku z důvodu převodu jejího obchodního jmění na hlavní akcionářku, společnost M. – o. a. s.
Podle názoru odvolacího soudu je pro posouzení, zda soud prvního stupně postupoval správně, když řízení o vyslovení neplatnosti valné hromady a prohlášení neplatnosti smlouvy o převzetí obchodního jmění zastavil po zániku společnosti M. P., a. s., podstatné pouze to, zda probíhá či neprobíhá řízení o náhradu škody nebo řízení podle §220k obch. zák. V tomto řízení jsou od jeho zahájení předmětem tři nároky, včetně práva na dorovnání podle §220k obch. zák. Vzhledem k tomu, že řízení podle §220k bylo zahájeno současně s řízením o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o převodu obchodního jmění a o prohlášení neplatnosti smlouvy o převzetí obchodního jmění, která jsou ze zákona spojena (§220a odst. 11 obch. zák.), a to jak proti zrušované společnosti, tak proti hlavnímu akcionáři zrušované společnosti, na něhož bylo převedeno její obchodní jmění, nepřichází v úvahu změna předmětu řízení podle §220h odst. 4 obch. zák. (řízení s tímto předmětem již probíhá).
Odvolací soud akcentoval, že toto řízení je, vzhledem k jeho předmětu podřaditelné pod §9 odst. 3 písm. g) o. s. ř., a proto je řízením nesporným podle §200e o. s. ř.; opačný názor navrhovatele shledal nesprávným. Vedlejší účastenství v tomto řízení s ohledem na nesporný charakter vyloučil.
Rovněž tak se odvolací soud neztotožnil s názorem navrhovatele o právním nástupnictví společnosti M. – o. a. s. ve vztahu k povinnosti odpovídající uplatněnému právu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti M. P., a. s. a o prohlášení neplatnosti smlouvy o převzetí obchodního jmění a z toho plynoucím názorem na procesní nástupnictví společnosti M. – o. a. s. v řízení o těchto dvou nárocích. Podle odvolacího soudu neumožňuje povaha věci pokračovat v řízení o tomto předmětu (§107 odst. 5 o. s. ř.) s právním nástupcem, protože práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou podle hmotného práva vázána na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na právního nástupce.
Odvolací soud dále, s poukazem na závěry Ústavního soudu vyjádřené v usnesení sp. zn. IV. ÚS 324/97 (jde o usnesení ze dne 30. ledna 1998, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu svazku 10, ročník 1998, části II., pod číslem 8), uzavřel, že ustanovení §220h odst. 4 obch. zák. nabízí navrhovateli odpovídající možnost ochrany jeho majetkových práv spojených s vlastnictvím akcií, a z toho důvodu není namístě postup podle §109 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 a §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel akcentuje, že část C) jeho návrhu, jíž se domáhal práva na přiměřené dorovnání v penězích dle §220k obch. zák., byla podávána pouze proti společnosti M. – o., nikoli i proti zrušované společnosti M. P. a. s. Taktéž poukazuje na obsah IV. části svého návrhu ze dne 28. června 2004, kde je u bodu C) uvedeno, že „samostatný žalobní nárok žalobce pod bodem C) žaloby je uplatňován pouze z důvodu právní jistoty a běhu promlčecí lhůty a je žalován teprve pro případ, že by jeho žalobě sub A) a B) nebylo vyhověno.“
Jako důvod pro uplatnění žalobního návrhu pod bodem C) uvádí dovolatel jednak svoji obavu, že rozhodující soud bude aplikovat ve svém rozhodování dle jeho názoru neústavní §131 odst. 3 písm. b) a c), §220a odst. 1, §220h odst. 3 a 4 obch. zák., §220k odst. 3, větu třetí a §220p odst. 3 obch. zák., odkazující na přiměřené použití §220h obch. zák.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby řízení podle §109 odst. 1 písm. c) nebo d) přerušil a podal buď u Ústavního soudu návrh na zrušení výše citovaných ustanovení obchodního zákoníku a občanského soudního řádu nebo v této věci požádal Soudní dvůr Evropských společenství dle čl. 35 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii o rozhodnutí o předběžné otázce.
M. – o., a. s. (jež s účinnosti od 3. května 2006 změnila právní formu na společnost s ručením omezeným) ve vyjádření k dovolání obsáhle argumentuje ve prospěch rozhodnutí soudů obou stupňů a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Odvolací soud založil své rozhodnutí především na ustanovení §220h odst. 4 obch. zák. ve spojení s ustanovením §220p odst. 3 obch. zák., podle kterých lze po zápisu převodu obchodního jmění do obchodního rejstříku pokračovat v řízení o neplatnosti usnesení valné hromady nebo smlouvy o převodu obchodního jmění zahájeném před zápisem převodu do obchodního rejstříku, jen dojde-li ke změně předmětu řízení na řízení o náhradu škody nebo řízení podle §220k obch. zák., jestliže takové řízení již neprobíhá. Uzavřel, že vzhledem k tomu, že v projednávané věci bylo řízení podle §220k obch. zák. zahájeno současně s řízením o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a o prohlášení neplatnosti smlouvy o převzetí obchodního jmění, nepřichází v úvahu změna předmětu řízení podle §220h odst. 4 obch. zák. (řízení s tímto předmětem již probíhá). Tomuto závěru odvolacího soudu nelze ničeho vytknout.
Ze shora citovaných ustanovení zcela nepochybně vyplývá, že v řízení o neplatnosti usnesení valné hromady a smlouvy o převodu obchodního jmění nelze po zápisu tohoto převodu do obchodního rejstříku pokračovat (viz též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 19/2008) a správný je i závěr odvolacího soudu, že nepřipadá v úvahu změna předmětu řízení podle ustanovení §220p odst. 3 obch. zák., když řízení, které by mělo pokračovat po změně předvídané v tomto ustanovení, již probíhá.
Závěr odvolacího soudu nelze zpochybnit ani námitkou dovolatele, že návrh podle ustanovení §220k obch. zák. podal pouze z důvodu „právní jistoty a běhu promlčení lhůty“, neboť pro posouzení závěrů odvolacího soudu není podstatné, z jakých důvodů dovolatel návrh podal, ale zda jej podal, což je v projednávané věci splněno.
Podstatné není ani to, že dovolatel podal návrh pouze proti právnímu nástupci společnosti nikoli proti společnosti samotné, neboť právě právní nástupce společnosti je osobou, vůči které má návrh směřovat.
Důvod pro předložení věci Ústavnímu soudu s „návrhem na zrušení výše citovaných ustanovení obchodního zákoníku a občanského soudního řádu“, dovolací soud neshledal. Účelem posuzované úpravy je zajistit při převodu obchodního jmění ochranu třetích osob i akcionářů zrušované i nástupnické společnosti před negativními důsledky vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a smlouvy o převodu obchodního jmění poté, co byl tento převod zapsán do obchodního rejstříku. Tento účel uvedené ustanovení podle přesvědčení Nejvyššího soudu naplňuje a Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že by posuzované ustanovení bylo v rozporu s ústavou. Dovolatel spatřuje důvod rozporu napadaného ustanovení s ústavou v tom, že minoritní akcionář nemá, vzhledem ke krátkému časovému úseku, jenž zpravidla uplyne mezi rozhodnutím o převodu obchodního jmění a zápisem tohoto převodu do obchodního rejstříku, možnost toto rozhodnutí zvrátit. V tom však Nejvyšší soud za situace, kdy zákon akcionáři zaručuje možnost domoci se náhrady případné škody, která mu v důsledku rozhodnutí vznikla a vzhledem k právu na odpovídající vypořádání, rozpor s ústavou, a to i s přihlédnutím k usnesení Ústavního soudu ze dne 30. ledna 1998, sp. zn. IV. ÚS 324/97, na které odkázal odvolací soud.
Pokud pak se dovolatel domáhá, aby Nejvyšší soud požádal Soudní dvůr Evropských společenství o rozhodnutí o předběžné otázce, Nejvyšší soud především konstatuje, že dovolatel v dovolání neuvedl, v čem spatřuje rozpor napadané úpravy s právem Evropských společenství (ba dokonce ani, se kterým předpisem Evropských společenství má být úprava v rozporu) a Nejvyšší soud sám takový rozpor neshledal.
Ustanovení §220h odst. 3 a 4 obch. zák. bylo do obchodního zákoníku zařazeno při implementaci článku 22 (a článku 24) Třetí směrnice Rady Evropských společenství ze dne 9. října 1978, 78/855/EHS. Dle preambule této směrnice je jejím účelem nejen ochrana práv společníků při fúzi (převodu obchodního jmění), ale i ochrana věřitelů. Směrnice přitom výslovně deklaruje, že v důsledku toho, je „pro zajištění právní jistoty ve vztazích mezi dotčenými společnostmi, mezi těmito společnostmi, třetími osobami a mezi akcionáři nutné omezit případy neplatnosti fúze a stanovit na jedné straně zásadu zjednání nápravy pokaždé, kdy je to možné, a na druhé straně krátkou lhůtu pro uplatnění neplatnosti.“ Tomuto účelu úprava ustanovení §220h odst. 4 obch. zák., podle kterého postupovaly soudy obou stupňů při rozhodování o zastavení řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a smlouvy o převodu obchodního jmění, odpovídá a dovolací soud neshledal žádný rozpor mezi posuzovaným ustanovením a právem Evropských společenství.
Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení mezi navrhovatelem a společností M. – o., s. r. o. bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. března 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu