ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.114.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 114/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. února 2008 o dovolání podaném M. J., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 50 To 183/2007 ze dne 30. 4. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 1 T 88/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 1 T 88/2006 ze dne 23. 2. 2007 byla dovolatelka uznána vinnou pod bodem I. pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a pokračujícím trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., pod bodem II. stejnými trestnými činy, pod bodem III. pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., pod bodem IV. trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. a pod bodem V. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Příslušný skutkový děj je přitom podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy jí byl uložen úhrnný a společný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců, přičemž pro výkon takto uloženého trestu byla zařazena do věznice s dozorem. Dále bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody a pro přesně ve výroku citovaného rozsudku označené skutky byla podle §226 písm. c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) obžaloby zproštěna.
V předmětné věci podala M. J. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem sp. zn. 50 To 183/2007 ze dne 30. 4. 2007 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek k odvolání příslušného státního zástupce zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že dovolatelce uložil společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon ji zařadil do věznice s dozorem a dále jí uložil trest zákazu pobytu na území města Plzně na dobu dvou let. Odvolání M. J. potom podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podala M. J. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že i v řízení před soudy poukazovala na to, že její trvalý pobyt v Ž. je formální, léta tam nežije, zdržuje se však v P., kde má zajištěné bydlení a přítele, se kterým má vážnou známost a který je k P. vázán i příbuznými, v P. bydlí i její syn, se kterým se stýká a to, že neví, kde se tento momentálně zdržuje, je pouze tím, že byla ve vazbě. Za těchto okolností má za to, že uložený trest zákazu pobytu na území města P. není takto přípustný dle zákona, není namístě a nebude působit na její nápravu, ale výrazně naruší její osobní a pracovní vztahy. Proto navrhla, aby dovolací soud „po přezkoumání napadeného rozhodnutí Krajského soudu dospěl k závěru, že mé dovolání je důvodné a dle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu zrušil toto rozhodnutí a přikázal soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovoláním uplatněné námitky nepovažuje za důvodné v tom smyslu, že tímto druhem uloženého trestu bude ztížena resocializace dovolatelky, když odvolací soud správně její námitky odmítl s poukazem na to, že její přebývání v P. zdaleka nemělo charakter trvalého pobytu (a zázemí ve městě), neudržuje žádné vztahy se synem, který má žít v P., když na něj nemá ani kontakt a neví, kde se zdržuje. Přitom podmínky, za kterých lze uvedený druh trestu uložit, byly splněny ve smyslu ustanovení §57a odst. 1 tr. zák., neboť uložení takového trestu v posuzované věci je v zájmu ochrany cizího majetku, přičemž dovolatelka nemá trvalý pobyt v místě, ke kterému je uložený trest zákazu pobytu vztažen. Proto také navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Námitky uplatněné dovolatelkou spočívající ve výhradách proti jí uloženému trestu zákazu pobytu citovaným rozsudkem Krajského soudu v Plzni jsou právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněné. Trest zákazu pobytu lze totiž uložit za splnění kumulativně stanovených podmínek, kdy jednak je tento trest ukládán za úmyslný trestný čin, jednak s přihlédnutím k dosavadnímu způsobu života pachatele a místo spáchání trestného činu to vyžaduje ochrana majetku a konečně i to, že pachatel nemá trvalý pobyt v místě, na které se má trest vztahovat. Uvedené podmínky a jejich existenci lze nepochybně v posuzované věci dovodit, neboť i v řízení před odvolacím soudem bylo prokázáno, že dovolatelka se s jedinou výjimkou dopustila trestné činnosti majetkového charakteru (řadou skutků) na území města P., ve kterém se již v minulosti opakovaně dopustila úmyslné trestné činnosti. Namístě je i závěr odvolacího soudu, že v jejím případě šlo o úmyslnou trestnou činnost páchanou v nemocničních zařízeních, kterých je s ohledem na velikost města v P. celá řada a s tím je spojená i vysoká míra anonymity umožňující páchání takové trestné činnosti. Přitom bylo zjištěno, že dovolatelka nemá v P. trvalý pobyt a nemá zde trvalejší vazby, za které nelze považovat její tvrzení, že bydlí u různých mužů, které postupně uváděla. Stejně tak nebyly zjištěny její údajné vazby na jejího plnoletého syna, který také nemá v P. trvalý pobyt, není s ním v kontaktu a v jeho případě se jedná o kriminálně závadovou osobu. Nelze než uzavřít, že uložením trestu zákazu pobytu v dané věci nedošlo k negativním důsledkům takto ukládaného trestu, neboť v případě dovolatelky nemůže být ztížena její případná resocializace v podobě pracovních, rodinných či sociálních vazeb, ale smyslem takto uloženého trestu v posuzované věci je neumožnit dovolatelce, aby ve stejné či obdobné trestné činnosti na zakázaném místě pokračovala.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu Českém republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. února 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka