ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1166.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1166/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. listopadu 2008 o dovolání podaném J. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 495/2007 ze dne 14. 12. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 115/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 3 T 115/2007 ze dne 25. 9. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků.
V předmětné věci podal J. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 9 To 495/2007 ze dne 14. 12. 2007 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že závěr o jeho vině byl vybudován výlučně na výpovědích poškozené. V těchto souvislostech namítl, že soudy vybočily ze zásady volného hodnocení důkazů, pokud uvedly, že nebyl zjištěn žádný objektivní důkaz, který by byl s výpověďmi poškozené v rozporu. To proto, že provedené dokazování v podobě lékařské zprávy MUDr. P., lékařky s gynekologickou specializací, znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a forenzní traumatologie a výpovědi znalce MUDr. B., PhD., vyvrací výpovědi poškozené, když dodal, že v uvedeném směru navrhl doplnit dokazování výslechem MUDr. P. a znalců MUDr. B., PhD., a MUDr. S. Uvedl takto, že soud prvního stupně bagatelizoval předmětný znalecký posudek s tím, že znalec měl k dispozici pouze černobílé fotografie krku poškozené (k otázce jejího škrcení) a stejně tak stran zranění pohlavního ústrojí poškozené (jeho neexistenci) dovodil pouze z její výpovědi, přičemž poukázal i na výpověď poškozené z přípravného řízení, na kterou soud nebral zřetel. Za tohoto stavu potom závěry soudů ve vztahu zejména k uvedenému znaleckému posudku jsou pouhou spekulací, když nemají v provedeném dokazování podklad, když soud nemůže znalecký posudek negativně hodnotit na základě své domněnky, že poškozená se mohla splést a uvést chybný časový údaj. Poukázal také na to, že odvolací soud neakceptoval jím navržené doplnění dokazování, aniž by tuto skutečnost řádně odůvodnil. Přitom doplněný znalecký posudek poukazuje na nemožnost průběhu předmětného skutku tak, jak jej líčí poškozená. Stejně tak soudy nesprávně interpretovaly odborné vyjádření z oboru biologie ve vztahu k materiálu, který byl odebrán z nehtů dovolatele. Uzavřel s tím, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť ve vztahu k němu vedené dokazování neprokazuje užití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí dovolatele za účelem vynucení pohlavního styku s poškozenou. Proto navrhl, aby dovolací soud napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Příbrami zrušil a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že na argumentaci v dovolání uplatněnou již adekvátně reagoval odvolací soud, když uvedl, že dovolatele usvědčuje především výpověď poškozené, která nezůstala důkazem osamoceným. Takto odkázala dále na odborné vyjádření z oboru mechanoskopie, znalecký posudek z oboru psychiatrie, který byl zpracován ohledně dovolatele a také na výpověď svědka C., když konstatovala, že ohledně poranění poškozené byl vypracován posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a jeho autor byl podrobně vyslechnut při hlavím líčení. Dodala, že učiněná skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání dovolatele. Proto také navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že mezi ním a poškozenou v kritické době šlo pouze o pošťuchování, případně potyčku, při níž to byl on, kdo byl poškozenou napaden. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přiléhavě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Především je nutno poukázat na znalecký posudek, v jehož rámci byla testována pravdivost (věrohodnost) výpovědí poškozené s tím, že ta je osobou, u které nelze o věrohodnosti jejích výpovědí stran předmětného skutku v nejmenším pochybovat. Stejně tak lze vyloučit i případný mstivý motiv ze strany poškozené, která se opakovaně stýkala (i pohlavně) s dovolatelem poté, co se oženil s jinou ženou a není tak důvodu, že teprve po čase si ze msty popsaný skutek vymyslela. Naproti tomu znalecký posudek z oboru psychiatrie týkající se dovolatele uvádí, že se jedná o osobu, jejíž emotivita je oploštělá v oblasti vyšších, nadosobních emocí a v oblasti vazeb a mezilidských vztahů, když je výrazně hédonistický, tedy orientovaný na sycení vlastních primitivních potřeb, prožitků a pocitů, což výrazně ovlivňuje jeho chování směrem k jejich bezskrupolóznímu a bezzábranovému sycení. Sexualita má v jeho hodnotovém systému vysoké postavení, k partnerkám (někdy i několika najednou) zaujímá výrazně majetnický vztah s žárliveckými rysy. Nelze přitom ani přehlédnout, že před soudem nevypovídal pravdivě o všech okolnostech, tak jak na to poukázal i soud prvního stupně stran jeho únavy v kritické době a tedy nechuti k souloži i tvrzení, že se den a půl po skutku ani nemyl (to v souvislosti s odborným vyjádřením z oboru biologie). Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství podaného MUDr. M. B., PhD. (taktéž i z jeho výpovědi učiněné před soudem) vyplývá, že ten v době vypracování znaleckého posudku měl k dispozici pouze černobílé fotografie poškozené, na kterých nic nepozoroval, pokud mu však byla předložena, v rámci šetření věc pořízená fotografie barevná, shledal na ní na krku poškozené kruhovitou krevní podlitinu, přičemž zůstává otázkou, proč tento zjevný fakt ignorovala ve věci pořízená lékařská zpráva, když i uvedený znalec v této souvislosti konstatoval, že vyšetření poškozené mělo být pečlivější (např. i ORL vyšetření jejího krku). K absenci poranění pochvy uvedl, že při popisu incidentu poškozenou by takové zranění velmi pravděpodobně zanechalo stopy, avšak současně připustil, že takové zranění nelze s absolutní mírou mít za takové, které vždy (i za uvedených okolností) musí vzniknout, zvláště když poškozená uvedla, že po chvíli se dovolateli již přestala bránit. Prokázanou skutečností také zůstává, že v rámci svého jednání vůči poškozené jí dovolatel také kousl do lýtka, když i v těchto souvislostech je nepochybné, že šlo o incident trvající nikoli krátce. Přitom je též zjevné, že pokud by dovolatel byl napaden poškozenou způsobem, který popsal, bylo zcela určitě v jeho fyzických možnostech tento útok snadno odrazit a z místa odejít. Konečně také soudy zákonu odpovídajícím způsobem vysvětlily, proč neprovedly část dovolatelem navrhovaných důkazů. Jeho námitky ve svém celku tak nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění, co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i závěry soudů v tomto směru jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm.a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka