ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1175.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 1175/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. dubna 2008 o dovolání podaném obviněnou M. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 12 To 30/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 14 T 167/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. 11. 2006, č. j. 14 T 167/2006-113, byla obviněná M. K. uznána vinnou pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se dopustila tím, že „v období od 1. 7. 2005 do 31. 1. 2006, ač nastoupila do řádného pracovního poměru u firmy I. C., s. r. o., kde pobírala průměrný měsíční plat převyšující částku 9.000,- Kč, neoznámila tuto skutečnost Městskému úřadu Neratovice, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, přestože byla opakovaně na povinnost oznámit změnu skutečností rozhodných pro trvání nároku na dávku, mimo jiné i změnu ve výši příjmu, poučena, a to jak v podané žádosti ze dne 30. 3. 2005, tak v každém rozhodnutí, kterým jí byla dávka přiznávána nebo upravována a neoprávněně pobírala a) dávky sociální péče v celkové výši 22.386,- Kč, b) příspěvek na výživu nezletilých dětí M., T., M., M. a L., který byl poskytován jako plnění za jiného ve výši 25.999,- Kč, a obohatila se tak o celkovou částku 48.385,- Kč ke škodě Městského úřadu Neratovice“. Za to byla obviněná podle §250 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon jí byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Výrokem podle §59 odst. 2 tr. zák. jí soud zároveň uložil, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradila způsobenou škodu ve výši 48.385,- Kč.
O odvolání obviněné proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 12 To 30/2007, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 28. 3. 2007 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Shora citované usnesení odvolacího soudu napadla obviněná následně dovoláním směřujícím současně proti výrokům o vině a trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení mělo spočívat „v nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení“ (§265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.).
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka soudům prvního a druhého stupně vytkla, že ani v jednom z obou případů nepřihlédly k jejímu tvrzení, jímž popírala úmyslné jednání. Ve skutečnosti si pouze neuvědomila, že příspěvek na výživu nezletilých dcer není oprávněna pobírat, jestliže je v pracovním poměru nebo v pracovní neschopnosti. Dovolatelka dále namítla, že soudy nesprávně posoudily i tu skutečnost, že se obohatila o finanční částku ve výši 25.999,- Kč. Na tyto finanční prostředky měla totiž dovolatelka podle svého přesvědčení nárok z titulu výživy nezletilých dětí od jejich biologického otce. Proto jí v žádném případě nemůže být přičítáno k tíži, že druhý rodič svoji zákonnou vyživovací povinnost dobrovolně neplnil.
S ohledem na výše uvedené důvody pak dovolatelka dospěla k závěru, že Krajský soud v Praze vadně rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. 11. 2006, č. j. 14 T 167/2007-113 , ačkoliv ve skutečnosti měl tento rozsudek podle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušit a věc podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátit „k doplnění dokazování a rozhodnutí.“ Navrhla proto, aby bylo jejímu dovolání vyhověno a dovolací soud aby podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil, včetně rozhodnutí na něj obsahově navazujících, a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal nové projednání a rozhodnutí věci, a to se závazným právním názorem, že skutek pod bodem b) bude vypuštěn a škoda snížena na částku 22.386,- Kč. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že dokazování ve věci není třeba dále doplňovat, dovolatelka alternativně navrhla, aby sám navrhovaným způsobem rozhodl a za podmínek §265m tr. ř. jí současně uložil mírnější trest.
Obviněná doplnila podané dovolání i vlastním písemným podáním, ke kterému však nebylo možno přihlédnout. Podle §265d odst. 2 tr. ř. může být dovolání podáno pouze prostřednictvím obhájce a podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno.
K dovolání obviněné v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolání obviněné se vztahuje výlučně k částce 25.999,- Kč, kterou si měla neoprávněně přisvojit v rámci příspěvku na výživu nezletilých dětí, a nevztahuje se k částce 22.386,- Kč, kterou si neoprávněně přisvojila v rámci dávek sociální péče. Námitce dovolatelky, že na příspěvek na výživu nezletilých dětí měla nárok, podle názoru státního zástupce nelze přisvědčit, neboť soud v posuzované věci učinil nezvratná skutková zjištění (na základě rozhodnutí příslušného úřadu o dávkách sociální péče a příspěvku na výživu, svědecké výpovědi J. V., zprávy Úřadu práce v Mělníku, pracoviště Neratovice, a zprávy firmy I. C., s. r. o.), že dovolatelka uvedla Městský úřad v Neratovicích, za který jednala J. V., v omyl o skutečném stavu věci tím, že přes opakované poučení neoznámila, že již není nezaměstnaná a od 21. 6. 2005 pracuje ve shora označené firmě a dosahuje výdělku přes 9.000,- Kč. Pokud by městský úřad tuto informaci, kterou mu dovolatelka byla povinna sdělit, měl k dispozici, sám by zastavil výplatu dávek sociální péče a příspěvku na výživu, neboť dovolatelka na tyto platby již neměla nárok. Obstát pak podle státního zástupce nemůže ani námitka dovolatelky, že jí v rozhodné době biologický otec dětí neplatil výživné. Tato okolnost s výplatou příspěvku na výživu nijak nesouvisí, jelikož přiznání nároku na tento příspěvek a jeho výplata závisí na příjmu osoby, která o něj žádá. Okamžikem, kdy dovolatelka přestala být nezaměstnanou a začala měsíčně vydělávat částku převyšující 9.000,- Kč, na výplatu tohoto příspěvku ztratila nárok. O povinnosti sdělit městskému úřadu skutečnost nástupu do zaměstnání přitom věděla, neboť o ní byla opakovaně poučena, což stvrdila i svým podpisem.
Své písemné vyjádření uzavřel státní zástupce tím, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a toto rozhodnutí aby v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Obviněná M. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nemohla být naplněna, neboť odvolací soud projednal odvolání obviněné ve veřejném zasedání a ve věci rozhodl po provedeném přezkumu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vytýkanými hmotně právními vadami předpokládanými v použitém dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je či není v souladu se způsobem jednání předpokládaným příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dovolatelkou uplatněn právně relevantně námitkami týkajícími se absence jejího úmyslného zavinění a dále tím, že v případě jednání popsaném pod bodem b) výroku rozsudku soudu prvního stupně se o částku 25.999,- Kč neobohatila, neboť na tyto finanční prostředky měla mít nárok z titulu neplaceného výživného od otce nezletilých dětí.
Při posuzování opodstatněnosti této části podaného dovolání dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům:
V obecné rovině je nejprve třeba uvést, že trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. se dopustí pachatel, který ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatím tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou, tj. škodu ve výši dosahující částky nejméně 25.000,- Kč (srov. §89 odst. 11 tr. zák.). Jde o trestný čin úmyslný (§3 odst. 3 tr. zák., §4 tr. zák.), přičemž k naplnění jeho skutkové podstaty je nezbytné, aby úmysl pachatele zahrnoval všechny znaky objektivní stránky uvedeného trestného činu (tj. podvodné jednání v některé z výše uvedených forem, následek a příčinný vztah mezi jednáním a následkem). Podvodné jednání přitom může směřovat nejen vůči poškozenému, ale i vůči jiné osobě. Trestný čin podvodu je dokonán obohacením pachatele nebo jiného. Pojem obohacení přitom nelze ztotožňovat s pojmem škody, neboť podle okolností může být obohacení menší, popřípadě i větší než způsobená škoda.
V posuzovaném případě založil soud prvního stupně závěr o tom, že obviněná svým jednáním naplnila znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. na skutkových zjištěních popsaných v tzv. skutkové větě výroku rozsudku a blíže rozvedených v jeho odůvodnění. Zjištěný skutkový stav věci lze stručně shrnout tak, že obviněná (dovolatelka) pobírala přiznané dávky sociální péče a příspěvek na výživu svých nezletilých dětí, přičemž příslušným úřadem byla v každém rozhodnutí, kterým jí byla dávka přiznávána nebo upravována, opakovaně poučena, že je povinna oznámit změnu skutečností rozhodných pro trvání nároku na dávku, mimo jiné i změnu ve výši příjmu. Přesto v období od 1. 7. 2005 do 31. 1. 2006, ač nastoupila do řádného pracovního poměru u obchodní firmy (I. C. s. r. o), kde pobírala průměrný měsíční plat převyšující částku 9.000,- Kč, tuto skutečnost neoznámila a neoprávněně pobírala dávky sociální péče v celkové výši 22.386,- Kč a příspěvek na výživu nezletilých dětí ve výši 25.999,- Kč. Z výše uvedených skutkových okolností pak lze dovodit, že obviněná nejednala nevědomě (tedy z nedbalosti podle §5 písm. b/ tr. zák.), jak ve svém dovolání namítá, ale se znalostí všech rozhodných skutečností, tj. zejména toho, že je povinna nahlásit pracovníkům Městského úřadu v Neratovicích výše uvedené změny, jejichž existence by měla dopad na přiznání výše uvedených dávek a příspěvku. Lze proto učinit závěr o jejím jednání ve formě (přinejmenším) nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák., přičemž v důsledku výše uvedeného zamlčení podstatných skutečností a uvedení někoho v omyl se ke škodě Městského úřadu Neratovice obohatila o celkovou částku 48. 385,- Kč.
Pokud jde o námitku dovolatelky, že na příspěvek na výživu nezletilých dětí měla ve skutečnosti nárok, neboť jejich biologický otec svoji vyživovací povinnost neplnil, je třeba odkázat na závěry uvedené v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz str. 3) a následně i v usnesení odvolacího soudu (str. 2). Soudy správně vycházely z toho, že podmínkou přiznání výše uvedeného příspěvku, jenž má nahradit plnění za osobu, která má vyživovací povinnost, je situace, že osoba pečující o děti dosahuje (resp. nedosahuje) určitého příjmu. Tuto podmínku obviněná (dovolatelka) splňovala pouze v době, kdy nebyla zaměstnána. Ke stejným závěrům dospěl posléze i správní orgán – Krajský úřad Středočeského kraje v Praze, který svým pravomocným rozhodnutím ze dne 27. 4. 2007, č. j. 36930/07/KUSK/Soc/Vej, potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Neratovice, jímž bylo M. K. (dovolatelce) uloženo vrátit vzniklý přeplatek na příspěvku na výživu jejích nezletilých dětí za období od 1. 7. 2005 do 31. 1. 2006, a to ve výši 25.999,-. Rovněž toto rozhodnutí je založeno na právním názoru, že příjemkyně dávky sociální péče nesplnila svou zákonnou ohlašovací povinnost /neoznámila nástup do pracovního poměru/ a ve výše uvedené době pobírala příspěvek na výživu dětí, ačkoliv podle zjištěných příjmů nebyla splněna podmínka sociální potřebnosti podle §5 zák. č. 482/91 Sb., v tehdy účinném znění. Konečně i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání výstižně poznamenal, že samotná skutečnost, že biologický otec nezletilých dětí neplnil v rozhodné době svoji vyživovací povinnost, s výplatou příspěvku na výživu nijak nesouvisí, protože přiznání (výplata) tohoto příspěvku je zásadně odvislé od příjmu osoby, která o něj žádá.
Samotná dovolatelka pak ve shora naznačeném směru neuplatnila žádnou bližší argumentaci.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně lze považovat za rozhodnutí věcně správná, neboť zjištěný skutkový stav věci odpovídá následnému právnímu názoru obou soudů, že dovolatelka svým jednáním naplnila skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Rozhodnutí soudů tedy nespočívají na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Je tedy možno uzavřít, že Nejvyšší soud nezjistil, že by napadené rozhodnutí ve vztahu k relevantně uplatněným dovolacím námitkám trpělo vadami předpokládanými v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. či §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolání obviněné M. K. bylo proto shledáno zjevně neopodstatněným a Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler