ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1238.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1238/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2008 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 6 To 119/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 245/2005, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 6 To 119/2008, zrušuje.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 1 T 245/2005, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že „v době, kdy na základě smlouvy prováděl jako soukromý podnikatel účetní práce pro Soukromou zemědělskou farmu S. M. ve S. L., okres B., bez vědomí a souhlasu majitele farmy S. M. vyhotovil pracovní smlouvu, v níž uvedl sám sebe jako zaměstnance a Soukromou zemědělskou farmu S. M. jako zaměstnavatele, sám ji podepsal za zaměstnance i za zaměstnavatele a opatřil razítkem zaměstnavatele, a na základě této pracovní smlouvy v době od dubna 1998 do prosince 1999 neoprávněně vykazoval a přebíral mzdu, aniž by konal práce v pracovním poměru, a takto se ke škodě S. M. obohatil o celkovou částku 169.384,- Kč“. Podle §250 odst. 2 tr. zák. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost podle svých sil a možností uhradit poškozenému vzniklou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozenému S. M., na náhradě škody částku 169.384,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený se zbytkem nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem dne 19. 5. 2008, sp. zn. 6 To 119/2008, tak, že z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil shora citovaný rozsudek v celém rozsahu a za podmínek ustanovení §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. obviněného podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil od obžaloby Okresního státního zastupitelství v Bruntále, č. j. ZT 877/2003, ze dne 16. 12. 2005, tj. ze skutku kvalifikovaného jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozeného S. M., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podala následně dovolání nejvyšší státní zástupkyně, a to v neprospěch obviněného J. S., přičemž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupkyně nejdříve popsala vývoj trestní věci se závěrem, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když soud druhého stupně odůvodnil své závěry velmi formálně s odkazem na blíže nespecifikovanou „ustálenou judikaturu pracovního práva“ a když uzavřel, že mezi obviněným a zaměstnavatelem M. byl uzavřen formálně vadný, nicméně platný pracovní poměr. Podle názoru krajského soudu otázka „podepsání resp. uzavření pracovní smlouvy není rozhodující skutečností pro posouzení viny obviněného, a protože faktické vykonávání prací nepožaduje písemnou smlouvu, byl pracovní poměr uzavřen, mzda byla schválena M., přičemž obviněnému byly poskytovány měsíčně finanční částky, a proto je nesporným, že v daném případě vznikl pracovní poměr a nároky z tohoto vznikající nelze řešit v oblasti trestně právní“. Navíc Krajský soud zdůraznil, „že není možno pominout skutečnost, že původně bylo trestní stíhání zahájeno pro trestný čin podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a toto bylo zastaveno a poté teprve bylo zahájeno pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák“. Z těchto skutečností poté Krajský soud dovodil, že v obžalobě označený skutek není trestným činem a není rozhodným, zda obviněný bez vědomí a souhlasu majitele farmy vyhotovil předmětnou smlouvu. Nejvyšší státní zástupkyně má zato, že závěr soudu druhého stupně byl vybudován na nesprávných právních úvahách, jež soud aplikoval na skutkový stav řádně zjištěný dokazováním před soudem prvního stupně. Krajský soud, byť argumentuje blíže nespecifikovanou ustálenou judikaturou pracovního práva, se konkrétně úpravou, tj. vznikem pracovního poměru podle zákoníku práce platného v době činu, tj. zák. č. 65/1965 Sb., ve znění zák. č. 138/96 Sb., vůbec nezabývá. Z ustanovení §27 odst. 2 zákoníku práce vznikal pracovní poměr smlouvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Jednalo se o dvoustranný právní úkon, k němuž bylo zapotřebí projevu vůle obou smluvních stran. V posuzované věci bylo prokázáno, že poškozený M. vůbec o existenci pracovní smlouvy vyhotovené obviněným nevěděl, takže podle nejvyšší státní zástupkyně nemohla smlouva vyjadřovat projev jeho vůle k uzavření pracovního poměru s obviněným. Smlouva podvodně vyhotovená obviněným tedy nemohla platně založit pracovní poměr obviněného u Soukromé zemědělské farmy S. M. Protože ve smlouvě nebyla sjednána doba trvání pracovního poměru, mělo se jednat o pracovní poměr na dobu neurčitou (§30 odst. 1 zákoníku práce). Ustanovení §32 odst. 1 zákoníku práce zakládalo povinnost zaměstnavatele uzavřít pracovní smlouvu písemně. Výjimka platila pouze pro sjednání pracovního poměru na dobu kratší než jeden měsíc. Jak nejvyšší státní zástupkyně uvedla, citované právní normy jsou zcela v rozporu se závěry Krajského soudu v Ostravě. S ohledem na zjištěnou absenci svobodné vůle k uzavření pracovní smlouvy na straně zaměstnavatele nemohl pracovní poměr vzniknout ani tacitně. Navíc k tomu nebyl ani žádný důvod, pokud obviněný vykonával práci na základě smluv o provedení služeb. Pokud si tedy obviněný bez vědomí poškozeného vytvořil „pracovní smlouvu“, kterou podepsal sám za sebe i za zaměstnavatele, jednal nepochybně v podvodném úmyslu s cílem obohatit se o mzdu, kterou si sám v rámci vedení účetnictví vyplácel. Neplatná pracovní smlouva tak obviněnému posloužila k tomu, aby si na jejím základě nechával jeden a čtvrt roku vyplácet mzdu za práci. Nejvyšší stání zástupkyně své dovolací námitky uzavřela tím, že závěr soudu druhého stupně je v rozporu se skutkovými zjištěními, neboť nelze souhlasit s jeho závěrem, že jednání obviněného nelze řešit prostředky trestního práva. Rovněž vyslovila nesouhlas s tvrzením soudu druhého stupně, který mylně a v rozporu s obsahy rozhodnutí uvedených na stranách 8, 10 a 672 - 677 reprodukuje genezi trestního stíhání obviněného, jako by se jednalo o stejný skutek.
Vzhledem k výše uvedenému nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v ustanovení §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 6 To 119/2008, a také aby zrušil další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 tr. ř.), a to i pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil i obviněný J. S. Uvedl, že skutečnost, zda poškozený M. věděl či nikoliv o existenci pracovního poměru mezi jeho farmou a obviněným, je otázkou hodnocení důkazů. Pracovní poměr byl sjednán na přání poškozeného, aby se vyhnul podezření ze zvýhodňování věřitele, mzdy byly vypláceny na základě měsíčních úkolových výkazů, které schvaloval a podepisoval poškozený, jednání za firmu i v pracovně právních vztazích vedl obviněný na základě plných mocí. Navíc bylo prokázáno, že po dobu, co obviněný pobíral mzdu, nevystavoval faktury za účetnické práce. K právnímu hodnocení státním zástupcem uvedl, že pokud by pracovní smlouva nebyla platná, pak mezi účastníky vznikl faktický pracovní poměr. Pokud je nejvyšší státní zástupkyní argumentováno ustanovením §32 odst. 1 zákoníku práce, pak přehlédla obsah ustanovení §242 odst. 2 zákoníku práce, z něhož vyplývá, že absence písemné formy nezakládá automaticky neplatnost pracovní smlouvy. Lze tedy dovodit, že pracovní poměr fakticky existoval, v rámci něj obviněný vykonával pro zaměstnavatele práce a nelze proto v jeho jednání spatřovat trestnou činnost.
S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že k dovolání nejvyšší státní zástupkyně, byť sám není osobou oprávněnou k podání dovolání, se vyjádřil i poškozený S. M., který se s dovolacími námitkami plně ztotožnil.
Nejvyšší státní zástupkyně je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje zákonem předpokládané formální i obsahové náležitosti.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda jsou v předmětné trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání předpokládané v ustanovení §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupkyně dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen toliko z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav, popř. zda právní posouzení věci odpovídá i dalším okolnostem relevantním z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Námitkou, že rozhodnutí soudu druhého stupně je založeno na nesprávném právním posouzení skutku, k němuž došlo v důsledku nesprávného vyhodnocení hmotně právní otázky z oblasti pracovního práva, tj. podmínek uzavření pracovního poměru podle zákoníku práce, platného v době jednání obviněného, tj. v době od dubna 1998 do prosince 1999, a to odvolacím soudem, který obviněného v rozporu se skutkovým základem zjištěným soudem nalézacím podle §226 písm. b) tr. ř. od obžaloby zprostil, byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejvyšší státní zástupkyní uplatněn právně relevantně.
Protože Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal důvody pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uvedeny, jakož i řízení rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:
V obecné rovině je nejprve zapotřebí uvést, že trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. se dopustí pachatel tím, že ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou, tj. škodu dosahující nejméně 25.000,- Kč (srovnej ustanovení §89 odst. 11 tr. zák.). Škodou na cizím majetku je myšlena újma majetkové povahy a obohacením se poté rozumí neoprávněné rozmnožení majetku pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo jiného vynaloženy. Obohacení proto nelze ztotožňovat s pojmem „škody“, neboť podle okolností může být obohacení menší, popřípadě i větší než způsobená škoda. Uvedení někoho v omyl, nebo využití něčího omylu je tedy podvodné jednání, které může směřovat nejen k poškozenému, ale i vůči jiné osobě. Se zřetelem k projednávanému případu je třeba připomenout, že za uvedení v omyl se ve smyslu ustanovení §250 tr. zák. považuje takové jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci a které může být spácháno konáním, opomenutím nebo konkludentně. To znamená, že o omyl půjde tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu, nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat, nebo se může týkat i skutečností, které mají teprve nastat. Pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k jeho obohacení. Jde o trestný čin úmyslný, přičemž k naplnění jeho skutkové podstaty je nezbytné, aby byla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a vzniklým následkem a aby byla pokryta zaviněním. Následek předpokládaný v tzv. kvalifikované skutkové podstatě (odstavec 2) lze způsobit i z nedbalosti (§6 písm. a/ tr. zák., §5 tr. zák.). Trestný čin je dokonán obohacením pachatele nebo jiného.
Jsou-li výše uvedené zásady aplikovány na nyní posuzovaný případ, tak v projednávané trestní věci vycházel Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, který obviněného podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil od obžaloby Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 16. 12. 2005, sp. zn. ZT 877/2003, tedy ze skutku kvalifikovaného jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně (strana 3, 4) po doplnění dokazování toto doplnil v intencích usnesení odvolacího soudu ze dne 7. 11. 2006, sp. zn. 6 To 553/2006 (strana 4-6), která ještě doplnil v rámci veřejného zasedání o listinné důkazy doložené poškozeným M. (č. l. 828 spisu). Na základě stejných skutkových zjištění (když listiny, jimiž doplňoval dokazování, již byly zkoumány v řízení před soudem prvního stupně, např. originál pracovní smlouvy), poté dospěl k závěru, že jednání obviněného není trestným činem.
Odvolací soud svůj právní závěr, na rozdíl od soudu prvního stupně, který skutkové okolnosti přesně zjistil, bez bližšího právního zdůvodnění toliko s odkazem na judikaturu pracovního práva a bez bližší konkretizace založil na velmi vágní úvaze, že jednání obviněného nespadá do oblasti trestně právního vztahu, ale naopak do vztahu pracovně právního, neboť pracovní poměr mezi obviněným a S. M. a jeho firmou, byť byl formálně vadný, podle ustálené judikatury vznikl, když otázka podepsání, resp. uzavření pracovní smlouvy není rozhodující skutečností pro posouzení viny, protože i faktické vykonávání prací nepožaduje písemnou smlouvu, pokud toto není zákonem výslovně určeno. Pracovní poměr byl uzavřen, mzda byla schválena S. M., přičemž obžalovanému byly vypláceny odměny, resp. byly mu měsíčně poskytovány finanční částky. Nároky z takto vzniklého pracovního poměru pak nelze řešit v oblasti trestně právní (strana 6 dole a 7).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud se na rozdíl od soudu prvního stupně (strana 5-7) ve svém odůvodnění řádně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, tak jak vyplývá z ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. Odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně zejména postrádá rozbor důkazů, z nichž při rozhodování vycházel, a také jeho úvahu vedoucí k právnímu závěru, který učinil (tj. že jednání obviněného není trestným činem a že je nelze řešit normami práva trestního), zejména když do svého rozhodnutí zčásti převzal odvolací argumentaci obviněného, kterou bez bližšího právního odůvodnění akceptoval. Odvolací soud se především nevypořádal s otázkou vzniku pracovní smlouvy datované dnem 1. 4. 1998 (bylo prokázáno, že nebyla firmou poškozeného s obviněným uzavřena), a to z hlediska právní úpravy (zákoníku práce) platné v inkriminované době, byť vágně na judikaturu pracovního práva bez bližší specifikace odkazoval, a ani s motivem a pohnutkou jednání obviněného, který na základě této „smlouvy“ pobíral po delší dobu mzdu ke škodě poškozeného M., byť podle poškozeného nebyl obviněný jeho zaměstnancem a ani pro něj v pracovním poměru v rozsahu tvrzeném obviněným v rámci jeho obhajoby nepracoval, jak bylo také ostatně prokázáno.
Z důvodů, jež Nejvyšší soud uvedl shora, a s odkazem na podrobné dovolací námitky nejvyšší státní zástupkyně, lze v posuzovaném případě dospět k závěru, že rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě jako soudu odvolacího spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, pokud rozhodl, že jednání obviněného není trestným činem z důvodů, které deklaroval ve svém odůvodnění a které toliko opřel o „ustálenou judikaturu pracovního práva“ bez specifikace konkrétního právního předpisu platného v inkriminované době a v něm uvedených ustanovení vztahujících se k uzavření pracovního poměru apod. Odvolací soud si tedy v rámci posuzování skutku nevyřešil otázku vyvstávající mu z jiného právního odvětví, zejména když jej ani přesně necitoval, a to přesto, že vyřešení této otázky bylo i dle jeho názoru podstatné pro posouzení viny obviněného. Proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky nejvyšší státní zástupkyně v dovolání podaném v neprospěch obviněného J. S. jsou z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. opodstatněné.
Nejvyšší soud proto z podnětu důvodně podaného dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 6 To 119/2008, a podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. poté Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, neboť v daném případě je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se vrací do stadia odvolacího řízení. Krajský soud v Ostravě se bude muset odvoláním obviněného J. S., které podal proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 1 T 245/2005, v intencích usnesení Nejvyššího soudu znovu zabývat, a především se bude muset vypořádat s otázkami vyplývajícími z příslušných ustanovení zákoníku práce. Měl by tedy vzít v úvahu námitky prezentované v dovolání nejvyšší státní zástupkyní, které vedly Nejvyšší soud ke zrušení jeho rozsudku.
Za předpokladu, že by soud dospěl ke stejnému závěru jako v původním rozhodnutí, bude nezbytné, aby tento svůj postup ve shora uvedených intencích řádně odůvodnil, tak jak mu toto přikazuje ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. Aplikace zásady zákazu reformationis in peius v posuzované trestní věci nepřichází v úvahu vzhledem k tomu, že dovolání bylo podáno nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracovala:
JUDr. Eva Dvořáková