ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1309.2008.2
sp. zn. 3 Tdo 1309/2008-I
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2008 o dovolání podaném Ľ. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 260/2008 ze dne 22. 4. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 138/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 12 T 138/2007 ze dne 25. 2. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. e) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
V předmětné věci podal Ľ. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 3 To 260/2008 ze dne 22. 4. 2008 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal Ľ. M. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy nesprávně vycházely pouze z výpovědí poškozené A. B. a výpovědí označených svědkyň, které jsou jednak příbuznými poškozené, jednak vypovídaly pouze o tom, co jim poškozená sdělila. Výpovědi samotné poškozené jsou nevěrohodné a účelové, přičemž soudy nepřihlédly k výpovědím svědků, kteří nejsou v žádném poměru k poškozené, přičemž tito svědci (sousedky poškozené) uvedli, že nepozorovali, že by poškozená byla dovolatelem týrána. Dodal, že mu nebyla soudy umožněna konfrontace s poškozenou, o kterou žádal, a namítl, že svědecké výpovědi svědků, kteří odmítli vypovídat, byly soudem pouze přečteny. Konečně namítl i to, že ve věci nebyl na jeho žádost vypracován znalecký posudek, který měl odpovědět na otázku, zda poškozená trpěla syndromem týrané ženy. Přitom popis předmětného skutku ve vztahu k trestnému činu podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. ve výrokové části citovaného rozsudku soudu prvního stupně neodráží skutkový stav věci, jak byl zjištěn provedením rozhodných důkazů v průběhu hlavního líčení. Proto navrhl, aby dovolací soud citované usnesení Krajského soudu zrušil a aby buď věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí nebo, aby zrušil citovaná rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího a ve věci rozhodl sám tak, že jej obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. zprostí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně) s tím, že námitky dovolatele v prvé řadě vyjadřují jeho nesouhlas se zjištěními, ke kterým soudy po provedeném dokazování dospěly, a dovolatel se jejich uplatněním ocitl mimo rámec užitého dovolacího důvodu, když v jeho rámci je možné namítat nesprávné právní hodnocení skutku, nikoli však nesprávnost samotných skutkových zjištění, vady v hodnocení důkazů apod. V souladu s uplatněným dovolacím důvodem je pak námitka, že ve výroku o vině u skutku pod bodem 1) citovaného rozsudku soudu prvního stupně neodpovídá skutková věta větě právní, neboť neodráží slovní vyjádření posuzovaného skutku z hlediska určitosti a přesnosti tak, aby obsahoval všechny relevantní okolnosti z hlediska užité právní kvalifikace. Tato námitka však neobstojí, protože předmětný skutek je popsán dostatečně přesně a určitě, přičemž takto vznesenou námitku dovolatel ani nijak neodůvodnil a navíc s takto (dostatečně a určitě) zjištěným stavem pouze polemizuje, a proto ani takto vznesená námitka není argumentována tak, aby zvolený dovolací důvod byl relevantně naplněn. K ostatním námitkám státní zástupkyně uvedla, že ani tyto nejsou důvodné, zejména je však nelze podřadit pod zvolený dovolací důvod (§265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.). Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl především nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění s tím, že nespáchal trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 tr. zák. To s tím, že soudy vycházely pouze z výpovědí poškozené, které jsou nevěrohodné a účelové, přičemž také předmětný skutek, jak je popsán ve výroku o vině v citovaném rozsudku soudu prvního stupně, neodpovídá hlediskům určitosti a přesnosti tak, aby obsahoval všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. K první námitce lze potom uvést, že oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily (podrobným) výpovědím poškozené a poukázaly také na jejich soulad s výpověďmi označených svědků. Poukázaly rovněž na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie týkajícího se osoby dovolatele, který jej hodnotí jako simplexní, nevyváženou osobnost s rysy impulsivity a nezdrženlivosti, kdy vlivem poruchy osobnosti a škodlivého požívání alkoholu není schopen zvládat adaptivně psychický stres spojený s partnerským soužitím a rodičovskou rolí, když uvedené spouští jeho agresivní projevy. Nelze přehlédnout ani genezi vztahu mezi dovolatelem a poškozenou. Takto volená námitka ve svém celku není potom způsobilá vyvolat dostatečný podklad pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu tak dospět nelze. Je tedy v této části podaného dovolání na místě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i závěry soudů v tomto směru jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
Právně relevantně uplatněnou není ani námitka stran nedostatečného popisu předmětného skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně z hlediska absence okolností, které by umožnily užití přiléhavé právní kvalifikace jednání dovolatele. V tomto směru však dovolatel vznesenou námitku nijak neodůvodnil, přičemž popis předmětného skutku je nepochybně dostatečně určitý a přesný tak, aby z něj soudy při úvahách o jeho právní kvalifikaci mohly spolehlivě vycházet. Přitom takto vedená námitka se týká procesních zásad vedení trestního řízení a jako takovou ji není možné podřadit pod žádný za taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů tak, jak jsou stanoveny v §265b tr. ř. (a to ani pod dovolací důvod podle písm. e) citovaného ustanovení, který není dán ani vadou spočívající např. v tom, že bylo vedeno trestní stíhání na základě usnesení o jeho zahájení, které neobsahuje všechny obligatorní náležitosti vyžadované ustanovením §160 odst. 1 tr. ř. – srov. R 38/2005). To i proto, že dovolatel v jejím rámci nevytýká napadeným rozhodnutím žádné nesprávné hmotně právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, když (jak již uvedeno) nebylo přitom dovolacím soudem ani takovéto pochybení shledáno.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka