ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1324.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1324/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. prosince 2008 o dovolání podaném D. S., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 6 To 40/2008 ze dne 26. 6. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 1/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 40 T 1/2006 ze dne 30. 1. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený (a sbíhající se) trestný čin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl za současného vyslovení dohledu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárním orgánu obchodních společností a družstev a v samostatné podnikatelské činnosti s předmětem činnosti obchodní činnost, včetně zahraniční, s výjimkou činností taxativně vymezených, na dobu pěti roků a byla mu uložena povinnost, aby dle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2006, č. j. 92 T 44/2004-138, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2006, č. j. 8 To 292/2006-158, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal D. S. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením sp. zn. 6 To 40/2008 dne 26. 6. 2008 tak, že je jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal D. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že si není vědom toho, že by naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu dle §250 odst. 1, odst. 3 tr. zák., v tom směru, že by v úmyslu přímém či nepřímém sebe či jiného ke škodě na cizím majetku (konkrétně Ing. P. B.) obohatil tím, že by jej uvedl v omyl či zamlčel podstatné skutečnosti. Nesouhlasí s hodnocením důkazů soudem prvního stupně, který jej uznal vinným až v novém řízení poté, co jeho první zprošťující rozsudek byl zrušen soudem odvolacím a věc vrácena zpět soudu nalézacímu. Ani dokazování v tomto opakovaném hlavním líčení (zejména znaleckým posudkem na nemovitosti, kterými byla půjčená finanční částka garantována, výslechem znalce a dalším výslechem dovolatele) neprokázalo úmysl půjčené peníze Ing. B. nevrátit. Jmenovaný poškozený totiž jednoznačně potvrdil, že se nejednalo o první půjčku ze strany dovolatele, když tento předchozí půjčky vždy v plném rozsahu vrátil. Uvedl dále, že byl plně přesvědčen, že společnost S., a. s., v níž vykonával funkci předsedy představenstva, bude schopna půjčené prostředky, v návaznosti na svou dosavadní podnikatelskou činnost, prostřednictvím jeho osoby vrátit. Nesouhlasí s tím, že půjčka byla určena pro něj jako fyzickou osobu, na niž byl v době realizace půjčky podán ke Krajskému soudu v Brně návrh na prohlášení konkurzu na majetek pod č. j. 126 K 68/2000. Všechny půjčené prostředky vložil do společnosti S., a. s., k dalšímu podnikání a pro svou potřebu je nepoužil, když tato skutečnost nebyla nijak zpochybněna či vyvrácena. Fakt, že společnost S., a. s., půjčené finanční prostředky prostřednictvím jeho osoby nevrátila, byl způsoben tím, že se jí nepodařilo realizovat obchodně – závazkové vztahy se zahraničními partnery, a to ani přesto, že byly řádně kontrahovány. Rovněž tato skutečnost byla soudem nalézacím ve prospěch dovolatele v plném rozsahu prokázána. Domnívá se proto, že je nevinný a že soud odvolací nerozhodl objektivně, když jeho jednání kvalifikoval v rozporu s hmotným právem. Na závěr svého podání dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a dle §226 písm. b) tr. ř. jej zprostil obžaloby v celém rozsahu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). Uvedla, že námitka nedostatku dovolatelova zavinění není způsobilá ke svému věcnému projednání, a to ani za podmínky judikované výjimečnosti zásahu do skutkového stavu věci, založené na extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními a na jejich podkladě přijatými právními závěry, který však v daném případě nebyl indikován. Poukázala na podrobná skutková zjištění, týkající se rozsáhlé a značně různorodé míry dovolatelovy zadluženosti jak v jeho postavení osoby samostatně výdělečně činné (pod obchodním názvem D. S.– I.), tak i v rámci jím vedené a skrze jeho mnohamilionovou osobní půjčku platebně zneschopněné a. s. S. Tato skutková zjištění vedla ke spolehlivému právnímu závěru, že do osobního závazkového kontaktu s poškozeným Ing. P. B. vstupoval se zřejmým záměrem, že mu vypůjčenou částku 2.300.000,-- Kč nebude moci vrátit a že se poškozený nebude moci na svém nároku vůči němu zhojit ani náhradním způsobem při realizaci jeho zajišťovacích institutů. Celková cena nemovitostí použitých k zajištění dovolatelova závazku (vedle jeho tíživých majetkových poměrů ve všech jeho uvažovaných příjmových postaveních) nemohla totiž skýtat reálnou záruku uspokojení jeho závazku za stavu, že tomu odpovídající smlouvu o zřízení zástavního práva k předmětným nemovitostem uzavíral se zřetelným povědomím, že tyto nemovitosti stojí na cizím pozemku a že taková okolnost by mohla případnou realizaci zástavního práva nejen podstatně ztížit, ale dokonce znemožnit. Se získáním prostředků na včasnou úhradu předmětné půjčky nemohl přitom počítat ani na základě jeho obchodních vztahů s partnery ze zemí bývalého Sovětského svazu, když z obchodní smlouvy vyplynulo, že ke splnění podmínek takto dojednaného obchodního kontraktu by musel nejprve uhradit podstatně vyšší částku, než mu byla poškozeným následně zapůjčena. Pochybení na straně obou soudů nelze spatřovat ani v tom, že posuzovaly dovolatelovu finanční situaci v rozhodné době nejen co do jeho ryze osobních podnikatelských aktivit, ale taktéž v rámci jeho (prakticky rodinné) firmy a tedy nikoliv odděleně, nýbrž v celém jejich komplexu, kterým byla jeho způsobilost dostát závazku vůči Ing. B. nepochybně ovlivněna. Proto pod tímto zorným úhlem pohledu pak nemohly s namítanou právní relevancí rozlišovat, že konkurzní řízení bylo vedeno pouze na jeho osobu a že finanční prostředky získané předmětnou půjčkou použil nikoliv pro vlastní potřebu, ale k zajištění chodu společnosti S., a. s. Vzhledem k uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podané dovolání odmítl s tím, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř., když souhlasila, aby dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání dle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně, je zjevné, že dovolatelovým námitkám nelze přisvědčit. Ze skutkových zjištění, k nimž soudy po rozsáhlém dokazování dospěly, jednoznačně plyne, že dovolatel svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu dle §250 odst. 1, 3 tr. zák. Takto soudy kvalifikovaly jednání dovolatele, které spočívalo v tom, že dne 28. 1. 2003 uzavřel s poškozeným Ing. B. smlouvu o půjčce znějící na částku 3 miliony Kč a podepsal směnku ve prospěch věřitele Ing. P. B. na částku 3,3 milionu Kč, když v těchto dokumentech vystupoval jako fyzická osoba (viz č. l. 51, 52). Stejného dne uzavřel s druhým poškozeným B. V. zástavní smlouvu, kterou měla být jeho půjčka zajištěna, která se týkala zástavy spočívající na nemovitosti zapsané na LV v k. ú. obce J., a zároveň podepsal ve prospěch zástavce B. V. směnku na částku 5 milionů Kč (viz č. l. 53, 65). Po uzavření smlouvy pak vybral z účtu Ing. B. finanční hotovost ve výši 2,3 mil. Kč, kterou ve lhůtě splatnosti ani později nevrátil, a to ani částečně. Dovolací soud konstatuje, že dovolatelův podvodný úmysl vůči oběma poškozeným je ze skutkových zjištění zcela zřejmý. Takto třeba poukázat především na celkovou finanční situaci, v níž se k datu sjednání smlouvy o půjčce dovolatel, jako osoba fyzická podnikající pod firmou D. S. – I., ale i jako předseda představenstva ve společnosti S., a. s., nacházel. Z ní bez jakýchkoliv pochybností plyne, že dovolatel v okamžiku podpisu smluv i směnek musel být přinejmenším srozuměn s tím, že nebude schopen půjčenou hotovost vrátit ve lhůtě splatnosti (30. 1. 2004). Ze skutkových zjištění se především podává, že již dne 16. 11. 2000 byl proti němu jako dlužníku D. S. – I., podán návrh na zahájení řízení o prohlášení konkurzu. V době sjednání půjčky probíhalo tedy konkurzní řízení, přičemž konkurz byl vyhlášen dne 10. 2. 2003 (viz usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2003, č. j. 126 K 68/2000-155, č. l. 91, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 Ko 43/2003 ze dne 7. 12. 2004, č. l. 148). Ve své výpovědi u hlavního líčení přitom dovolatel sám vypověděl, že tato firma byla založena v r. 1992, do roku 1998 prosperovala dobře, ale pak začaly problémy, neboť jí přestali platit věřitelé z tuzemska i z ciziny.
Pokud jde o dovolatelovu funkci předsedy představenstva společnosti S., a. s., ze skutkových zjištění plyne, že od roku 2001-2002 neplnil svou zákonnou povinnost odvést za poplatníka pojistné na zdravotní pojištění, daň z příjmu fyzických osob, pojistné na sociální zabezpečení a na státní politiku zaměstnanosti ve výši převyšující 270.000,- Kč. Za to byl uznán rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 92 T 44/2004 dne 10. 4. 2006 vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. (viz č. l. 255). Dále byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2006, sp. zn. 89 T 48/2006 (viz č. l. 261), uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil jako předseda představenstva ve společnosti S., a. s., jednáním trvajícím nejméně v době od prosince 2003 do října 2005. Ze skutkových zjištění učiněných ohledně spáchání této druhé trestné činnosti bylo zjištěno, že v účetnictví společnosti S., a. s., rostl v průběhu roku 2003 objem dodavatelských faktur, které nebyly uhrazeny, resp. částečně a po lhůtě splatnosti, když zároveň rostly také její závazky vůči státu. V tomto ohledu bylo dále zjištěno, že dovolatel si od společnosti S., a. s., půjčil částku převyšující 11.000.000,- Kč, kterou měl splatit do 31. 12. 2002, avšak nesplatil ji, naopak, krátce po její splatnosti začal jednat s Ing. B. o uzavření půjčky ve výši 3 milionů Kč.
O těchto všech skutečnostech přitom dovolatel v době sjednávání půjčky věděl, když toto sám stvrdil i ve své výpovědi u hlavního líčení (viz č. l. 202 an.). Je nutno upozornit, že pokud se dovolatel hájil tvrzením, že předmětné peníze z poskytnuté půjčky chtěl použít pro podnikání společnosti S., a. s., k tomu, aby mohla vyřešit své finanční problémy, a nikoliv pro svou potřebu, nemá to vliv na posouzení a existenci subjektivní stránky daného trestného činu. Ať už byla půjčka určena pro jakékoliv účely, rozhodné je, že dovolatel jako dlužník se zcela evidentně v době, kdy si půjčoval uvedené částky, nacházel ve složité finanční situaci, o níž poškozeným Ing. B. ani B. V. nic nesdělil, resp. tyto ujišťoval, že půjčku bude schopen splatit, ačkoliv musel jednoznačně být srozuměn s tím, že jeho finanční situace je vážná a tomuto svému závazku dostát moci nebude. Takto nutno odmítnout i jeho námitku, že podvodný úmysl by měl být vyloučen vzhledem k uzavřené zástavní smlouvě na výše označené nemovitosti, neboť ohledně nich bylo zjištěno, že jejich maximální možná hodnota činila 1,6 mil. Kč (viz znalecký posudek č. l. 67). Námitky dovolatele týkající se subjektivní stránky trestného činu podvodu, jímž byl uznán vinným, proto nutno odmítnout.
Nejvyšší soud dodává, že ve zbývající části podaného dovolání se jedná výhradně buď o námitky procesní nebo směřující vesměs výlučně proti způsobu provedení a hodnocení důkazů, jimiž se ovšem dovolacímu soudu v rámci řízení o mimořádném opravném prostředku zabývat nepřísluší. Nadto je třeba uzavřít, že učiněná skutková zjištění tak, jak k nim soudy během řízení dospěly, mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou naopak s nimi v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i v tomto směru jsou jejich závěry přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka