ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1338.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1338/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. listopadu 2008 o dovolání podaném M. A., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 39 To 92/2007 ze dne 7. 1. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 135/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 135/2007 ze dne 21. 9. 2007 byl dovolatel uznán (spolu s dalšími čtyřmi obviněnými) vinným trestnými činy loupeže dle §234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu přípravy dle §7 odst. 1 tr. zák. k §234 odst. 1 tr. zák. (body ad 2/, 4-5/, 7-10/ citovaného rozsudku), zneužívání pravomoci veřejného činitele dle §158 odst. 1 písm. b) tr. zák. (bod ad 11 citovaného rozsudku), přijímání úplatku dle §160 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zák. (bod ad 11 citovaného rozsudku), nedovoleného ozbrojování dle §185 odst. 1 tr. zák. (bod ad 12 citovaného rozsudku) a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. (bod ad 13 citovaného rozsudku), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody a zabrány ve výroku citovaného rozsudku přesně specifikované věci.
V předmětné věci podal M. A. (stejně jako další dva obvinění) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 39 To 92/2007 ze dne 7. 1. 2008 tak, že odvolání podané M. A. podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl jako nedůvodné.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal M. A. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku vznesl své námitky vůči tomu, že byl shledán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. s tím, že tento trestný čin mu nebyl prokázán, když nevyplývá ani z učiněných skutkových zjištění, zejména takto ani z výpovědí označených svědků, kteří byli v této souvislosti v rámci vedeného trestního řízení ve vztahu k dovolateli slyšeni s tím, že v rámci celého trestního řízení dovolatel spolupracoval s policií, přičemž je zřejmé, že spoluobvinění Ž. a B. se mu za tento jeho postoj chtěli pomstít právě tím, že křivě vypovídali k osobě dovolatele právě ve vztahu k uvedenému trestnému činu. K trestnému činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. potom uvedl, že si ilegálně opatřil střelnou zbraň proto, aby spáchal sebevraždu v důsledku značných finančních potíží, přičemž tato skutečnost nebyla vyhodnocena. K přípravě trestného činu loupeže podle §7 odst. 1 tr. zák. k §234 odst. 1 tr. zák. (bod 10 výroku citovaného rozsudku soudu prvního stupně) uvedl, že jeho jednání v uvedeném směru nebylo prokázáno, když v rámci předmětného skutku šlo pouze o neurčitou myšlenku o tom, že by mohli provést loupež, a to bez dalšího a takto nedošlo ani k jednání, které by mohlo být označeno jako příprava k trestnému činu, neboť takovou není pouhý nápad bez dalšího a takto ani nedošlo „k dokončení stadia přípravy“. K trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trestného činu přijímání úplatku podle §160 odst. 2, 3 písm. b) tr. zák. uvedl, že jejich spáchání soudy dovodily na základě nevěrohodných a rozporných výpovědí označených svědků, když obdobné námitky vznesl i ve vztahu k trestným činům loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a tedy skutkům popsaným pod body 2, 4 citovaného rozsudku soudu prvního stupně. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud jím přesně označené výroky o vině označenými trestnými činy v citovaném rozsudku soudu prvního stupně a rovněž tak citovaný rozsudek soudu odvolacího „zrušil“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že z hlediska uplatněného dovolacího důvodu ve většině nenamítl, že by učiněná skutková zjištění neodpovídala zákonným znakům jednotlivých trestných činů (na něž poukázal), ale své námitky založil na polemice s tím, jak byly soudy ve věci hodnoceny jednotlivé (pořízené) důkazy. Co se týče námitek vznesených právně relevantně, tak šlo v případě trestného činu nedovoleného ozbrojování dle §185 odst. 1 tr. zák. o jeho tvrzení, že si zbraň (pistoli zn. WALTHER ráže 9 mm s pěti ostrými náboji) pořídil proto, že chtěl v důsledku své neutěšené finanční situace spáchat sebevraždu a chybí takto naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu. V tomto směru však ze skutkových zjištění plyne, že tuto zbraň si pořídil ilegálně a předal ji spoluobviněnému Ž. za účelem jejího užití při spáchání jednotlivých loupežných přepadení, když sama skutečnost, že si dovolatel opatřil uvedenou (střelbyschopnou) zbraň ilegálně nijak nevylučuje subjektivní stránku předmětného trestného činu a nesnižuje ani jeho společenskou nebezpečnost. O právně relevantní námitku jde i v případě tvrzení dovolatele stran skutku pod bodem 10) výroku soudu prvního stupně, který byl posouzen jako jeden z útoků pokračujícího trestného činu loupeže ve stadiu jeho přípravy. Jeho tvrzení, že šlo pouze o myšlenku provést loupež neobstojí, neboť v uvedeném směru setkání spoluobviněných se uskutečnilo proto, aby společně uskutečnili loupežné přepadení, když si smluvili cíl cesty, měli ve vozidle zbraň, maskovací oděvy a došlo tak k jejich spolčení za účelem spáchání trestného činu loupeže (bez detailů), když stejných trestných činů se dopouštěli v minulosti se stanovením jednotlivých rolí každého z nich. V rámci popsaného skutku potom nelze mít za to, že došlo k zániku trestnosti přípravy ve smyslu ustanovení §7 odst. 3 tr. zák., neboť v rozhodné době došlo také ke spáchání skutku pod bodem 11) citovaného rozsudku soudu prvního stupně, kdy se dovolatel (jako policista) legitimoval osádce vozidla, jehož řidič se dopustil protiprávního jednání a požadoval po něm úplatu a v souvislosti s tímto skutkem a takto podezřením z jiné trestné činnosti byl dovolatel zadržen Policií České republiky. Skutečnost, že takto nedošlo k zamýšlenému (připravovanému) trestnému činu loupeže tak byla nezávislá na jejich vůli. Protože všechny soudy označené skutky dovolatele správně právně kvalifikovaly, navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Na tomto místě je nutné připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přikročit k právním závěrům a tyto jako adekvátní přijmout. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisů dovolatelem napadených skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel z valné části nesouhlasí s právními závěry soudů přijatými na základě učiněných skutkových zjištění, když i tato pokládá za nesprávná, přičemž sám nabídl (v rámci napadených skutků) jiný průběh příslušného skutkového děje. V tomto směru je však namístě opakovaně připomenout, že jde takto o stejný způsob obhajoby, kterou uplatnil již před oběma soudy. Ty na ni také adekvátním způsobem reagovaly a zejména i v důvodech rozhodnutí, která přijaly, vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a proč je pokládají za bezchybné a usvědčující dovolatele právě ze spáchání označených skutků. V této souvislosti je namístě uvést, že soudy vycházely z výpovědí jednotlivých obviněných (kteří se vzájemně usvědčovali, když soudy také přesně popsaly, jakým způsobem) a také vysvětlily, proč a které z výpovědí pokládají za přesvědčivé a věrohodné. Stejně tak vycházely i z dalších důkazů ve věci pořízených (zejména výpovědí svědků resp. poškozených), které rovněž hodnotily přiléhavým způsobem, když i v tomto směru lze takto v podrobnostech odkázat na přesvědčivé odůvodnění napadených rozhodnutí, včetně právních závěrů, ke kterým soudy právě na základě takto učiněných skutkových zjištění dospěly. Pokud by dovolání bylo podáno pouze s takto vedenou argumentací, nezbylo by než jej odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Za právně relevantní námitky potom lze považovat ty, které dovolatel vznesl stran trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. (skutek pod bodem 12/ citovaného rozsudku soudu prvního stupně - namítaná absence subjektivní stránky uvedeného trestného činu) a dále ve vztahu k přípravě trestného činu loupeže podle §7 odst. 1 tr. zák. k §234 odst. 1 tr. zák. (skutek pod bodem 10/ citovaného rozsudku soudu prvního stupně - skutek nenesl žádný ze znaků přípravy). Takto vznesené námitky jsou však současně zjevně neopodstatněné. K prvému z uvedených skutků je namístě uvést, že střelby schopnou zbraň (popsanou pistoli s náboji) si dovolatel opatřil nepochybně ilegálně a nic na tom nemění ani jeho tvrzení, že ji chtěl užít k sebevraždě. I z hlediska namítané absence subjektivní stránky tohoto trestného činu je nepochybné, že dovolatel zde jednal úmyslně s vědomím, že bez povolení přechovává střelnou zbraň. Navíc je zřejmé, že uvedenou zbraň si takto dovolatel pořídil právě v souvislosti s pácháním další trestné činnosti. Stejně tak z učiněných skutkových zjištění plyne, že dovolatel se spoluobviněným Ž. se popsaným způsobem připravovali formou vytipování vhodného objektu v K. k jeho přepadení, k němu však nedošlo, protože byli Policií České republiky zadrženi v souvislosti s další vlastní (popsanou) trestnou činností. Přitom přípravou k trestnému činu ve smyslu ustanovení §7 odst. 1 tr. zák. je jednání pro společnost nebezpečné, které záleží v organizování zvlášť závažného trestného činu, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení nebo srocení, v návodu nebo pomoci k takovému trestnému činu, anebo v jiném vytváření podmínek pro jeho spáchání, jestliže nedošlo k pokusu ani k dokonání trestného činu. V rámci soudem prvního stupně popsaného skutku se tak připravovali ke spáchání trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., který splňuje parametry ustanovení §41 odst. 2 tr. zák. Nelze přehlédnout, že dovolatel se spoluobviněným jednali cíleně s nepochybným úmyslem spáchat v K. ve vhodně vytipovaném objektu uvedený trestný čin a k němu nedošlo pouze z důvodů již uvedených a takto nezávisle na jejich vůli. Tomu, že měli uvedený záměr, odpovídá i to, že ve vozidle měli zbraň a maskovací oděvy, když současně nelze ani přehlédnout, že v nedávné minulosti za obdobných okolností páchali prokazatelně obdobnou trestnou činnost. Přitom nelze mít za to, že dovolatel naplnil ustanovení §7 odst. 3 tr. zák. (zánik trestnosti přípravy), když dokonání zamýšleného skutku nebylo výrazem jeho vůle.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka