ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1356.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1356/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. listopadu 2008 o dovolání, které podal M. A. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 To 111/2007 ze dne 20. 12. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 12/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. d) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 48 T 12/2006 ze dne 6. 6. 2007 byl M. A. K. uznán vinným trestnými činy padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2, al. 2 trestního zákona (dále je tr. zák.) za užití §143 tr. zák. (body 4-9), podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. (body 1, 4-9), neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. (body 1, 7) a padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. (body 6-7), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu i dalších obviněných.
O žádosti obviněného o navrácení lhůty k podání odvolání spojené s jeho odvoláním proti citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 6 To 111/2007 dne 20. 12. 2007 a to tak, že podle §61 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) žádost o navrácení lhůty k podání odvolání zamítl (výrok pod bodem I.) a podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl jeho odvolání jako opožděně podané (výrok pod bodem II.).
Proti usnesení odvolacího soudu (když výslovně uvedl, že jej směřuje do jeho výroku pod bodem II.) podal obviněný M. A. K. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas a prostřednictvím svého obhájce. V důvodech svého mimořádného opravného prostředku ze dne 16. 6. 2008 pak uvedl, že při vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dne 6. 6. 2007 si ponechal lhůtu na rozmyšlenou. V době doručení rozsudku obhájci byl však tento na zahraniční dovolené, takže obviněný zmeškal lhůtu k podání odvolání. Přeložený rozsudek byl obviněnému doručen až v září, on ale spoléhal na to, že odvolání je podané a sám jej nepodal. Dále uvedl, že od počátku trestního řízení popíral svou vinu. Byl pouze jednou přítomen u jednoho skutku, ale pouze jako tlumočník. Z provedených důkazů však vyplývá, že mohl být považován za jiného (skutečného) pachatele trestné činnosti. Je si totiž velmi podobný s dalším odsouzeným A. B. Svou práci neodvedla dobře ani Policie České republiky (dále jen Policie ČR), když krátce po zahájení vyšetřování policisté navštěvovali obchody, kde trestná činnost byla spáchána a ukazovali jeho fotografie. Skutečného pachatele policisté zjistili až dodatečně a byl také obviněn a odsouzen, ale svědci již měli zafixovanou dovolatelovu podobu. Podle něj měla Policie ČR také dostatek času na zajištění příslušných odposlechů, případně sledování podezřelých osob, neboť měla registrační značku vozidla, v němž pachatelé přijeli. To považuje za zásadní nedostatek její práce, neboť při nasazení odpovídajících prostředků mohl být skutečný pachatel či pachatelé zajištěni. Vzhledem k uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené usnesení zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Předmětným dovoláním se zabýval Nejvyšší soud dne 27. 8. 2008 pod sp. zn. 3 Tdo 1090/2008. Dospěl k závěru, že podané dovolání nesplňuje náležitosti obsahu dovolání tak, jak je stanovuje zákon v §265f odst. 1 tr. ř., když v něm není uvedeno, z jakého dovolacího důvodu – s odkazem na zákonné důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. a) – l), odst. 2 tr. ř. – usnesení soudu druhého stupně napadá. Postupem dle §265h odst. 1 tr. ř. byl proto dovolatel soudem prvního stupně vyzván, aby chybějící náležitosti doplnil.
Dovolatel následně dne 6. 10. 2008 podal „doplnění dovolání“, v němž uvedl, že dovolání směřuje proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2007, kterým byla zamítnuta žádost odsouzeného o navrácení lhůty k podání odvolání s tím, že důvody jsou uvedeny v původním podání. Navrhl v něm, aby citované usnesení Vrchního soudu v Praze bylo zrušeno a obviněnému byla navrácena lhůta k podání odvolání.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). Ve svém vyjádření uvedla, že dovolatel výslovně neoznačil zákonným pojmenováním žádný dovolací důvod, avšak je možné soudit, že hodlal uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na toto lze dle ní usuzovat z toho, že obviněný v dovolání poukazuje na skutečnost, že se skutku nedopustil. Připomněla, že dovoláním lze napadat rozhodnutí soudu druhého stupně jen v rozsahu, v němž tento věc projednal. V daném případě mohl tedy obviněný namítat nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu pouze v tom smyslu, že lhůtu k podání odvolání ve skutečnosti nezmeškal a rozhodnutí odvolacího soudu je tedy nesprávné. Svou argumentaci měl tak obviněný spíše opřít o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, tedy, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Rozhodnutí o navrácení lhůty k podání odvolání není ale možné v dovolacím řízení přezkoumávat. Procesní podmínky pro zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu v daném případě přitom splněny byly, neboť odvolání bylo podáno opožděně. I pokud by tedy obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., muselo by jeho dovolání být odmítnuto. Vzhledem k uvedenému navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a souhlasila s tím, aby takové rozhodnutí přijal v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací především přezkoumal, zda jsou v dané věci splněny zákonné podmínky vymezující vůbec přípustnost takto podaného dovolání, a to z hlediska ustanovení §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné, ačkoliv v něm dovolatel zčásti uplatnil i námitky proti tomu, že soud druhého stupně zamítl jeho žádost o navrácení lhůty k podání odvolání. Uvedl nicméně, že jej směřuje do výroku č. II. usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání jako opožděné.
Nutno však uvést, že ani v prvním podání označeném jako „dovolání“, ani v druhém podání (k výzvě dovolacího soudu) označeném jako „doplnění dovolání“ obviněný neuvedl, z jakých dovolacích důvodů svůj mimořádný opravný prostředek podává, když neodkázal na žádný konkrétní důvod dovolání uvedený v §265b tr. ř. Je třeba upozornit, že význam obsahových náležitostí dovolání spočívá především v tom, že dovoláním vymezuje dovolatel obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Zároveň se od obsahu podaného dovolání odvíjí možné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které lze na jeho podkladě učinit. Dovolací soud musí totiž mít dostatečně kvalifikovaný podklad, aby mohl napadené rozhodnutí přezkoumávat a případně prolomit jeho právní moc. V posuzovaném případě dospěl tedy dovolací soud k jednoznačnému závěru, že jde o dovolání, které nesplňuje náležitosti obsahu dovolání, a to přesto, že dovolatel byl již jednou k jeho doplnění (pokud jde o dovolací důvody) ze strany soudu prvního stupně vyzván.
Podle §265h odst. 1 tr. ř. nesplňuje-li dovolání nejvyššího státního zástupce nebo dovolání obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě dvou týdnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. V posuzované věci předseda senátu soudu prvního stupně obviněného a jeho obhájce k odstranění těchto vad vyzval, obviněný nicméně tuto výzvu nerespektoval a odkaz na konkrétní důvod dle zákona do svého podání nezahrnul. V posuzovaném případě je zcela zřejmé, že argumenty uplatněné dovolatelem nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř. a jeho podání tak nesplňuje náležitosti obsahu dovolání tak, jak je požaduje zákon (trestní řád).
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než postupovat podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. a dovolání odmítnout, jelikož nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka