ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1476.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1476/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2008 o dovolání podaném J. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 4 To 368/2008 ze dne 16. 7. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 3 T 117/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě sp. zn. 3 T 117/2007 ze dne 31. 3. 2008 byl dovolatel uznán vinným pokusem k trestnému činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy, resp. pokus k jednomu z nich byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva roky a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal J. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením sp. zn. 4 To 368/2008 ze dne 16. 7. 2008 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. B. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v kritické době byl v šoku a jednal (reagoval) v nedbalosti s tím, že nebylo podáno odborné posouzení, které by způsob jeho jednání mohlo ujasnit. Poukázal na to, že v dané chvíli nemohl pokračovat po silnici a když chtěl opustit místo, kde byl sám ohrožován, nemohl než vjet na trávník. Nesouhlasí takto se závěrem soudů o tom, že chtěl z místa činu uprchnout cíleně, když jeho jednání vycházelo ze šoku, který utrpěl. To, že nahlásil smyšlená jména, svědčí pouze o tom, že osobám, které s ním v autě jely, nechtěl činit potíže. Má za to, že stále existuje několik variant průběhu skutkového děje a soudy tak měly postupovat v duchu zásady in dubio pro reo a uznat jej tak vinným pouze spácháním trestného činu ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. a „dle §155 odst. 1 tr. zák.“ Ohledně závěrečného návrhu dovolatele (petitu) lze potom uvést, že ten obsahuje zcela jiná rozhodnutí zcela jiných soudů, než jsou ta, která označil v podaném dovolání a vůči kterým vede argumentaci, když navrhl, „aby dovolací soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 140/2006 ze dne 17. 1. 2006 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 48 T 10/2006 ze dne 25. 10. 2006“ a přitom „věc vrátil Okresnímu soudu v Mostě k novému projednání“. Dovolací soud tak vycházel z obsahu celého dovolání a dospěl tak k závěru, že dovolatel ve skutečnosti navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 4 To 368/2008 ze dne 16. 7. 2008 a s ním související rozsudek Okresního soudu v Mostě sp. zn. 3 T 117/2007 ze dne 31. 3. 2008 a tomuto soudu také věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že co se týče skutku pod bodem 1) popsaného ve výroku citovaného rozsudku soudu prvního stupně se dovolatel domáhá formální změny právní kvalifikace tohoto skutku s tím, že měl být právně kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle §223 tr. zák., přičemž však tato jeho námitka nevychází z učiněných skutkových zjištění, neboť dovolatel nevytýká jejich nesoulad se zákonnými znaky pokusu k trestnému činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. Takto prosazuje svou vlastní skutkovou verzi, podle které byl napaden „rozvášněným davem“, a proto také vjel na trávník ve snaze z místa uniknout. V této souvislosti dodal, že trestní zákon nezná pojem „jednání v šoku“, v jehož důsledku by se stalo jednání úmyslné nedbalostním. Námitky týkající se skutku pod bodem 2) popsaného ve výroku citovaného rozsudku má státní zástupce za primárně skutkového charakteru, navíc z hlediska právní kvalifikace skutku za irelevantní. Poukázal na to, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu podle §155 odst. 2 písm. a) tr. zák. byla v předmětné věci aplikována nikoli proto, že dovolatel prchal z místa činu, ale proto, že při útoku vůči policistům užil osobního auta, a tedy zbraně ve smyslu ustanovení §89 odst. 5 tr. zák. Celkově tak vznesené námitky směřují do skutkové oblasti, zčásti se ani netýkají podstaty věci a takto neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu. Vzhledem k uvedenému tak navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné právní hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že v kritické době se v důsledku házení kamení na jím řízený automobil) cítil ohrožen na životě a zdraví, byl v šoku a k této skutečnosti soudy nepřihlédly a jeho další jednání pak posuzovaly tendenčně a neodůvodněně. V tomto směru však soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily výpovědím poškozených a řady označených svědků, ze kterých také vyplynul stanovený skutkový děj, jehož průběh nesvědčil tvrzení dovolatele, že se cítil ohrožen na zdraví či životě. Nelze přitom přehlédnout zejména ani znalecký posudek z oboru dopravy, ze kterého plyne, že na vozidle řízeného dovolatelem v kritické době nebyla shledána závada (v podobě poškození vozidla házenými kameny), která by měla vliv na vznik nehodového děje. Z uvedeného znaleckého posudku je také zjevné, že dovolatel jel v kritické době vyšší rychlostí než uvedl a především také to, že mu nic nebránilo v tom, aby se svým vozem zůstal na vozovce a takto pokračoval v jízdě. Pokud by tak přirozeně učinil, nemohlo by k popsanému střetu a zranění dvou osob dojít. Poukaz dovolatele na to, že jednal v důsledku šoku a velkého psychického vypětí tak nemá oporu v učiněných skutkových zjištěních a jím navrhovaná změna právní kvalifikace jednotlivých (popsaných) skutků se opírá pouze o jím uváděný (jiný) skutkový děj. Jeho námitky tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné a logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i ty jsou (včetně úvah o naplnění subjektivní stránky předmětných trestných činů) přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka