ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.216.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 216/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. dubna 2008 o dovolání podaném K. L., proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 317/2007 ze dne 26. 9. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 222/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 222/2006 ze dne 29. 5. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
V předmětné věci podal K. L. odvolání o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 3 To 317/2007 ze dne 26. 9. 2007 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a současně podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že se podle §24 odst. 1 tr. zák. upouští od potrestání obžalovaného.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal K. L. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že je mu napadeným rozhodnutím vytýkáno, že v době, kdy se narodila nezletilá J., již věděl, že není jejím biologickým otcem, protože s její matkou již delší dobu nežil, přesto však nečinil žádné kroky k popření svého otcovství. Odvolací soud v důvodech svého rozhodnutí dále uvedl, že otázku otcovství dovolatele není možno řešit v trestním řízení jako otázku předběžnou, neboť se jedná o otázku osobního stavu. Přitom podle §9 odst. 2 tr. ř. sice orgány v trestním řízení nejsou oprávněny řešit samostatné předběžné otázky týkající se osobního stavu, o nichž se rozhoduje ve věcech občanskoprávních, avšak jestliže rozhodnutí o takové otázce ještě nebylo vydáno, jeho vydání vyčkají. To se však nestalo. V této souvislosti dovolatel uvedl, že o narození nezletilé se dověděl až u rozvodu s její matkou, přičemž datum 7. 4. 1991 uvedené na písemném oznámení, které je podkladem k zápisu do matriční knihy a k následnému vyhotovení rodného listu nezletilé, podpis na této listině není jeho podpisem. V tomto směru navrhl provedení důkazů (soudním spisem sp. zn. 24 P 129/1995, spisem NSZ sp. zn. 1 NCZ 239/2006, sbírkou listin týkající se matriční události narození nezletilé. Při veřejném zasedání konaném před odvolacím soudem žádal o jeho odročení pro nedořešení popřeného otcovství i s poukazem na to, že věc byla vedena na NSZ pod č. j. NZC 546/1995 a dodnes mu není známo, jak byla ukončena. S ohledem na uvedené má za to, že tedy své otcovství takto řešil, což také v trestním řízení vedenému proti jeho osobě uváděl. Podle jeho názoru tak neměl odvolací soud ve věci rozhodnout do vyřízení jeho opakovaného podnětu na NSZ na podání obžaloby o popření jeho otcovství k nezletilé, když své otcovství nestvrdil podpisem v matričních listinách, není jejím otcem, což potvrdili i biologičtí rodiče nezletilé. Poukázal i na svůj nedobrý zdravotní stav, který mu nedovolil aktivněji řešit otázku svého otcovství a uzavřel s tím, že soudy neprovedly všechny navržené důkazy k uvedeným skutečnostem, a proto také v jeho věci dospěly k jejímu nesprávnému právnímu posouzení. Proto také navrhl, aby dovolací soud podle §265k tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že námitka stran popření jeho otcovství a tedy nemožnosti spáchání předmětného trestného činu je právně relevantní, není však současně důvodná. To proto, že rozhodující pro trestní odpovědnost za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 tr. zák. je existence této povinnosti podle zákona o rodině. Podle §51 odst. 1 zákona o rodině platí, že narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky. Přitom v posuzované věci k popření otcovství podle §57 odst. 1 zákona o rodině nedošlo. Proto byla dána vyživovací povinnost dovolatele podle §85 zákona o rodině a takto i formální znaky trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. Přitom určení otcovství je otázkou osobního stavu, kterou podle §9 odst. 2 tr. ř. soud v trestním řízení nesmí řešit jako otázku předběžnou, což připouští i dovolatel. Závěr plynoucí z důkazů, že obviněný není otcem dítěte, nemůže proto soud ani užít pro hodnocení stupně nebezpečnosti činu obviněného pro společnost, pokud má znaky trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 tr. zák. (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Tz 3/94). Přitom odvolací soud ke skutečnosti, že dovolatel není biologickým otcem nezletilé fakticky přihlédl, přičemž přihlédl k této skutečnosti (velkoryse), při uložení trestu. Za daného stavu věci by byla dána povinnost soudu vyčkat rozhodnutí o předběžné otázce týkající se osobního stavu pouze tehdy, že by ve věci probíhalo před soudem řízení o určení otcovství nebo o jeho popření. Přitom Nejvyšší státní zastupitelství o otázkách osobního stavu nerozhoduje a případné řízení o podnětu dovolatele k postupu podle §62 zákona o rodině by povinnost k postupu podle §9 odst. 2 věty poslední tr. ř. nezakládalo. Proto také navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl, že se nemohl dopustit označeného trestného činu, protože není biologickým otcem nezletilé a všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 tr. zák. tak nejsou naplněny. Uvedená námitka je takto právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněná. To i proto, že zejména i odvolací soud v důvodech svého rozhodnutí vysvětlil, proč (i když je velmi pravděpodobné, že dovolatel není otcem nezletilé) jejím otcem po stránce právní i nadále zůstal. V této souvislosti správně poukázal na zákonnou domněnku otcovství, svědčící dovolateli, i na to, že vzdor svému tvrzení nečinil dovolatel příslušné (žádné) kroky k uvedení osobního stavu do souladu s realitou příslušným podáním k soudu v rámci občanskoprávního řízení. Přitom správně uvedl, že v rámci trestního řízení není možné řešit jako předběžnou otázku ve smyslu ustanovení §9 odst. 2 tr. ř. otázku otcovství, neboť se jedná o otázku osobního stavu, kterou může řešit pouze soud ve věcech občanskoprávních. K uvedenému je namístě také uvést, že dovolatelem navrhované důkazy jsou právě těmi, které lze uplatnit v řízení občanskoprávním, přičemž pokud se dovolatel obracel v uvedeném směru na Nejvyšší státní zastupitelství, tak se obracel na orgán, který takto není k vydání požadovaného rozhodnutí kompetentní. Zbývající námitky jsou potom zaměřeny do skutkové, případně procesní oblasti a uplatněnému dovolacímu důvodu tak obsahově neodpovídají.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm.a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka