ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.321.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 321/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2008 o dovolání podaném I. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 454/2007 ze dne 3. 10. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 100/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 1 T 100/2007 ze dne 4. 6. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Dále mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na jeden rok.
V předmětné věci podal I. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 6 To 454/2007 ze dne 3. 10. 2007 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu zákazu činnosti, přičemž ve výrocích o vině, trestu odnětí svobody ponechal napadený rozsudek beze změn.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal I. S. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v řízení před soudy nebyl dostatečně objasněn skutkový stav věci, když výpovědi označených svědků jsou rozporuplné a rozpory jsou i mezi výsledky odborného vyjádření stran trasologických stop zjištěných na místě a závěry znaleckého posudku, který ve věci vypracoval Ing. K. Za těchto okolností měla být podle jeho návrhu konána rekonstrukce předmětné dopravní nehody, neboť má za to, že předmětnou dopravní nehodu způsobilo vozidlo jedoucí ještě před vozidlem svědků, manželů K. Má za to, že z hlediska učiněných skutkových zjištění jsou tak dány vážné pochybnosti, zda to byl on, kdo spáchal předmětný čin, a proto soudy měly aplikovat princip in dubio pro reo a obžaloby jej zprostit. Proto navrhl, aby dovolací soud „podle §265k tr. ř. v návaznosti na ust. §265m tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že se napadený rozsudek“ (správně usnesení) „Krajského soudu v Ostravě zrušuje a obviněný I. S. se zprošťuje obžaloby“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že odkazem na uplatněný dovolací důvod lze vytýkat pouze vady právní, když námitky týkající se skutkových zjištění, tedy hodnocení důkazů, neúplnost dokazování atd., takto povahu právně relevantních námitek nemají. Přitom zásah do soudy učiněných skutkových zjištění je v rámci dovolacího řízení možný pouze tehdy, že mezi těmito skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad a obviněný na něj také poukáže. O takový případ však v posuzované věci nejde, neboť soudy skutkové závěry vyvodily z výpovědi obviněného, označených svědků, ale i ze znaleckého posudku z oboru silniční doprava, výslechu znalce, jakož i ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a toxikologie. Současně také soud prvního stupně vysvětlil, proč zamítl návrhy dovolatele na provedení rekonstrukce skutkového děje (jako nadbytečné) a proč zohlednil znalcem provedené srovnání otisků na hlavě poškozeného se zobrazením dezénu pneumatiky, shodného s dezénem pneumatiky auta, které dovolatel řídil, a proč takovému důkazu dal přednost před jiným. Takto dovolatel brojí proti skutkovým zjištěním soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů a jím uplatněný dovolací důvod tedy neobsahuje námitku nesprávného právního posouzení skutku či námitku jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl, že v důsledku nedostatečného (neúplného) dokazování vedeného v řízení před soudy nebylo bezpečně prokázáno, že to byl on, kdo způsobil předmětnou dopravní nehodu, když k potřebnému úplnému objasnění věci nebyla provedena jím navrhovaná rekonstrukce. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že nehodu způsobilo vozidlo jiné. V tomto směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, proč některé navrhované důkazy neprovedly a také k jakým právním závěrům v důsledku uvedeného dospěly. Takto správně poukázaly na závěry znaleckého posudku z oboru silniční dopravy a samotné výpovědi znalce Ing. I. K. před soudem, když jím učiněná zjištění korespondují i se závěry plynoucími ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Ze závěrů znalce z oboru silniční dopravy také nepochybně plyne, která ustanovení pravidel silničního provozu dovolatel porušil a soudy následně správně dovodily příčinnou souvislost mezi zaviněným jednáním dovolatele a vzniklým následkem. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka