ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.330.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 330/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2008 o dovolání podaném obviněným V. Z., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 8 To 23/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 111/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 88 T 111/2004, byl obviněný V. Z. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku. Za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 3 T 105/2004, byl obviněný podle §250 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud zároveň zrušil ve výroku o trestu shora uvedený rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, jakož i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti V. L. C., s. r. o., škodu ve výši 1.237.684,- Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody pak byla tato poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 8 To 23/2007, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 15. 5. 2007 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný V. Z. následně dovolání, kterým zároveň napadl v celém rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku dovolatel rozvedl a vyložil, ve kterých směrech jsou podle jeho názoru napadená rozhodnutí zatížena vadami odpovídajícími uplatněnému dovolacímu důvodu. Dovolatel současně poukázal na to, že pro totožný skutek byl z hlediska pokračující trestné činnosti nepravomocně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. 32 T 93/2006 (viz bod 1/ výroku tohoto rozsudku) a že proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání. Závěrem dovolání pak navrhl, aby „aby dovolací soud zrušil napadená rozhodnutí s tím, aby ve smyslu ust. §265l odst. 1 tr. ř. věc byla přikázána a řádně projednána před soudem prvého stupně a poté případně i před soudem odvolacím s tím, že pokud uzná, že bylo dokazování provedeno vyčerpávajícím způsobem, navrhuje, aby dovolací soud ve smyslu ust. §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem, kterým odsouzeného V. Z. zprostí obžaloby v plném rozsahu“.
K dovolání obviněného se za podmínek ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který upozornil na skutečnost, že dovoláním napadený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 88 T 111/2004, byl pozdějším rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. 32 T 93/2006, podle §37a tr. zák. zrušen ve výroku o vině a v celém výroku o trestu, přičemž byly zrušeny i další výroky, které měly ve výroku o vině svůj podklad. Poté byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. tvořeným dvěma dílčími skutky, z nichž jeden byl dříve popsán ve výroku o vině v rozsudku Městského soudu v Brně, sp. zn. 88 T 111/2004. Soud pak dovolateli uložil za podmínek shodných s předcházejícím rozhodnutím společný a souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Nově také rozhodl o uplatněných nárocích na náhradu škody. Rovněž tento rozsudek napadl obviněný (dovolatel) odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 9 To 366/2007, jako nedůvodné zamítl. K témuž datu pak nabyl výše uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 právní moci.
Na výše uvedeném základě lze přitom podle státního zástupce jednoznačně dovodit, že dovolání obviněného směřuje proti rozhodnutí, které v současné době již neexistuje, neboť bylo zrušeno shora uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8, a to výrokem podle §37a tr. zák. Tento rozsudek pak nabyl právní moci vyhlášením usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 9 To 366/2007. To znamená, že dovolání směřuje proti neexistujícímu rozhodnutí, které nelze v dovolacím řízení již přezkoumat. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, protože není přípustné, a aby tak za podmínek ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. S projednáním dovolání v neveřejném zasedání vyslovil státní zástupce souhlas i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný V. Z. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání předpokládané v ustanovení §265a tr. ř. a dospěl k níže uvedeným závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle §265a odst. 2 tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí mj. rozsudek, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest (písm. a/) a rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. (písm. h/).
V posuzovaném případě dovolání obviněného směřuje proti rozhodnutím soudů obou stupňů. Trestní stíhání v posuzované věci bylo pravomocně skončeno dne 15. 5. 2007. Podle zjištění Nejvyššího soudu poté Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl rozsudkem ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. 32 T 93/2006, tak, že podle §37a tr. zák. zrušil výrok o vině z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 88 T 111/2004, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které měly ve výroku o vině svůj podklad. Současně obviněného (dovolatele) V. Z. uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., když do výroku o vině pod bodem 1/ rozsudku zahrnul skutek ze zrušeného rozsudku Městského soudu v Brně jako dílčí útok v rámci pokračujícího trestného činu (srov. též §89 odst. 3 tr. zák.). Podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §37a tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. pak obviněnému uložil společný a zároveň souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle zásad pro ukládání souhrnného trestu (§35 odst. 2 tr. zák.) současně ve výroku o trestu zrušil již zmiňovaný rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové včetně rozhodnutí na tento zrušený výrok obsahově navazujících. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo zároveň rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Rovněž proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. 32 T 93/2006, podal obviněný řádný opravný prostředek - odvolání, které však Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 9 To 366/2007, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Tím rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci (§139 odst. 1 písm. b/cc/ tr. ř.).
Vzhledem ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek podal proti rozhodnutí v současné době již neexistujícímu, jinými slovy proti rozhodnutí, se kterým již nelze spojovat žádné účinky. Výrokem podle §37a tr. zák. bylo v daném případě (výslovně) zrušeno jak dovoláním napadené rozhodnutí Městského soudu v Brně, tak současně i dovoláním napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího. Zde je nutno vzít v úvahu vzájemnou spojitost obou těchto rozhodnutí, kdy navazující rozhodnutí soudu druhého stupně je zásadně podmíněno existencí přezkoumávaného prvostupňového rozhodnutí, přesněji existencí přezkoumávaných výroků. V tomto smyslu pak tato rozhodnutí tvoří jediný celek.
Dále je třeba poznamenat, že dovolací soud přezkoumává napadené pravomocné rozhodnutí ve věci samé na podkladě skutkového a právního stavu, který existoval v době jeho vydání (ex tunc), ovšem nezbytným předpokladem provedení této přezkumné činnosti je, aby v době rozhodnutí dovolacího soudu vůbec existovalo rozhodnutí napadené dovoláním (resp. výrok rozhodnutí napadený dovoláním). Jestliže po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí soudu došlo později k jeho zrušení, popřípadě došlo ke zrušení výroku napadeného dovoláním (např. v souvislosti s uložením souhrnného či společného trestu), pak dovolací soud nemůže (ex nunc) překoumávat již neexistující rozhodnutí a dovolání proti takovému rozhodnutí či jeho již zrušenému (neexistujícímu) výroku odmítne jako nepřípustné (srov. přiměřeně Soubor trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha 2004, č. 4, T 683, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1509/2005, a usnesení ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007).
Závěr o tom, že v nyní posuzovaném případě nelze podané dovolání považovat za přípustné, zároveň neznamená, že by obviněnému bylo upřeno právo na dovolání ve vztahu ke skutku ze zrušeného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 88 T 11/2004. Tento skutek byl totiž jako (dílčí útok) převzat do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. 32 T 93/2003. Skutečnost, že ve smyslu ustanovení §37a tr. zák. byl tento soud při rozhodování o vině pokračujícím trestným činem vázán skutkovými zjištěními ve zrušeném rozsudku, neznamená, že by obviněný ve vztahu k uvedenému skutku nemohl podat dovolání z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. zák., tedy i z dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento hmotně právní (ani jiný) dovolací důvod totiž není určen k přezkumu zjištěného skutkového stavu věci a na jeho základě zákon dovolateli umožňuje, aby s odkazem na konkrétní skutečnosti namítal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V takto zákonem vymezeném rámci pak nepochybně mohl napadnout shora citovaný rozsudek i ve výroku pod bodem 1/. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 9 To 366/2007, zároveň vyplývá, že o právu podat dovolání byl řádně poučen.
Protože Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný V. Z. v nyní posuzované věci (vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 111/2004) napadl rozhodnutí, proti němuž dovolání přípustné není, rozhodl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. tak, že se podané dovolání odmítá. Toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler