ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.334.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 334/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. dubna 2008 o dovolání H. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 7 To 450/2007 ze dne 8. 11. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 37/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 37/2006 ze dne 7. 6. 2007 byla dovolatelka uznána vinnou trestnými činy úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za tyto trestné činy jí byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání třinácti měsíců, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti čtyř měsíců. Dále jí byla uložena povinnost, aby během zkušební doby podle svých sil uhradila škodu, kterou trestným činem způsobila. Podle §228 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo rozhodnuto i o uplatněném nároku na náhradu škody.
O odvolání H. L. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 7 To 450/2007 ze dne 8. 11. 2007 tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podala H. L., jako osoba oprávněná, dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou obsaženy v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř.
V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatelka vyjádřila své přesvědčení, že ze strany soudů obou stupňů došlo k nesprávnému právnímu posouzení její věci, když tyto hodnotily důkazy v její neprospěch nebo je vůbec neprovedly. Není tak dán jednoznačný soulad mezi skutkovým stavem zjištěným procesně zákonným způsobem a z něj vyvozenými právními závěry. Navíc nebyly provedeny některé důkazy (např. navržené výslechy svědků), čímž bylo porušeno její právo na obhajobu. Skutkový stav zjištěný soudy považuje proto za zcela nesprávný. Na závěr navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené usnesení Krajského soudu v Brně a navazující rozhodnutí zrušil a věc přikázal soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství České republiky k takto podanému dovolání Nejvyšší soud do dnešního dne neobdržel.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
K námitkám dovolatelkou v jejím podání uplatněným tak dovolací soud považuje za potřebné dodat, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným, o němž Nejvyšší soud rozhoduje již ve třetí instanci, kde nelze znovu vytvářet či zásadně měnit skutková zjištění. Právní úprava totiž předpokládá, že v tomto řízení nebude dokazování prováděno vůbec anebo jen zcela výjimečně, ve značně omezeném rozsahu a zaměřené výlučně k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o dovolání. Proto dovolací soud nemůže být oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a přehodnocovat provedené důkazy a jejich hodnocení soudy nižších stupňů. Námitky v předloženém dovolání uplatněné však směřují výhradně proti provedení a hodnocení důkazů soudy a na základě toho proti učiněným skutkovým zjištěním, k nimž soudy dospěly. V tomto směru má však Nejvyšší soud za to, že postupu soudů nelze nic vytýkat a stejně tak nelze nic vytýkat ani právní kvalifikaci zjištěného skutkového stavu, když se zjevně nejedná ani o případ extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a jejich právním hodnocením.
Ke konkrétní námitce v dovolání uplatněné proto třeba pouze stručně dodat, že jestliže k návrhu obhájce na výslechy dalších svědků v hlavním líčení soud vyhlásil usnesení, jež také odůvodnil a jímž rozhodl tak, že se podle §216 odst. 1 tr. ř. další důkazy provádět nebudou, dal tím najevo, že tyto považuje za nadbytečné a návrh obhajoby za ryze účelový. Jeho stanovisko pak plyne i z důvodů jeho rozsudku, v němž uvádí, že skutková zjištění zjistil z celé řady důkazů v úvodu vyjmenovaných, když tato byla takové povahy, že vylučovala vznik jakýchkoliv pochybností a dovolila soudu bez dalšího přikročit k právnímu posouzení samotného skutku. Pokud za těchto okolností, právě i s ohledem na obsah i rozsah ve věci vedeného dokazování soudy dospěly k závěru o vině předmětnými trestnými činy, nelze mít za to, že učiněná skutková zjištění jsou v rozporu s právní kvalifikací samotných skutků. Z uvedeného je zřejmé, že námitky dovolatelky z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto neodpovídají ani v části, kde je vznesena námitka nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními (pro jejich neúplnost) a z něj vyvozenými právními závěry. Přitom ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně je patrné, že dovolatelka při uzavírání zjevně uvedla nepravdivé údaje, na základě kterých s ní byly předmětné smlouvy teprve uzavřeny, když takovému jednání dovolatelky koresponduje i právní kvalifikace skutku, kterou k ní soudy také vztáhly, když (jak již uvedeno) vycházely z úplných a nepochybně učiněných skutkových zjištění.
Současně je nutno uvést, že v rámci takto podaného dovolání se jedná pouze o námitky procesního charakteru týkající se zjištění skutkového stavu, které pak nelze samy o sobě podřadit pod zvolený dovolací důvod se současným konstatováním, že nelze mít ani za to, že v předmětné věci je dána již zmíněná existence extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními (okolnostmi) a právními závěry soudy z nich vyvozenými, což ostatně ani dovolatelka nenamítala. V uvedených souvislostech pak nelze mít za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka