ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.393.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 393/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2008 o dovolání podaném M. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 462/2007 ze dne 13. 9. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 58/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T 58/2005 ze dne 22. 6. 2007 byl dovolatel (stejně jako spoluobviněný J. P.) uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin podle §37 tr. zák. bylo upuštěno u obou obviněných od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 4 T 288/2005 ze dne 14. 3. 2007.
V předmětné věci podal M. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 9 To 462/2007 ze dne 13. 9. 2007 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. P. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že trestné činnosti, kterou byl shledán vinným se nedopustil a v tomto směru uvedl, že výpovědi poškozeného nejsou věrohodné a přesvědčivé, přičemž skutek jak je popsán v rozhodnutích soudů se nestal. Při vědomí, že hodnocení provedených důkazů není předmětem dovolacího řízení a soudy učiněná rozhodnutí v tomto směru jsou nepřezkoumatelná, dodal, že ve věci nebylo prokázáno naplnění subjektivní stránky označeného trestného činu, neboť neměl úmysl nějakým způsobem vyhrožovat poškozenému násilím nebo bezprostřední újmou, což mělo plynout i z jednání poškozeného, který celou věc ohlásil policii až s delším časovým odstupem. Konečně má za to, že nebyla naplněna ani materiální stránka uvedeného trestného činu, když popis skutku je pouze odrazem podaného trestního oznámení a ten z provedeného dokazování ani neplyne. Vzhledem k uvedenému navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a poté ve věci sám rozhodl a podle ustanovení §265m odst. 1 tr. ř. jej zprostil obžaloby.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že převážná část vznesených námitek směřuje do oblasti učiněných skutkových zjištění a tedy proti hodnocení provedených důkazů. K námitce absence úmyslu stran vyhrožování poškozenému a dále námitka nedostatku nebezpečnosti činu pro společnost je potom zjevně neopodstatněná, když popis jednání dovolatele obsažený ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku je takový, že nelze učinit jiný závěr než ten, že poškozenému bylo i ze strany dovolatele vyhrožováno v úmyslu přimět jej k vyplacení označených finančních částek v nepříliš vzdálené budoucnosti. Přitom z pouhé skutečnosti, že se poškozený dostavoval na sjednané schůzky a s pachateli komunikoval, nelze dovodit, že by z nich neměl strach, když právě jeho strach byl důvodem, který jej vedl k oznámení věci orgánům policie. Proto navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiné okolnosti skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného jednání se nedopustil. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že aktivní ve věci byl poškozený a svědkyně M., když poškozený měnil své nabídky, aniž by mu dovolatel něco sliboval či aktivně ve směru vymožení pohledávky vystupoval a již vůbec jej nenutil pod pohrůžkou násilí či jiné těžké újmy, aby mu vydal uváděnou peněžitou částku. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přiléhavě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě také dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily výpovědím poškozeného (včetně chvíle, kdy jednání dovolatele pro stupňování jeho nátlaku oznámil policii), když jeho výpovědi byly podporovány zčásti i výpovědí svědkyně K. M. a popsaným telefonickým hovorem a jeho nahrávkou. Jeho námitky (včetně námitky stran absence subjektivní stránky označeného trestného činu a naplnění jeho materiální stránky) jsou úzce vázány na jím nabízený průběh skutkového děje, přitom však ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou naopak s nimi v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka