ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.449.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 449/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. listopadu 2008 o dovolání podaném obviněným Z. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 8 To 419/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 863/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3. 10. 2006, č. j. 15 T 863/2005-281, byl obviněný Z. N. uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zák. na tom skutkovém základě, že „dne 20. 11. 2003 v budově Ž. d. ve V., jehož součástí je v přízemí prodejna potravin H., v obývacím pokoji bytu nacházejícího se v 1. patře uvedené budovy, s vědomím možného následku, bez potřebného povolení a příslušné zkoušky výrobku nainstaloval do místa, kde nebyla provedená komínová výměna krokví vazby střechy, bez dodržení dostatečné vzdálenosti od dřevěné konstrukce připevněním ke krovu, necertifikovaný 3-složkový svislý kouřovod s funkcí komína o výšce 3,3 m ke krbu na pevná paliva a nesplňující základní požadavky na bezpečný výrobek podle normovaných hodnot, který k objednávce uživatele bytu R. S. v předchozí době bez oprávnění k této činnosti, potřebné projektové dokumentace, propočtů a v rozporu s normovanými hodnotami podle D1 ČSN 730802:2000, ČSN 734201:2002, ČSN EN 1443:2000 zhotovil, následně téhož dne, aniž by sám připojil již nainstalovaný kouřovod na krbovou vložku, provedl potřebnou zkoušku, vystavil v rozporu s příslušnou ČSN 734201:2002 nesmyslné a zmatečné osvědčení č. 193 „o stavu komínů pro připojení plynových spotřebičů paliv“, které opatřil kulatým razítkem revizního technika komínů č. 413/92, přestože k tomu nebyl oprávněn, poté, co byl krb po jeho napojení na uvedený kouřovod od března 2004 užíván obyvateli bytu k sezónnímu vytápění dřevem, v důsledku vadného technického stavu komína, při jehož konstrukci obviněný nezajistil dostatečnou ochranu izolace proti vniknutí vlhkosti a dešťové vody, v rozporu se shora uvedenými normami použil izolační vatu s nižším bodem tání i hustotou a nevhodný kovový materiál tak, že teplota svrchního pláště komína překračovala za provozu krbu povolenou teplotu 52° C, v důsledku opakovaného vniknutí dešťových vod těsněním komína izolační vata zplstnatěla, bylo poškozeno její hydrofobizační pojivo, což vedlo k jejímu vydrolení, ztrátě objemu a izolačních vlastností a dne 1. 3. 2005 v době kolem 24.00 hodin po iniciaci dlouhým svítivým plamenem o teplotě 800° C došlo k vznícení tvrdých sazí, kdy teplota spalin v komíně včetně vnějšího pláště překročila 1.000° C, čímž se vytavila skelná vata kryjící komín od krokve, ke které byl uvedeným způsobem připevněn, a následným vznícením a požáru krokve a ostatních hořlavých látek v místě styku s komínem v jeho průchodu střechou, který se rozšířil do celého půdního prostoru nad bytem, do ložnice, obývacího pokoje a chodby schodiště, čímž byla způsobena poškozenému majiteli J. S., škoda na budově Ž. d. ve výši nejméně 1.557.841,- Kč a další doposud nevyčíslená škoda na vybavení bytu poškozenému majiteli R. S.“. Za tento trestný čin byl obviněný podle §180 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený R. S. se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 8 To 419/2006, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 27. 3. 2007 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Z. N. následně dovolání, přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř.
V rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný namítl, že veřejné zasedání před odvolacím soudem bylo nařízeno na den 27. 3. 2007. Přípisem ze dne 20. 3. 2007 podal prostřednictvím svého obhájce žádost o jeho odročení. Dovolatel ani jeho obhájce nebyli vyrozuměni o nevyhovění této žádosti, a proto se veřejného zasedání nezúčastnili. Přesto bylo odvolacím soudem jednáno a vydáno rozhodnutí. Tím bylo podle názoru dovolatele závažným způsobem porušeno jeho právo na obhajobu.
Pokud jde o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný soudům obou stupňů vytkl, že ve svých rozhodnutích odkazují na posudek, jenž byl zpracován znalcem výlučně jen z pohledu zhotovování části kouřovodu na tuhá paliva a tomu odpovídajících norem, případně skutečného použití části kouřovodu vyrobeného dovolatelem k účelu, za který ve skutečnosti nemohl odpovídat. Ze strany poškozeného se totiž podle dovolatele jednalo o použití předmětného zařízení v rozporu s účelem, k němuž bylo určeno, tj. ke spalování tuhých paliv, zatímco dovolatel výslovně i v písemné podobě poškozenému uvedl, že zařízení je určeno k plynovým spotřebičům, jež vytvářejí jiné teploty kouře. V uvedené souvislosti dovolatel uvedl, že má velké výhrady k hodnocení výpovědi poškozeného a jeho rodiny soudem prvního stupně. Podstatnou vadou rozhodnutí soudů obou stupňů však podle dovolatele bylo to, že se náležitě nevypořádaly s obsahem vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru. Z ustanovení §5 odst. 4 cit. vyhlášky vyplývá, že za výrobce vyhrazeného bezpečnostního zařízení podle §7 odst. 7 cit. vyhlášky se považuje osoba, která toto zařízení navrhla jako celek. Takovou osobou však dovolatel nebyl. To znamená, že nebyl-li výrobcem, pak nebylo možno dovozovat ani jeho odpovědnost za celek, když konkrétně komín vznikl až spojením tří komponentů, a to krbové vložky s komínovým hrdlem společnosti K., s. r. o., dále částí kouřovodu vyrobeného firmou K., s. r. o., a částí kouřovodu, který vyrobil dovolatel. Problematiku montáže vyhrazeného bezpečnostního zařízení firmou K., s. r. o., však soudy neřešily a zcela ji opomenuly, ačkoliv šlo o klíčovou právní otázku odpovědnosti za montáž výrobku „vyhrazeného zařízení“ podle shora cit. vyhlášky. Při právním hodnocení věci měly podle dovolatele soudy zvážit rovněž to, zda k požáru nedošlo minimálně částečně z důvodu porušení zákonných povinností ze strany poškozeného, který měl zejména povinnost nejméně 1x ročně provést kontrolu provozuschopnosti požárně bezpečnostního zařízení. Dovolatel současně zdůraznil, že vyhrazené bezpečnostně požární zařízení bylo jako celek zhotoveno bez projektu zpracovaného odpovědnou osobou pouze na základě návrhu poškozeného, neproběhlo povinné stavební řízení, v němž by bylo zjištěno za účasti povinného zpracovatele požárně bezpečnostního řešení stavby, že část předmětného výrobku je užívána v rozporu s původní dokumentací. Ani tyto skutečnosti však nebyly předmětem právního posouzení celé věci. Přitom z revizního znaleckého posudku, který si nechal vypracovat dovolatel (a který byl zpracován až po vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu), vyplývá, že hlavní příčinou vzniku požáru bylo neodborné provedení krbové komory, a to zejména stropu nad teplovzdušnou komorou, a to, že tepelné namáhání dřeva nad touto komorou bylo několikanásobně vyšší než od komínového tělesa. Přestože si je dovolatel vědom, že tento posudek nemůže být uplatněn jako důkaz v dovolacím řízení, je jeho existenci třeba zmínit vzhledem k tomu, že osvětluje důvodnost námitek proti jedinému znalci a jeho posudku, který byl v řízení použit.
Jelikož se odvolací soud se všemi shora rozvedenými námitkami při projednávání dovolatelova řádného opravného prostředku dostatečně nevypořádal, pak své rozhodnutí zatížil též vadami předpokládanými v důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, „aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí“.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K části, v níž dovolatel na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítal, že veřejné zasedání bylo konáno v jeho nepřítomnosti a v nepřítomnosti jeho obhájce, zdůraznil, že dovolatel byl o veřejném zasedání o odvolání vyrozuměn řádně a včas, přičemž jeho přítomnost u něj nebyla nutná. Žádost o odročení, pokud nebyla podložena žádnými důvody, které by konání veřejného zasedání bránily, je pak irelevantní. Reakci soudu na žádost o odročení nebylo pro krátkost termínu možno očekávat a takovou povinnost soud navíc ani nemá. K argumentaci dovolatele, že žádost o odročení odůvodnil potřebou doplnění dokazování, státní zástupce poukázal především na obsah jeho odvolání, z něhož vyplývá, že se toliko domáhal vypracování revizního znaleckého posudku týkajícího se požární bezpečnosti, což zcela nepochybně nemohlo mít na možnost konání veřejného zasedání o jeho odvolání žádný vliv. Jeho případná nepřítomnost by proto podle názoru státního zástupce soudu druhého stupně v konání veřejného zasedání a rozhodnutí o odvolání nijak nebránila.
Pokud jde o uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný jej podle státního zástupce nenaplnil námitkou, že si poškozený R. S. od něho objednal kouřovod určený pro plynové spotřebiče, neboť tím fakticky napadl soudem učiněná skutková zjištění, totiž že objednán byl kouřovod ke krbu na spalování dřeva. Za relevantně uplatněnou naopak státní zástupce označil hmotně právní námitku, že soud při posuzování věci vůbec nepřihlédl k ustanovením §5 odst. 4, §7 odst. 7 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru, podle nichž by za vzniklý následek odpovídala jiná osoba nežli dovolatel. V této části však státní zástupce považuje podané dovolání za zjevně neopodstatněné již z toho důvodu, že nadpis části druhé oddílu prvního vyhlášky, zahrnující ustanovení §2 - §10, zní: „Vybavení prostor právnických osob a podnikajících fyzických osob věcnými prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostními zařízeními“ a je z něj tedy zřejmé, že ustanovení, na něž dovolatel odkazuje, se netýkají bytu užívaného poškozeným R. S. a odkaz na ně je nepřípadný.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. mohl obviněný dle poukazu státního zástupce relevantně uplatnit pouze v jeho druhé alternativě, tj. že by v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím byl naplněn některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Protože však námitky dovolatele byly dle názoru státního zástupce ve vztahu k předchozímu řízení zjevně neopodstatněné, lze tento závěr vztáhnout i na uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. S ohledem na výše uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyslovil i pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit jiné než navrhované rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný Z. N. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nebyla dovolatelem namítána, neboť odvolací soud rozhodl o zamítnutí jeho odvolání po provedeném přezkumu ve veřejném zasedání, a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami předpokládanými v dovolacích důvodech podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případě, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Toto ustanovení předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného (obžalovaného), ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Pokud se tak nestalo, byl by obviněný zkrácen na svém právu, aby byla jeho věc projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
V posuzovaném případě Nejvyšší soud z předloženého spisu zjistil, že obviněný (dovolatel) byl o konání veřejného zasedání (27. 3. 2007) soudem druhého stupně, v němž mělo být projednáno jeho odvolání, řádně a včas vyrozuměn dne 27. 2. 2007. Na žádost obviněného (dovolatele) podanou prostřednictvím jeho obhájce, aby byl termín veřejného zasedání odročen z důvodu předložení jím opatřeného revizního znaleckého posudku (který v té době ještě nebyl vypracován), reagovala předsedkyně senátu odvolacího soudu sdělením obhájci ze dne 23. 3. 2007, 9:12 hod (č. l. 308 spisu), že předmětná omluva není důvodem pro odročení veřejného zasedání, pro jehož konání jsou jinak splněny zákonné podmínky, a že případné procesní návrhy lze učinit v jeho rámci.
Z protokolu o veřejném zasedání konaném odvolacím soudem dne 27. 3. 2007 (viz č. l. 309 spisu) vyplývá, že obviněný i jeho obhájce JUDr. J. V. se k tomuto veřejnému zasedání dostavili a že jim byla dána možnost, aby využili svá procesní práva, zejména práva se k věci vyjádřit a činit příslušné návrhy. To také učinili a jejich vyjádření byla zaznamenána do protokolu. Obsah spisu je tedy v příkrém rozporu s argumentací, kterou dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil. Námitkám dovolatele uplatněným na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. proto nebylo možno přiznat jakékoliv opodstatnění.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky dovolatele, v jejichž rámci sám hodnotil výsledky provedeného dokazování se závěrem, že dokazování bylo neúplné a ve skutečnosti mu nebylo prokázáno, že svým zaviněným jednáním zapříčinil vznik inkriminovaného požáru. Tyto uplatněné námitky se týkají primárně procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v dovolatelův prospěch) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že dovolatel výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů. Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dovolatelem uplatněn právně relevantně pouze v té části dovolání, v níž namítl, že se soudy nevypořádaly s otázkou příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a jednáním dalších subjektů, pokud jde o způsobený následek, a na posuzovaný případ neaplikovaly ustanovení §5 odst. 4 a §7 odst. 7 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), ve znění pozdějších předpisů, dále jen „vyhlášky č. 246/2001 Sb. o požární prevenci“, ačkoliv takto postupovat měly.
Při posuzování opodstatněnosti těchto námitek dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům:
V obecné rovině je nejprve zapotřebí uvést, že trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zák. se dopustí ten, kdo způsobí nebo zvýší obecné nebezpečí, anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění, spáchá-li takový čin proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu mj. podle zákona, a způsobí takovým činem značnou škodu (srov. §89 odst. 11 tr. zák.). Nedbalostní zavinění pachatele (§5 tr. zák.) přitom musí zahrnovat jednání, následek i příčinný vztah mezi nimi.
Se zřetelem k povaze projednávaného případu Nejvyšší soud poukazuje na to, že příčinný vztah, který spojuje jednání s následkem, je nezbytným obligatorním znakem tzv. objektivní stránky trestného činu. Samotná příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním pachatele a způsobeným relevantním trestněprávním následkem (účinkem) zakládá trestní odpovědnost pachatele jen za předpokladu, je-li vývoj příčinné souvislosti alespoň v hrubých rysech zahrnut jeho zaviněním (srov. přiměřeně např. R 20/1981 SbRt., R 21/1981 SbRt.). Zejména u některých trestných činů ublížení na zdraví podle §224 tr. zák. či obecného ohrožení podle §180 tr. zák. bývá každý následek zpravidla výsledkem více příčin, přičemž příčinou následku je každé jednání, bez kterého by následek nenastal. Určitá skutečnost (okolnost) neztrácí svůj charakter příčiny jen proto, že mimo ni byl následek způsoben ještě dalšími příčinami (okolnostmi, podmínkami). To znamená, že příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí ještě další skutečnost, jež spolupůsobí ke vzniku následku, ovšem za předpokladu, že jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo (srov. přiměřeně R 37/1975 Sb. r. tr.). Jednání pachatele má proto povahu příčiny i tehdy, když kromě něj vedlo k následku i jednání další osoby. Poněvadž každé jednání, bez něhož by následek nebyl nastal, současně nemusí být stejně důležitou příčinou následku (zásada gradace příčinné souvislosti), je důležité, aby konkrétní činnost (jednání) pachatele byla pro způsobení následku příčinou dostatečně významnou.
Podle skutkových zjištění, ze kterých soudy obou stupňů vycházely, primární příčinou předmětného požáru bylo, že obviněný (dovolatel) porušil v rozporu s příslušnými státními normami své povinnosti tím, že do bytu poškozeného nainstaloval vlastnoručně vyrobené zařízení (komínovou konstrukci) nevhodných parametrů a v rozporu s požadavky poškozeného na to, k jakému účelu má být toto zařízení použito (viz výrok rozsudku soudu prvního stupně a odůvodnění na str. 3, 4), ač tak nebyl oprávněn učinit. Odvolací soud ve svém rozhodnutí především zdůraznil, že obviněný jako osoba samostatně výdělečně činná s živnostenským listem na předmět podnikání klempířství a vložkování komínů, vyhotovil a následně nainstaloval 3-složkový svislý kouřovod s funkcí komína, který nesplňoval základní požadavky na bezpečný výrobek podle příslušných norem (str. 2). Ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že obviněný (dovolatel) porušil ustanovení §5 odst. 1 písm. c) zák. č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, jež zakotvuje povinnost právnických osob a podnikajících fyzických osob dodržovat technické podmínky a návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností. Právě jednání obviněného (dovolatele) vykonané v rozporu s uvedenou povinností, bylo podle soudů základním důvodem ke vzniku následného požáru, který zároveň - z hlediska technických příčin - odborně posoudil znalec z oboru požární ochrana, jehož posudek byl v řízení současně proveden jako důkaz. Na shora uvedeném základě pak soudy obou stupňů dospěly k závěru, že nedbalostní jednání obviněného (dovolatele) vedlo ke způsobení následku předpokládaného v ustanovení §180 tr. zák.
Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí připustil, že k porušení povinností došlo i na straně majitele domu J. S., který nepostupoval podle ustanovení §55 odst. 3 zák. č. 50/1976 Sb. (stavebního zákona), když místně příslušnému stavebnímu úřadu neohlásil změnu vytápění (str. 3/2 rozsudku). Byť soud uvedenou úvahu blíže nerozvedl, lze mít za to, že soudem konstatované nesplnění zákonem uložené povinnosti ze strany dalšího subjektu mohlo mít povahu jedné z tzv. vedlejších příčin. Tato skutečnost však zároveň nijak nevyvrací závěr o tom, že příčinou z hlediska způsobení následku dostatečně významnou (resp. hlavní) bylo především počínání samotného obviněného (dovolatele), jinými slovy jeho nedbalost ve vztahu k povinnostem uloženým mu příslušnou právní normou, jak je na to poukazováno shora.
Soud prvního stupně se vypořádal i s návrhem obhajoby na doplnění dokazování vypracováním revizního znaleckého posudku a v rozsudku vyložil, proč je shledal nadbytečným (str. 4). Odvolací soud v rámci provedeného přezkumu konstatoval, že ve věci bylo provedeno úplné dokazování, a že je není třeba dále doplňovat. Protože obviněný (dovolatel) argumentoval vyhláškou č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, již ve svém řádném opravném prostředku, zabýval se odvolací soud i touto otázkou. Podle jeho názoru však obsah uvedeného právního předpisu právní závěry soudu prvního stupně nijak nezpochybňuje. K tomu Nejvyšší soud dodává, že aplikace uvedeného právního předpisu se v daném případě jeví jako nepřípadná, když ustanovení, na která dovolatel poukazuje, se vztahují k části druhé, oddílu prvního uvedené vyhlášky, jež se týká vybavení prostor právnických osob a podnikajících fyzických osob věcnými prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostními zařízeními. Na to ve svém vyjádření k dovolání konečně výstižně poukázal i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích Nejvyšší soud nezjistil, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu ani jemu předcházející řízení bylo zatíženo vytýkanými vadami. To znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat – ani v části jinak obsahově podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody – jakékoliv opodstatnění.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo dovolání obviněného Z. N. odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler