ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.509.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 509/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2008 o dovolání podaném obviněným E. G., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. října 2007, sp. zn. 3 To 371/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 123/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 1. srpna 2007, sp. zn. 1 T 123/2006, byl obviněný E. G. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v J. v době od 15. února 2005 do 15. června 2006 s výjimkou nepravidelných plateb v měsících duben, září a říjen 2005 v celkové výši 13.000,- Kč, úmyslně neplnil vyživovací povinnost k nezletilým dětem D. G. a R. G., která vyplývá ze zákona o rodině a byla konkretizována rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 3. dubna 2001, č. j. 6 Nc 637/2000-44, pravomocným dne 6. června 2001 ve výši 1.500,- Kč na R. a 1.000,- Kč na D. měsíčně zasílat do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky dětí R. S., jíž tak za uvedené období dluží na výživném částku ve výši 29.500 Kč. Podle §213 odst. 1 tr. zák. byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného, které podal toliko do výroku o trestu, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. října 2007, sp. zn. 3 To 37l/2007 tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný následně dovolání, přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spatřuje dovolatel v tom, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř., ačkoliv byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje dovolatel v porušení trestního zákona v ustanoveních §23 odst. 1 a v §31 odst. 1 (soudy nevzaly v úvahu jeho poměry a možnost jeho nápravy), které mělo za následek uložení přísného trestu, v čemž následně spatřuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Poté i z pohledu účelu trestu dovolatel rozvedl důvody, pro které by u něj bylo vhodnější uložení trestu obecně prospěšných prací než trestu odnětí svobody, k němuž byl odsouzen. V této souvislosti poukázal na novelizaci ustanovení §45 tr. zák. provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., která změnila podmínku při ukládání trestu v tom smyslu, že „uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba“, a dále zavedla možnost uvedenou v §45a odst. 1 tr. zák., který připouští uložení přiměřených omezení nebo přiměřených povinností uvedených v ustanovení §26 odst. 4 tr. zák.
S ohledem na výše parafrázovanou argumentaci dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky ve smyslu §265k tr. ř. rozhodl tak, že zruší napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2007, sp. zn. 3 To 371/2007, a také vadné rozhodnutí mu předcházející, tj. výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 1. 8. 2007, sp. zn. 1 T 123/2006, a ve smyslu ustanovení §265m tr. ř. sám rozhodl a uložil mu trest obecně prospěšných prací.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Konstatovala, že dovolatel opírá dovolací důvod o ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byly v řízení mu předcházejícím dány dovolací důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Mimořádný opravný prostředek, jímž napadl výrok o trestu, pak dovolatel odůvodnil z pohledu účelu trestu větší vhodností uložení trestu obecně prospěšných prací než trestu odnětí svobody, který považuje za trest nepřiměřeně přísný. Dovolání tak bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř. Proto státní zástupkyně navrhla, aby je Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S konáním neveřejného zasedání vyslovila souhlas i pro případ jiného rozhodnutí.
Obviněný E. G. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané ustanovením §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací dále posuzoval, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání předpokládané v ustanovení §265a tr. ř. a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Základní podmínkou přípustnosti dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. je, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., lze dovolání podat toliko proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně (§265a odst. 2 písm. h/ tr. ř.). Poněvadž dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, znamená to, že dovolatel může se svým dovoláním uspět pouze v případech, že takové rozhodnutí je zatíženo některou z vad, s níž zákon spojuje důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. To znamená, že dovolání je přípustné v případech, kdy soudu druhého stupně lze vytknout, že jednak sám při rozhodování opravného prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů, nebo takovou vadu způsobenou již soudem prvního stupně v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač takto postupovat měl.
Z předloženého spisu Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. 1 T 123/2006, Nejvyšší soud zjistil, že v dané věci podal obviněný E. G. odvolání, které směřovalo toliko do výroku o trestu z rozsudku nalézacího soudu. Tímto řádným opravným prostředkem se obviněný domáhal uložení trestu obecně prospěšných prací, když takový trest by podle jeho názoru lépe splnil účel trestu.
Odvolání obviněného E. G. tak vymezilo podmínky budoucího odvolacího přezkumu soudem druhého stupně. Podle §254 odst. 1 tr. ř. spočívá tento přezkum na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelným výrokem je takový výrok, který lze samostatně přezkoumat, a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit (§258 odst. 2 tr. ř.), tzn. i výrok o trestu. Jiné odvoláním nenapadené výroky odvolací soud nesmí zásadně přezkoumávat, i kdyby jinak šlo o výroky, proti kterým by mohl odvolatel podat odvolání. Výjimku stanoví ustanovení §254 odst. 2, odst. 3 tr. ř. Půjde např. o případ, kdy obviněný označí své odvolání pouze proti výroku o trestu, ale v odůvodnění napadá též výrok o vině.
Shora uvedené zásady mají poté význam i z hlediska dovolání jako mimořádného opravného prostředku, neboť z nich vyplývá, že dovolatel (tj. nejvyšší státní zástupce nebo obviněný) může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit rozsudek soudu prvního stupně (viz R 20/2004).
Vzhledem k tomu, že v posuzované věci bylo podáno odvolání obviněného E. G., a to jen do výroku o trestu, přičemž ani z obsahu odůvodnění odvolání nebylo patrno, že směřuje do výroku o vině, byla tím omezena přezkumná povinnost odvolacího soudu výhradně na předmětný výrok. Poněvadž novelou trestního řádu č. 265/2001 Sb., účinnou od 1. 1. 2002, byl u odvolání výrazně omezen revizní princip, je třeba ustanovení §254 odst. 2 tr. ř. vykládat tak, že odvolací soud se dalším výrokem, který není odvoláním napaden, zabývá jen tehdy, pokud v přezkoumávaném výroku skutečně zjistí vadu, která má původ v jiném výroku, než který byl napaden odvoláním, za předpokladu, že i tento jiný výrok mohl odvolatel napadnout. Bylo by však vybočením z nově upraveného principu vázanosti soudu druhého stupně obsahem podaného odvolání, kdyby tento soud bez dalšího přezkoumával související výrok, jestliže by nezjistil takovou vadu ve výroku napadeném, která by svým původem oba výroky spojovala. Z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně je přitom zřejmé, že se odvolací soud vzhledem k obsahu odvolacích námitek výrokem o vině zabýval toliko v kontextu toho, zda popisu skutku odpovídá zvolená právní kvalifikace jednání obviněného, a toho, zda se výrok o trestu od výroku o vině odvíjí. Přezkoumáním výroku o trestu poté dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně vycházel ze zákonných kritérií uvedených v ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1 tr. zák. a nepochybil, pokud obviněnému uložil trest odnětí svobody, a to nepodmíněný. Jak dále odvolací soud uvedl, návrh na uložení trestu obecně prospěšných prací nemohl být akceptován, a to vzhledem k osobě obviněného a k jeho sklonům k páchání stejné trestné činnosti, tj. neplacení výživného.
Ve shora uvedených souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné poukázat na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 660/02, v němž je s poukazem na novelu zákona č. 262/2001 uvedeno, že novela tr. ř. výrazně zúžila revizní princip, čímž došlo k omezení rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu. Uvedená změna rozsahu přezkoumávání je u odvolání odůvodněna tím, že obviněný, pokud podá odvolání, má právo sám zvolit rozsah a důvody přezkumu napadeného rozsudku. Ústavní soud zdůraznil, že v důsledku dispoziční zásady nemůže v rámci opravného řízení dojít k přezkoumání věci, aniž by byl podán opravný prostředek z vůle oprávněných osob.
Protože v posuzovaném případě podal odvolání, jak již bylo konstatováno, toliko obviněný E. G., je nutno vycházet z tohoto, že jen tato oprávněná osoba svým procesním postupem vyvolala přezkumnou činnost odvolacího soudu. Jak bylo uvedeno výše, uplatnil dovolatel v rámci podání mimořádného opravného prostředku důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odůvodněním, že o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. bylo rozhodnuto přesto, že byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že výrokem o trestu byl porušen trestní zákon v §23 odst. 1 a v §31 odst. 1, a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v tom, že v důsledku předchozího pochybení mu byl uložen nesprávný druh trestu v nepřiměřené výši.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nebyla dovolatelem namítána a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vytýkanými hmotně právními vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel zároveň odkazuje.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je či není v souladu se způsobem jednání předpokládaným v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy by byl rozhodnutím soudu uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo by byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Formulací uvedenou v první alternativě tohoto dovolacího důvodu jsou myšleny případy, v nichž by byl rozhodnutím soudu uložen některý z druhů trestů uvedených v §27 tr. zák. (resp. trestních opatření uvedených v §24 odst. 1 ZSM) bez splnění podmínek, které zákon pro uložení toho kterého druhu trestu předpokládá. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu, která spočívá v uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu, se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenou trestním zákonem. Dovolací důvod podle tohoto ustanovení by byl tedy naplněn nejen uložením takového druhu trestu, který zákon v konkrétním případě nepřipouští, ale i tehdy, jestliže by byl obviněnému uložen trest, přestože uložení jakéhokoliv trestu bylo vyloučeno. Námitka nepřiměřenosti uloženého trestu sama o sobě dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nenaplňuje, nejde-li zároveň o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby.
V kontextu výše uvedeného výkladu k jednotlivým dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. l), g), h) tr. ř. dospěl Nejvyšší soud k následujícímu závěru.
Dovolací důvod uplatněný dovolatelem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který bylo třeba podle jeho názoru spatřovat v nesprávné aplikaci ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a v §31 odst. 1 tr. zák., nebylo možno akceptovat jako právně relevantní, neboť se nejednalo o námitky vztahující se k vadám výroku o trestu, jež by měly svůj původ v nesprávné aplikaci hmotného práva, vztahující se k ukládání trestu, jako by bylo např. pochybení při ukládání souhrnného trestu, úhrnného trestu, či společného trestu za pokračování v trestném činu.
Relevantně také dovolatel neuplatnil dovolací námitky vůči druhu a výměře trestu v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť mu nebyl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, a ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným, tj. za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. V případě tohoto trestného činu činí zákonná trestní sazba až jeden rok odnětí svobody a obviněnému byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců. Nejde tedy o druh trestu, který zákon nepřipouští, a ani nejde o trest uložený mimo trestní sazbu stanovenou zákonem. Dovolatelem namítané nesprávné vyhodnocení kritérií rozhodných pro druh a výměru trestu a v důsledku tohoto uložení přísného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (R 22/2003).
Lze tedy uzavřít, že napadené rozhodnutí netrpí vadami předpokládanými v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť v řízení mu předcházejícím nedošlo k vadám zakládajícím dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Tento dovolací důvod odvolací soud nezaložil ani svým vlastním rozhodnutím. Dovolání obviněného E. G. bylo proto shledáno zjevně neopodstatněným a Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný( §265n tr. ř.)
V Brně dne 23. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracovala:
JUDr. Eva Dvořáková