ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.524.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 524/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. dubna 2008 o dovolání obviněného P. S., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. 14 To 254/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře byl obviněný P. S. společně s t. č. odsouzenou A. V. dne 18. července 2007 pod sp. zn. 1 T 26/2005 uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 odst. 3 trestního zákona ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 trestního zákona, dále sám trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 trestního zákona a pod body 1, 2 trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 trestního zákona, přičemž jednání se dopustil skutky podrobně popsanými ve výroku rozsudku. Za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 trestního zákona a za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona, za který byl odsouzen trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 2 T 289/2004, který nabyl právní moci dne 26. 1. 2005 a organizátorství trestného činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) trestního zákona k §250b odst. 1 trestního zákona, za který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 20. 12. 2004, sp. zn. 2 T 157/2004, který nabyl právní moci dne 8. 1. 2005 byl podle §250 odst. 3 trestního zákona za použití ustanovení §35 odst. 2 trestního zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3,5 (tři a půl) roku. Dále byl odsouzen podle §248 odst. 2 trestního zákona, za použití ustanovení §35 odst. 1 trestního zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. b), odst. 3 trestního zákona byl obviněný pro výkon obou trestů odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 trestního zákona byly zrušeny výroky o trestech z trestního příkazu Městského soudu v Brně sp. zn. 2 T 289/2004 a z trestního příkazu Okresního soudu v Táboře sp. zn. 2 T l57/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §49 odst. 1 trestního zákona a §50 odst. 1 trestního zákona byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu nákupu zboží za účelem dalšího prodeje a prodej na dobu 6 let.
O odvolání podaném obviněným P. S. a státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Táboře v neprospěch obviněného P. S. a t. č. odsouzené A. V. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, a to rozsudkem dne 15. listopadu 2007 pod sp. zn. 14 To 254/2007 tak, že z podnětu odvolání obviněného P. S. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře I. podle §258 odst. 1 písm. d) e), odst. 2 trestního řádu ohledně obviněného P. S. zrušil celý výrok o trestu z rozsudku citovaného shora a podle §259 odst. 3 písm. a), b) trestního řádu nově rozhodl tak, že obviněného P. S., při nezměněných výrocích o vině nově odsoudil. 1/ Za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona a též za sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu ve formě návodu podle §10 odst. 1 písm. a) k §250b odst. 1 trestního zákona, jímž byl shledán vinným trestním příkazem Okresního soudu Táboře ze dne 20. 12. 2004, č. j. 2 T 157/2004-125, podle §250 odst. 3 trestního zákona za užití ustanovení §35 odst. 2 trestního zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. 2/ Za trestné činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 trestního zákona a zpronevěry podle §248 odst. 1 odst. 2 trestního zákona jej podle §248 odst. 2 trestního zákona, za použití ustanovení §35 odst. 1 trestního zákona nově odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle §39a odst. 2 písm. b), odst. 3 trestního zákona byl pro výkon obou trestů zařazen do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 trestního zákona současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Táboře ze dne 20. 1. 2004, č. j. 2 T 157/2004-125, jakož i všechna další rozhodnutí na uvedený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §49 odst. 1 trestního zákona a §50 odst. 1 trestního zákona obviněnému uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu živnostenského oprávnění v oboru nákup zboží za účelem dalšího prodeje a to na dobu 4 (čtyř) roků. II. odvolání státní zástupkyně v části týkající se obviněné A. V. podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek prvního stupně tak nabyl právní moci dne 15. listopadu 2007.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Táboře podal obviněný P. S. prostřednictvím svého obhájce Mgr. J. N. dovolání. Dovolacím důvodem bylo ustanovení §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v případě jednání, jímž byl uznán vinným a které bylo kvalifikováno jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 trestního zákona, existuje podle jeho názoru řada nejasností ve vztahu k výši škody, od níž se následně odvíjí právní kvalifikace a také trest. Znovu zopakoval odvolací námitky spočívající v tom, že oba soudy opakovaně vzaly za prokázané, že veškeré odebrané telefony byly předmětem jeho podvodného jednání ve vztahu k poškozené společnosti S., s. r. o., přesto, že v době, kdy telefony odebíral prostřednictvím svědka M., tj. v období od března 2003 do května 2003, nelze tyto do výše škody zahrnout. Zdůraznil, že velkou část telefonů předal těm, kteří si je objednali. Dále zdůraznil, že soud zahrnul do výše škody i 32 kusů telefonů, které s t. č. odsouzenou V. vrátili a které měly hodnotu 143.968,- Kč. K tomuto vrácení došlo zhruba rok před tím, než došlo k zahájení trestního stíhání. Má zato, že vrácené telefony nelze do výše škody zahrnout. Započtení této částky poté výrazně ovlivnilo právní kvalifikaci v jeho neprospěch a také uložení trestu podle přísnější právní kvalifikace. Má zato, že při správném vyhodnocení důkazů by mělo být jeho jednání posouzeno podle §250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona a měl by mu být uložen výchovný trest, když trest t. č. uložený, je trestem nepřiměřeně přísným. Za nepřiměřeně přísný považuje i trest zákazu činnosti. Navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a aby podle §265k odst. 1 trestního řádu napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, ze dne 15. 11. 2007, sp. zn. 14 To 254/2007, zrušil a tomuto soudu přikázal podle §265l odst. 1 trestního řádu věc znovu projednat a rozhodnout, případně aby Nejvyšší soud podle §265m trestního řádu sám ve věci rozhodl.
Předseda senátu Okresního soudu v Táboře doručil v souladu s ustanovením §265h odst. 2 trestního řádu opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství, a to dne 15. 4. 2008 (viz úřední záznam). Dovolacímu soudu nebylo k dnešnímu dni doručeno písemné podání, zda nejvyšší státní zástupkyně využívá písemně se k podanému dovolání vyjádřit či práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu. K tomuto zákon nestanoví žádnou lhůtu.
Postavení obviněného P. S. jako osoby oprávněné k podání dovolání plyne z ustanovení §265d odst. 1 písm. b trestního řádu. Podmínky přípustnosti dovolání jsou založeny ustanovením §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť dovolání napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí uvedenému v ust. §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu. Dovolání také splňuje zákonem předepsané formální a obsahové náležitosti.
Nejvyšší soud se poté zabýval tím, zda dovolání bylo podáno včas, tj. v zákonné dvouměsíční lhůtě podle §265e odst. 1 trestního řádu. Z trestního spisu bylo zjištěno, a to z doručenky založené na č. l. 670, že rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, proti němuž dovolání směřuje, byl obviněnému P. S. doručen dne 18. ledna 2008. Obhájci obviněného Mgr. J. N. bylo rozhodnutí doručeno dle doručenky založené na č. l. 670 spisu dne 14. 12. 2007. Podle podacího razítka Okresního soudu v Táboře (č. l. 703) bylo dovolání podáno dne 21. 3. 2008 osobně, což bylo možno dovodit z časového údaje uvedeného v razítku, tj. 10.10 hodin, najmě, když spis poté neobsahuje žádný doklad o tom, že dovolání bylo podáno způsobem předpokládaným v ustanovení §265e odst. 3 trestního řádu. Dovolání by bylo podáno ve lhůtě v případě, že by byl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor doručen obviněnému dne 22. ledna 2008, jak je uvedeno na straně 1 dovolání. Nicméně pro takový závěr nesvědčí žádné skutečnosti, neboť rozsudek byl obviněnému, jak bylo uvedeno shora, doručen dne 18. ledna 2008.
Z ustanovení §265e odst. 2 trestního řádu poté vyplývá, že jestliže se rozhodnutí doručuje, jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudu druhého stupně se nedoručuje nejvyššímu státnímu zástupci, který je jediný v rámci státního zastupitelství oprávněn podat dovolání (§265d odst. 1 písm. a/ trestního řádu), je třeba počítat lhůtu dvou měsíců k podání dovolání od prvního doručení rozhodnutí soudu druhého stupně státnímu zástupci, který je činný u soudu druhého stupně a jemuž rozhodnutí zpravidla doručuje sám soud druhého stupně. Jak bylo zjištěno, krajskému státnímu zástupci byl rozsudek soudu druhého stupně doručen dne 28. 11. 2007 (č. l. 666 verte).
Ze shora uvedeného vyplývá, že v posuzované věci nebylo dovolání podáno včas, neboť dovolací lhůta uvedená v §265e odst. 1 trestního řádu uplynula dnem 18. 3. 2008. Navrácení lhůty k podání dovolání přitom není přípustné (§265e odst. 4 trestního řádu). Podle §265i odst. 1 písm. c) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne mimo jiné i z tohoto důvodu, že bylo podáno opožděně. Proto Nejvyšší soud rozhodl v souladu se shora uvedeným ustanovením trestního řádu, aniž by napadený rozsudek přezkoumával podle dalších kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 1 trestního řádu či §265i odst. 3 trestního řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 30. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr.Vladimír Jurka
Vypracovala:
JUDr. Eva Dvořáková