ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.1213.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 1213/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobců a) V. B., a b) S. B., proti žalovaným 1) J. V., 2) P. V., 3) P. V., o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 C 170/2006, o dovolání žalobce a) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2008, č.j. 22 Co 36/2008-206, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. ledna 2008, č.j. 22 Co 36/2008-206, potvrdil usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 18. prosince 2007, č.j. 10 C 170/2006-199, kterým nebylo žalobcům přiznáno osvobození od soudních poplatků
(§138 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen „o.s.ř.“). Usnesení odvolacího soudu bylo žalobci a) doručeno dne 5. března 2008, přičemž právní moci nabylo téhož dne. Proti uvedenému rozhodnutí podal tento žalobce, který má právnické vzdělání, dne 6. března 2008 včasné dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s usnesením Okresního sudu v Benešově ze dne 18. prosince 2007, č.j. 10 C 170/2006-199, zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou mající právnické vzdělání (§241 odst. 1 a 2 o.s.ř), stalo se tak ve lhůtě upravené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., a je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Poté se zabýval otázkou přípustnosti dovolání s negativním závěrem.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou vymezeny v ustanoveních §237 až §239 o.s.ř.
V souzené věci dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž nebylo vyhověno žádosti o osvobození od soudních poplatků. Ustanovení §237 až §239 o.s.ř. však přípustnost dovolání proti takovémuto rozhodnutí neupravují. Jestliže dovolatel výslovně v této souvislosti zmiňuje ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., pak je třeba připomenout, že za stanovených podmínek dopadá výlučně na případy rozhodnutí ve věci samé. Tím však usnesení, kterým bylo rozhodováno o žádosti o osvobození od soudních poplatků, není.
Protože tedy v této věci není dána přípustnost dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. dubna 2008
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu