ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.1712.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 1712/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce Z. D., zastoupeného advokátem, proti žalovanému B. H., zastoupenému advokátem, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 24 C 80/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2006, č.j. 1 Co 166/2005-101, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.934,- Kč k rukám jeho zástupce advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. března 2005, č.j. 24 C 80/2003-77, výrokem I. uložil žalovanému povinnost „vyhotovit a předat žalobci písemné podání
ve znění: Já, níže podepsaný B. H. se omlouvám Z. D. za to, že jsem uvedl jako svědek při výslechu před policejním orgánem kpt. L. U. nepravdivé a ničím nepodložené tvrzení o tom, že poskytnutí částky ve výši 2.000.000,- Kč obchodní společnosti K. R., akciová společnost ze strany obchodní společnosti I. E. s.r.o. mělo být motivováno výhradně snahou udržet Z. D. ve funkci člena představenstva obchodní společnosti Č., a.s., jehož doslovná citace zní: Jsem si vědom, že je to tvrzení proti tvrzení, ale v podstatě mi bylo řečeno v době, než tento případ nastal, že je nutno zaplatit 2.000.000,- Kč za potvrzení bývalého generálního ředitele jako člena představenstva společnosti Č.\". Výrokem II. žalobu zamítl, pokud žalobce požadoval zaplacení náhrady nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31. ledna 2006, č.j. 1 Co 166/2005-101, ve znění opravného usnesení ze dne 4. července 2006, č.j. 1 Co 166/2005-113 (jímž byl opraven výrok o náhradě nákladů řízení), k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. ve věci samé změnil tak, že žalobu, aby žalovaný byl uznán povinným vyhotovit a žalobci předat písemné podání obsahující výše uvedený text, zamítl a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobce dne 7. dubna 2006 a téhož dne nabyl právní moci.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal žalobce dne 7. června 2006 včasné dovolání, v němž uvedl, že v žalobě netvrdil, že by se žalovaný svým jednáním dopustil excesu. Namítá, že uvedené tvrzení žalovaný pronesl v trestním řízení vedeném proti osobě žalobce, tedy za okolností představujících výraznou zátěž na psychiku žalobce a členů jeho rodiny. Následkem bylo i to, že žalobce nebyl potvrzen ve funkci člena představenstva Č. Dovolatel se domnívá, že povinnost svědka není založena jen na povinnosti učinit výpověď, ale i na tom, že podle příslušných ustanovení trestního řádu je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet a svou výpovědí nikoho křivě neobvinit. V daném případě žalovaný pravdivě nevypovídal a tato skutečnost byla následně prokázána. Za správné dovolatel považuje rozhodnutí soudu prvního stupně. Navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno.
K podanému dovolání se vyjádřil žalovaný písemným podáním ze dne 20. února 2007. Má zato, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou a sám
se s ním ztotožňuje. Navrhuje proto, aby dovolání bylo zamítnuto, a žádá o přisouzení náhrady nákladů dovolacího řízení.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., který je i sepsal (§241 odst. 4 o.s.ř.). Přes tuto skutečnost však dovolání neobsahuje řádné vymezení, resp. označení dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §241a o.s.ř.
Podle ustanovení §241b odst. 3 věty první o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
Neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů
se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může odvolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty
k podání dovolání. Marným uplynutím propadné lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§243c odst. 1, §43 odst. 1 o.s.ř.), se proto stává po uplynutí této lhůty bezpředmětnou. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítnout.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu v poslední den dvouměsíční lhůty uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. včasné dovolání. Neuvedl však v něm, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá, ani v něm neoznačil příslušné dovolací důvody. Protože rozhodnutí odvolacího soudu lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a dovolání žalobce postrádá označení dovolacích důvodů, včetně příslušné konkretizace jejich obsahového vymezení, a současně i rozsah, v jakém usnesení odvolacího soudu napadá, nelze v dovolacím řízení pro tyto obsahové nedostatky dovolání pokračovat (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. února 2003., sp.zn. 21 Cdo 1730/2002). Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta, během níž bylo možno vady dovolání odstranit – jak již bylo uvedeno - marně uplynula již v den podání tohoto dovolání, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi – s přihlédnutím k ustanovení §241b odst. 3 věty první o.s.ř. a §243c odst. 1 a §43 odst. 2 první věty téhož zákona odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta první o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy dovolání bylo odmítnuto, zatímco žalovanému v tomto řízení vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem. Konkrétně jde o jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Výše odměny za zastupování advokátem je pak určena podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhláškou
č. 277/2006 Sb., účinném od 1. 9. 2006, kterou se stanoví paušální sazby výše odměny
za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů
v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti
č. 177/1996. Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"vyhláška\").
Podle §10 odst. 3 vyhlášky ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. Podle §6 odst. 1 písm. b) vyhlášky činí sazba odměny zástupce v této věci 6.200,- Kč. Protože však byl v tomto případě učiněn pouze jediný úkon právní služby, bylo nutno s přihlédnutím k §18 odst. 1 této vyhlášky takto určenou výši odměny snížit o 50 %, tj. na částku 3.100,- Kč. Dovolání pak bylo odmítnuto, takže tato výše odměny byla dále snížena o 50 % na 1.550,- Kč (§15 ve spojení s §14 odst. 1 vyhlášky).
Vyhláška č. 484/2000 Sb. upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, nikoliv tedy již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů
a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (§2 odst. 1 vyhlášky
č. 177/1996 Sb.). K nákladům řízení žalobce proto patří též paušální náhrada hotových výloh advokáta v částce 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Náklady dovolacího řízení žalovaného spojené s jeho zastoupením advokátem tak činí 1.625,- Kč, resp. po úpravě o 19 % daň
z přidané hodnoty 1.934,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. dubna 2008
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu