ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.208.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 208/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobců a) L. K., b) J. K., obou zastoupených advokátem, proti žalované I. R. k. s., zastoupené advokátkou, o určení vlastnického práva a neplatnosti smlouvy zřízení zástavního práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 9 C 427/2005, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. července 2007, č. j. 27 Co 304/2007 - 56, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - východ usnesením ze dne 12. 3. 2007, č. j. 9 C 427/2005 - 36, zastavil podle §106 odst. 1 o. s. ř. řízení o určení, že žalobci jsou spoluvlastníky nemovitostí, a to budovy na pozemku parc. st. č. 74, budovy č. e. 124 na pozemku parc. st. č. 375, budovy bez č.p./č.e. na pozemku parc. st. č. 372, budovy bez č.p./č.e. na pozemku p. č. 373, budovy bez č.p./č.e. na pozemku parc. st. č. 374, budovy bez č.p./č.e. na pozemku parc. st. č. 376, pozemků parc č. st. 74, 372, 373, 374, 375, 376, 307/3, pozemku parc. č. 89/2, 309/1, 311/3, 311/4, to vše zapsáno na LV č. 213 pro obec a katastrální území B., a dále o určení, že smlouva o zřízení zástavního práva uzavřená účastníky dne 14. 10. 2002, č. j. V 5825/2002, k výše uvedeným nemovitostem je neplatná; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně shledal včasnou a důvodnou námitku žalované, že věc má být projednána podle smlouvy o úvěru (jejího čl. XI odst. 6), smlouvy o zajišťovacím převodu práva a v souvislosti s tím i podle smlouvy o zřízení zástavního práva, uzavřených mezi účastníky, v řízení před rozhodcem podle zákona č. 216/1994 Sb.; k projednání dané věci není tudíž dána pravomoc soudu.
K odvolání žalobců Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 7. 2007,
č. j. 27 Co 304/2007 - 56, usnesení okresního soudu změnil tak, že „řízení o určení,
že žalobci jsou spoluvlastníky budovy na pozemku st. č. 74, budovy číslo evidenční 124 na pozemku st. 375, budovy bez č.p./č.e. na pozemku st. 372, budovy bez č.p./č.e. na pozemku st. 373, budovy bez č.p./č.e. na pozemku parc. st. č. 374, budovy bez č.p./č.e. na pozemku st. č. 376, pozemků st. 74, st. 372, st. 373, st. 374, st. 375, st. 376, parc. č. 89/2, st. 307/3, parc. č. 309/1 a parc. č. 311/4, které jsou zapsány na LV č. 231 pro obec a katastrální území B. u Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrálního pracoviště P. se nezastavuje a tak, že výrok o nákladech řízení se vypouští; jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Stejně jako soud prvního stupně dospěl i odvolací soud k závěru o nedostatku pravomoci soudu k projednání žaloby o určení neplatnosti smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem. Ohledně žaloby na určení, že žalobci jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, však zastavení řízení podle §106 odst. 1 o. s. ř. nebylo namístě, neboť platnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva, na kterou se vztahuje rozhodčí doložka, bude soud řešit jen jako otázku předběžnou, kterou je oprávněn posoudit, i když by o ní jinak příslušelo rozhodnout rozhodci (§135 odst. 2 o. s. ř.).
Proti měnícímu výroku usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodu podle
§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v případě žaloby o určení vlastnického práva k nemovitosti není dána pravomoc rozhodce. Namítá, že tento závěr je v rozporu jak s občanským soudním řádem i zákonem
č. 216/1994 Sb., tak i s právní naukou a rovněž i s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2007, č. j. 32 Odo 181/2006, z něhož vyplývá, že i v případě, kdy se jedná o spor
o určení vlastnického práva k nemovitosti, které bylo nabyto na základě smlouvy obsahující platně sjednanou rozhodčí doložku, je dána pravomoc rozhodce a je na místě řízení před soudem pro věcnou nepříslušnost soudu zastavit; tento názor vyslovil Nejvyšší soud též v jiných rozhodnutích, když připustil možnost uzavření soudního smíru ve sporech o určení vlastnického práva k nemovitostem. Dovolatelka má za to,
že rozhodčí doložka, jak byla mezi stranami sjednána v čl. XI. bodu 6 úvěrové smlouvy a článku VIII. bodu 4 smlouvy o zajišťovacím převodu práva, se vztahuje na veškeré vzájemné majetkové spory smluvních stran, které by vznikly ze zmíněných smluv, jakož i na vztahy vzniklé v souvislosti s těmito smlouvami. Domáhají-li se žalobci určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, které žalovaná nabyla na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva obsahující sjednanou rozhodčí doložku, je třeba podle této doložky posuzovat i vztahy související. Jelikož tedy vlastnické právo žalované k nemovitostem je primárně odvozeno (vzniklo) z uzavřené smlouvy
o zajišťovacím převodu práva, je zřejmé, že i v případě, kdy se jedná o spor o určení vlastnického práva k nemovitostem, je pravomoc rozhodce dána, neboť je odvozena z platně sjednané rozhodčí doložky. Nad rámec uvedeného pak dovolatelka poukazuje též na to, že kromě rozhodčí doložky si účastníci v článku XI. odst. 6 písm. c) smlouvy o úvěru sjednali ve smyslu §89a o. s. ř. místní příslušnost Městského soudu v Praze, takže Okresní soud Praha - východ není příslušný ve věci jednat. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadený výrok usnesení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému výroku usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) o žalobě na obnovu řízení,
b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§235h odst. 1 věta druhá).
Podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) ve věci konkursu a vyrovnání,
b) o žalobě pro zmatečnost,
c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,
f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338 za odst. 2.
Podle ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92
odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104
odst. 1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka
(§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a
a §75b) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících
se práv z duševního vlastnictví (§78d).
V posuzovaném případě žalovaná dovoláním napadá výrok usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §106 odst. 1 o. s. ř. tak, že se řízení o určení spoluvlastnického práva k nemovitostem nezastavuje.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána, neboť toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání proti rozhodnutí ve věci samé; usnesení odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení o určení, že žalobci jsou spoluvlastníky označených nemovitostí, se nezastavuje, není rozhodnutím ve věci samé.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani
z ustanovení §239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., neboť nejde o případ v těchto ustanoveních uvedené. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 1051/2004, uveřejněném pod č. 37/2006 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a v dalších sice dovodil, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §106 odst. 1 o. s. ř.,
je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. s argumentem, že ustanovení §106
odst. 1 o. s. ř. se od obecné úpravy nedostatku podmínek řízení obsažené v §104 o. s. ř. odchyluje zásadně jen v tom, že soud tuto překážku postupu řízení nezkoumá z úřední povinnosti, nýbrž jen na základě včasné námitky žalovaného, avšak o takový případ
se v dané věci nejedná, neboť výrok usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení
o určení spoluvlastnictví k nemovitostem podle §106 odst. 1 o. s. ř. nebyl odvolacím soudem potvrzen, nýbrž změněn.
Jen pro úplnost je třeba uvést, že účastníci si v článku XI. odst. 6 písm. c) smlouvy o úvěru, který je součástí rozhodčí doložky, sjednali ve smyslu §89a o. s. ř. místní příslušnost Městského soudu v Praze, z čehož dovolatelka dovozuje, že Okresní soud Praha - východ není příslušný ve věci jednat, ovšem použití tohoto článku přichází podle výslovného ujednání účastníků v úvahu jen tehdy, bude-li rozhodčí řízení podle čl. 6 bodu b) smlouvy o úvěry neúspěšné.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti takovému výroku usnesení odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5,
§224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolatelce právo na jejich náhradu nevzniklo a u žalobců žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. března 2008
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu