ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.2152.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 2152/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce K. H., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) P. f. České republiky, a 2) P. M., o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 4 C 225/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. října 2006, č. j. 13 Co 331/2006 - 63, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby soud určil, že Česká republika je výlučným vlastníkem pozemku č. parcely KN 685/6 v k. ú. V. S. Žalobu odůvodnil zejména tím, že za neplatnou pro rozpor se zákonem (§39 obč. zák.) považuje kupní smlouvu uzavřenou dne 13. 1. 2005 mezi žalovanými o převodu tohoto zemědělského pozemku do vlastnictví druhého žalovaného, neboť první žalovaný jako vyhlašovatel „nemohl měnit“ podmínky obchodní veřejné soutěže (§283 obchodního zákoníku) vyhlášené podle zák. č. 95/1999 Sb. na prodej pozemků z vlastnictví státu konané dne 3. 11. 2004. Jestliže se totiž žalobce stal vítězem v jiné obchodní veřejné soutěži konané téhož dne na prodej zemědělského pozemku parc. č. 658/1 v k.ú. V. S., „nemohl první žalovaný do návrhu kupní smlouvy zapracovat zmínku“ o geometrickém plánu ze dne 31. 10. 2001, nezapsaném v katastru nemovitostí, jímž byl původní pozemek parc. č. 658/1 v k.ú. V. S. o výměře 99277 m2 rozdělen na pozemky parc. č. 685/1 o výměře 30513 m2, parc. č. 685/5 o výměře 30379 m2, parc. č. 685/6 o výměře 29481 m2 a parc. č. 685/7 o výměře 8904 m2, takže žalobce by se stal vlastníkem odděleného pozemku parc. č. 685/1 o výměře 30513 m2, namísto vlastníkem původního pozemku parc. č. 658/1 v k.ú. V. S. o výměře 99277 m2, tak jak byl zapsán v katastru nemovitostí a zobrazen v katastrální mapě, a o nějž měl zájem, neboť bezprostředně souvisel se zastavěnou částí obce V. S. Protože žalobce má za to, že mu vzniklo právo na uzavření kupní smlouvy o převodu původního pozemku parc. č. 658/1 v k.ú. V. S. o výměře 99277 m2, vyzval prvního žalovaného k odstranění pochybení a k úpravě kupní smlouvy tak, aby v ní nebyl uveden geometrický plán, který podle něj není relevantní, nebylo mu však vyhověno. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřuje v tom, že proti prvnímu žalovanému podal u Okresního soudu Tachově pod sp. zn. 3 C 105/2005 žalobu na nahrazení projevu vůle uzavřít s ním kupní smlouvu o převodu pozemku parc. č. 658/1 v k.ú. V. S., která může být úspěšná jen tehdy, bude-li Česká republika zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku parc. č. KN 685/6 v k. ú. V. S.
Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 6. 3. 2006, č. j. 4 C 225/2005 - 30, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. 10. 2006, č. j. 13 Co 331/2006 - 63, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že první žalovaný vyhlásil dne 30. 9. 2004 dvě obchodní veřejné soutěže na prodej zemědělských pozemků ve vlastnictví státu a ve správě Pozemkového fondu v souladu s §8 zák. č. 95/1999 Sb.,
o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb. a zákona č. 357/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a se Soutěžním řádem k realizaci obchodních veřejných soutěží podle citovaného ustanovení vydaným s účinností od 7. 7. 2004, na prodej pozemků (mimo jiné) parc. číslo 685/1 - orná půda o výměře 3,0513 ha a parc. číslo 685/6 - orná půda
o výměře 2,9481 ha v obci P., k. ú. V. S.; v obchodních veřejných soutěžích konaných dne 3. 11. 2004 se žalobce stal vítězem na prodej pozemku parc. č. 686/1 a druhý žalovaný vítězem na prodej pozemku parc. číslo 685/6; oba tyto pozemky vznikly na základě geometrického plánu ze dne 31. 10. 2001 z původního pozemku parc. č. 685/1 o celkové rozloze 99.277 m2. Dále bylo prokázáno, že kupní smlouvou ze dne 13. 1. 2005 (s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 3. 3. 2005) prodal první žalovaný druhému žalovanému pozemek ve vlastnictví státu parc. č. 685/6 - orná půda, v obci P., k. ú. V. S., který byl vytvořen geometrickým plánem ze dne 31. 10. 2001, č. 113-587/2001, z parcely č. 685/1, a že v katastru nemovitostí je jako vlastník poz. parcel č. 685/1 - orná půda o výměře 60.892 m2 a poz. parc. č. 685/7 - orná půda o výměře 8.904 m2 zapsána Česká republika a pozemkové parc. č. 685/6 o výměře 29.481 m2 - orná půda druhý žalovaný. Ze spisu Okresního soudu v Tachově sp. zn. 3 C 105/2005 pak bylo zjištěno, že žalobce se žalobou ze dne 8. 12. 2004 podanou proti prvnímu žalovanému domáhá nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy podle §8 zák. č. 95/1999 Sb. na převod pozemku parc. č. 685/1 - orná půda v obci P., k.ú. V. S., za kupní cenu ve výši 7.100,- Kč, a že toto řízení bylo usnesením uvedeného soudu ze dne 23. 1. 2006 přerušeno do skončení daného řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně shledal naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř., který je dán tím, že probíhá řízení proti prvnímu žalovanému o nahrazení projevu jeho vůle a vyhovění žalobě o určení vlastnictví by mohlo mít příznivý dopad na jeho právní postavení, a ztotožnil se i s jeho závěrem, že žaloba není důvodná. Jestliže totiž sporný pozemek parc. č. 685/6 byl vytvořen, stejně jako poz. parcely č. 685/1, č. 685/5 a č. 685/7, geometrickým plánem z října 2001 rozdělením původní pozemkové parcely č. 685/1, pak skutečnost, že žalobce neměl povědomost o tomto plánu a domníval se, že předmětem veřejné obchodní soutěže byl pozemek
parc. č. 685/1 v jeho původní výměře, nemůže vést ke zvrácení výsledku veřejné obchodní soutěže ohledně pozemkové parc. č. 685/6, jejímž vítězem se stal druhý žalovaný. V tomto ohledu krajský soud přisvědčil soudu prvního stupně v názoru,
že geometrickým plánem vytvořené pozemky se do katastru nemovitostí zapisují
až v souvislosti s jejich realizací, tedy např. na základě uzavřené smlouvy o převodu pozemku, jejíž neoddělitelnou součástí musí být právě geometrický plán, a že do té doby se ani hranice nově vzniklých pozemků nezobrazí v katastrální mapě (§19 zákona
č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí ve znění účinném ke dni konání veřejných obchodních soutěží, tj. ke dni 3. 11. 2004). Přesné informace o nabízeném pozemku parc. č. 685/1 pak žalobce mohl zjistit u příslušného územního pracoviště prvního žalovaného (jak to vyplývá z oznámení o vyhlášení obchodní veřejné soutěže na tento pozemek ze dne 30. 9. 2004), které disponovalo charakteristikou pozemku zahrnující podle §5 soutěžního řádu vydaného prvním žalovaným mimo jiné specifikaci pozemku podle §5 zák. č. 344/1992 Sb. a znalecký posudek o ocenění nabízené nemovitosti, jehož součástí byl i geometrický plán. Pokud tak žalobce neučinil a spolehl se jen
na katastrální mapu, lze to přičíst jen k jeho tíži. Protože první žalovaný se při vyhlášení obchodní veřejné soutěže na pozemek parc. č. 685/6 nedopustil žádného pochybení, neboť ji vyhlásil v souladu s ustanovením §8 zák. č. 95/1999 Sb., je kupní smlouva uzavřená mezi žalovanými o převodu předmětného pozemku platná.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného
v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Uvedl, že „jeho věc by měla být posouzena v širším kontextu“, tedy i ve vztahu ke skutkovému zjištění, že měl možnost seznámit
se s tzv. charakteristikou pozemku, ze které mohl zjistit existenci geometrického plánu. Má za to, že soudy obou stupňů nepochopily význam a obsah charakteristiky pozemku, v níž je zmínka o znaleckém posudku jen v části označené jako ekonomické údaje
a nikoliv v části, kde jde o tzv. vymezení pozemku. Za „velmi zjednodušený“ považuje závěr odvolacího soudu, že předmětnou kupní smlouvu nelze shledat v rozporu
se zákonem a že se první žalovaný nedopustil žádného pochybení. Naopak se domnívá, že „právní posouzení věci soudy obou stupňů nemůže obstát a že v konečném důsledku je zde dáno soudní rozhodnutí, které je v rozporu s hmotným právem“. Nebyl totiž respektován dosavadní právní názor, že pro existenci pozemku není rozhodující jeho výměra, ale číselné označení v katastru nemovitostí. Vyslovuje názor, že pokud by soudy obou stupňů „aplikovaly správnou právní normu“, musely by jednoznačně dospět k závěru, že „s jediným pozemkem, se kterým bylo možno nakládat ve vztahu k veřejné soutěži, byl pozemek parc. č. 685/1 v té poloze a rozloze, jak existoval v katastru nemovitostí ke dni 3. 11. 2004“. Jestliže první žalovaný „neučinil žádnou zmínku
o geometrickém plánu při vyhlášení veřejné soutěže, při vymezení pozemku v jeho charakteristice a ani při vydání potvrzení o výsledku veřejné soutěže, pak nemohlo být postupováno jinak, než aby takovýto pozemek byl předmětem kupní smlouvy mezi žalobcem a prvním žalovaným, a žádná jiná jeho část nemohla být předmětem kupní smlouvy mezi žalovanými“. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( §10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle ust. §242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ust. §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje
ust. §237 o. s. ř.
Podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru,
že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má pro právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ust. §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek příkladmo uvedených v ust. §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Žalobce v dané věci napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a nejde o případ přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Dovolatel žádnou otázku zásadního právního významu ve svém dovolání neoznačil a neshledal ji ani dovolací soud.
Především je třeba uvést, že žalobce v dovolání nevznáší žádné konkrétní námitky proti právnímu závěru odvolacího soudu při řešení předběžné otázky, že kupní smlouva ze dne 13. 1. 2005, kterou první žalovaný prodal druhému žalovanému zemědělský pozemek ve vlastnictví státu parc. č. 685/6 - orná půda, v obci P.,
k. ú. V. S., vytvořený geometrickým plánem ze dne 31. 10. 2001 z parcely
č. 685/1, na základě níž byl druhý žalovaný zapsán jako jeho vlastník do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 3. 3. 2005, není v rozporu se zákonem
a že se jedná o platný právní úkon, ale vyslovuje jen názor, že neuvedl-li první žalovaný v oznámení o vyhlášení obchodní veřejné soutěže a v potvrzení o výsledku veřejné soutěže, že pozemek parc. č. 685/1 - orná půda o výměře 3,0513 ha vznikl uvedeným geometrickým plánem oddělením od původního pozemku parc. č. 685/1 o výměře 99.277 m2, „nemohl být předmětem kupní smlouvy mezi žalovanými“. Tato námitka v dovolání však není správná, neboť - jak vyplývá z obsahu spisu - bylo v deníku P. dne 30. 9. 2004 uveřejněno oznámení o „vyhlášení obchodní veřejné soutěže podle zákona č. 95/1999 Sb. na prodej zemědělských pozemků ve vlastnictví státu a ve správě PF ČR“, mimo jiné též „pozemku v obci P., katastrální území V. S. parc. č. KN 685/6 - orná půda o výměře 2,9481 ha, jehož vyhlašovaná min. cena pro 1. kolo činila 67.700,- Kč“ a vedle toho „pozemku v obci P., katastrální území V. S. parc. č. KN 685/1 - orná půda o výměře 3,0513 ha, jehož vyhlašovaná min. cena pro 1. kolo činila 47.300,- Kč“. Jestliže se druhý žalovaný stal vítězem obchodní veřejné soutěže konané dne 3. 11. 2004 a posléze s ním první žalovaný uzavřel dne 13. 1. 2005 kupní smlouvu o převodu předmětného pozemku, nelze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci, jestliže dovodil, že první žalovaný se při vyhlášení obchodní veřejné soutěže na pozemek parc. č. 685/6 nedopustil žádného pochybení, neboť ji vyhlásil v souladu s ustanovením §8 zák. č. 95/1999 Sb., že kupní smlouva o převodu pozemku uzavřená mezi žalovanými je platná (§39 obč. zák.) a že zamítavý rozsudek soudu prvního stupně o určení, že první žalovaný je vlastníkem tohoto pozemku, je správný. Výtka, že odvolací soud nerespektoval právní názor, že pro existenci pozemku není rozhodující jeho výměra, ale číselné označení v katastru nemovitostí, na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit, neboť se netýká posouzení předběžné otázky platnosti kupní smlouvy ze dne 13. 1. 2005, která je v dané věci rozhodující.
Námitka dovolatele, že „soudy obou stupňů nepochopily význam a obsah charakteristiky pozemku, v níž je zmínka o znaleckém posudku jen v části označené jako ekonomické údaje a nikoliv v části, kde jde o tzv. vymezení pozemku“, nemá
na posouzení dané věci z hlediska hmotného práva význam, zejména když v této charakteristice pozemku parc. č. 685/1 v k.ú. V. S., vyhotovené dne 22. 9. 2004 prvním žalovaným, územním pracovištěm T., se (mimo jiné) výslovně uvádí, že tento pozemek má výměru 3,0513 ha, a žalobce se s ní jako účastník obchodní veřejné soutěže mohl seznámit na příslušném ÚP PF ČR, jak to vyplývá z §5 Soutěžního řádu, na nějž byl odkaz v oznámení o konání obchodní veřejné soutěže ze dne 30. 9. 2004 a který byl k dispozici bezplatně na každém územním pracovišti prvního žalovaného a na internetové adrese.
Jak vyplývá z výše uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo ve věci samé po právní stránce zásadní význam
ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. , a dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovaným v dovolacího řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. března 2008
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu