ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.2599.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 2599/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce F. ú. v P., proti žalované M. L., zastoupené advokátkou, o určení neúčinnosti právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 9 C 866/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. dubna 2006, č.j. 13 Co 245/2005-281, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 9. března 2005, č.j. 9 C 866/2002-255, rozhodl, že smlouva o zúžení stanoveného rozsahu společného jmění manželů J. L. a (žalované) M. L. ze dne 6. 1. 2000 (vklad práva povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu v J. č.j. V 17392/00, s právními účinky vkladu ke dni 24. 1. 2000) je vůči žalobci právně neúčinná (výrok I.). Současně uložil žalované povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč (výrok II.) a žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok III.). Vycházel zejména ze zjištění, že žalobce má vůči daňovému dlužníkovi J. L., manželu žalované, vymahatelnou pohledávku přiznanou v celkové výši 1,452.285,- Kč vykonatelnými platebními výměry, které nabyly právní moci dne 9. 9. 2000. Velmi krátce po daňové kontrole zahájené dne 9. 12. 1999 byla dne 6. 1. 2000 uzavřena odporovatelná smlouva, na základě které se žalovaná s právními účinky vkladu ke dni 24. 1. 2000 stala výlučnou vlastnicí nemovitostí, zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 898, pro katastrální území P. a tam označených jako dům č.p. 777 na pozemku parcela č. st. 950/1, s pozemkem parcela č. st. 950/1. Žalovaná byla průběžně seznamována s výsledky podnikání svého manžela, a proto si musela být vědoma jeho závazků. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná jako osoba blízká neunesla důkazní břemeno, že nemohla rozpoznat úmysl dlužníka zkrátit své věřitele ani při vynaložení „náležité pečlivosti“ ve smyslu ustanovení §42a odst. 1 a 2 obč. zák.
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a z nich vyvozenými právními závěry. K odvolacím námitkám dále zejména zdůraznil bezprostřední časovou souvislost mezi zahájením daňové kontroly, odporovatelným právním úkonem a dále též darovací smlouvu ze dne 21. 12. 1999, kterou žalovaná spolu s daňovým dlužníkem převedli na svého syna J. L. jinou jejich nemovitost. Tato skutečnost, jakož i zjištění, že těmito právními úkony se majetek dlužníka zmenšil natolik, že z něj již nemohl upokojit věřitelovu pohledávku, zcela nepochybně nasvědčuje úmyslu dlužníka zkrátit pohledávku věřitele a vědomosti žalované o tomto jeho úmyslu. Žalovaná musela být konečně informována také o celé řadě řízení o výkon rozhodnutí vedených proti dlužníku od roku 1996, ale rovněž i o žalobách směřujících proti němu, jejichž seznamem provedl soud prvního stupně důkaz, a musela tedy vědět, že je její manžel dlouhodobě zadlužen. Věděla také o dluhu manžela, který přesahoval částku 600.000,- Kč vůči Okresní správě sociálního zabezpečení v J., v jejíž prospěch bylo zřízeno soudcovské zástavní právo na předmětných nemovitostech. Odvolací soud proto dovodil, že závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaná neprokázala vynaložení „náležité pečlivosti,“ má oporu v provedeném dokazování.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podává je z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Zásadní právní význam spatřuje v otázce, zda v rámci vynaložení „náležité pečlivosti“ osobou blízkou dlužníkovi lze na ní spravedlivě požadovat, aby před uzavřením odporovatelného právního úkonu nechala odborně přezkoumat účetnictví dlužníka, když jiným způsobem nelze zjistit, zda účetnictví je vedeno správně a zda má dlužník daňové nedoplatky právně existující ke dni podpisu smlouvy. Dovolatelka zejména namítá, že odvolací soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány. V průběhu řízení žalovaná jak svou účastnickou výpovědí, tak výpovědí dlužníka jako svědka, i listinnými důkazy prokázala, že byla obeznámena s podnikáním dlužníka, že nebyla pasivní při zjišťování stavu jeho podnikání, ale nechala si předložit doklady o tom, že firma jejího manžela funguje normálně a má zakázky, a uvěřila tedy tvrzení dlužníka, že podniká a je schopen plnit své zakázky. Odvolací soud předložené listinné důkazy týkající se zakázek realizovaných ve 3. a 4. čtvrtletí roku 1999 nevzal v úvahu, ač z těchto důkazů je možno dovodit, že žalovaná vynaložila „náležitou pečlivost“ při zjišťování stavu podnikání dlužníka. Odvolací soud v napadeném rozsudku nezdůvodnil, proč tyto důkazy nehodnotil, a taktéž zcela pominul výpověď svědka J. S., který vypověděl, že ke zjištění nedostatků ve vedení účetnictví bylo třeba odborných znalostí. S ohledem na tuto výpověď pak žalovaná, která je profesí učitelka, nemohla při své kvalifikaci nedostatky zjistit. Soud prvního stupně provedl důkaz seznamem sporů dlužníka a z tohoto seznamu dovodil, že žalovaná musela o těchto sporech vědět. Tento závěr ovšem nemá podklad v provedeném dokazování, neboť účastníkem všech sporů byl pouze manžel žalované a pouze jemu byly doručovány písemnosti dlužníka. Žalovaná, ač manželka dlužníka, není oprávněna nahlížet do spisů a zjišťovat, zda jsou proti dlužníkovi vedena řízení. Žalovaná navrhla zrušení dovoláním napadeného rozsudku jakož i rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnil s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl, popřípadě zamítl.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu
s hmotným právem.
Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, jen z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř, a je-li dovolání přípustné, též z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (§242 odst. 3 o.s.ř.). Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu
v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání
k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než
v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen
při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodu dovolání) vyplývá, že žalovaná nenapadá rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem, ale podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází. Podstatou jejích námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a také skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru žalobce pro posouzení věci významné. Žalovaná tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá - jak uvedeno výše - přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Dovolatelka dále uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. - vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jimiž se dovolací soud však nemohl zabývat, neboť z hlediska těchto vad lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. s tím, že žalobci podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly a žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. dubna 2008
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu