ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.2782.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 2782/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce S., s.r.o., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. P., a.s., č. h. Č., o zaplacení 1,000.000,- Kč s příslušenstvím a 1,453.480,40 Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 159/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, ze dne 5. října 2005, č.j. 9 Cmo 172/2005-193, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení
k rukám jeho zástupce, advokáta, částku 15.952,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 15. prosince 2003, č.j.
37 Cm 159/2001-152, ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1,000.000,- Kč s 10% úrokem od 29. 8. 2000 do zaplacení z dosud neproplacené části přiznaného plnění z pojistné události ze dne 21. 12. 1999. Výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1,453.480,40 Kč z pojistné události ze dne 11. 10. 1999. Výrokem III. zastavil řízení o úroku z prodlení ve výši 10% p.a. z 1,000.000,- Kč od 29. 8. 2000,- do zaplacení. Výroky IV a V. rozhodl o náhradě nákladu řízení a zaplacení soudního poplatku.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. října 2005, č.j.
9 Cmo 172/2005-193, podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., IV. a V. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně. Vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou pojistnou smlouvu č. 8001872212 na pojištění strojního přerušení provozu. V roce 1999 došlo v sídle žalobce ke dvěma pojistným událostem, a to dne 11. 10. 1999 a dne 21. 12. 1999. Žalovaná uhradila žalobci z pojistné události ze dne 11. 10. 1999 částku ve výši 1,000.000,- Kč jako zálohu dosud nedošetřené pojistné události. Z pojistné události ze dne 21. 12. 1999 uznala žalovaná pojistné plnění ve výši 7,797.942,- Kč, avšak uhradila pouze 6,797.942,- Kč s tím, že „interně“ převedla částku 1,000.000,- Kč zálohové platby z pojistné události ze dne 11.10.1999 na toto pojistné plnění. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, uzavřel, že tento „interní“ převod nemá žádnou oporu ani v zákoně, ani v uzavřené pojistné smlouvě, respektive ve Všeobecných smluvních podmínkách. Podle §581 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) nelze jednostranným zápočtem proti splatné pohledávce (z pojistné události ze dne 21. 12. 1999) započíst pohledávku, která není splatná (z pojistné události ze dne 11. 10. 1999, jejíž šetření nebylo ukončeno).
Spornou mezi účastníky zůstala výše škody v relaci na nutnou dobu přerušení provozu u pojistné události ze dne 21. 12. 1999. Žalobce prokázal výši škody v rozsahu rozhodném pro výpočet pojistného plnění (včetně doby přerušení provozu) v částce 2,453.480,40 Kč. Žalovaná naopak neprokázala, že škoda v uplatněném rozsahu, není pojistnou událostí ve smyslu vymezeném pojistnou smlouvou.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl doručen žalované dne 31. října 2005 a právní moci nabyl téhož dne.
Proti tomuto rozhodnutí, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích potvrzujících výroky II., IV. a V., podala žalovaná dne 23. prosince 2005 včasné dovolání. Má za to, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. Zásadní právní význam rozhodnutí shledává v tom, že odvolací soud řešil otázku výše pojistného plnění v rozporu s hmotným právem. Domnívá se, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Uvádí, že soud považoval částku 2,453.480,40 Kč (která byla žalobcem doložena jako nesporná výše škody) chybně za částku, vyjadřující výši pojistného plnění. Soud přitom nepřihlédl ke spoluúčasti žalobce ve výši 10% (minimálně 20.000,- Kč) jako skutečnosti prokázané v pojistné smlouvě založené žalovanou jako důkaz o právním nároku žalobce, a žalovanou částku o tuto spoluúčast nesnížil. Žalovaná proto navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
K dovolání se žalobce vyjádřil podáním ze dne 5. září 2006. Připomněl, že žalovaná v řízení před soudy obou stupňů, a to i přes poučení ve smyslu §119a o.s.ř., nevznesla námitku spoluúčasti při stanovování výše pojistného plnění a neoznačila ani nenavrhla v tomto směru důkazy. Proto žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud ČR dovolání žalované odmítl.
Při posuzování dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení části první Čl. II. bodu 3 (též s přihlédnutím k bodu 2) zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád, podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu (dále opět již jen \"o.s.ř.\") ve znění účinném do 31. března 2005.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu označeného potvrzujícího výroku ve věci samé. Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, aniž by mu předcházel jiný a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu, přichází v úvahu přípustnost dovolání pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O rozhodnutí odvolacího soudu, které má tento charakter, se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 o.s.ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen
o otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže
v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci
(v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata
se závěrem o zásadním právním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních. Jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem je tak argumentace podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jejímž prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.
Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívá, jinými slovy, bylo-li rozhodující
pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak skutečně je.
Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud neshledává. V projednávané věci bylo rozhodnuto v souladu s hmotným právem
(§788 násl. občanského zákoníku ve znění do 31. března 2000) a není dán žádný důvod, pro který by mohl dovolací soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Odvolací soud neřešil žádnou otázku zásadního právního významu, kterou dovolatelka fakticky přehledněji ani nevymezuje, přičemž z její argumentace v dovolání nikterak nevyplývá, že by zdůraznila takovou právní otázku zásadního významu, která by měla judikatorní přesah, popřípadě právní otázku řešenou odvolacím soudem v rozporu s hmotným právem.
Z obsahu dovolání se podává, že výtku nesprávnosti právního posouzení věci dovolatelka zčásti založila na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění, resp. hodnocení důkazů (zde především otázka obsahu pojistné smlouvy). Dovolatelka však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není žádným
z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 o.s.ř., nýbrž může být
(při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (prostřednictvím kterého lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Jestliže tedy bylo soudy nižších stupňů skutkově zjištěna výše škody v rozsahu rozhodném pro výpočet pojistného plnění, včetně doby přerušení provozu, je dovolací soud povinen z takto zjištěného skutkového stavu vycházet. Žalovaná pak v řízení neprokázala důvodnost své obrany založené na tvrzení, že žalobci škoda v rozsahu jím nárokovaném jako pojistné plnění, není pojistnou událostí ve smyslu vymezeném pojistnou smlouvou. Pokud se týče tvrzení dovolatelky, že odvolací soud nepřihlédl ke spoluúčasti žalobce upravené v pojistné smlouvě, pak - s ohledem na skutečnost, že je neučinila v průběhu řízení předmětem své obrany - je třeba připomenout, že podle ustanovení §241a odst. 4 o.s.ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání není proti rozsudku odvolacího soudu
ve výroku ve věci samé podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Z tohoto důvodu se dovolací soud též dále nezabýval tvrzením dovolatelky o vadách řízení, které však ostatně ani sama blíže nespecifikovala.
Protože je tedy podané dovolání nepřípustné, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, 151 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobci v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem. Konkrétně jde o jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Výše odměny za zastupování advokátem je pak určena podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou (účinnou od 1. 9. 2006) provedenou vyhláškou č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem
při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996. Sb., o odměnách advokátů
za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"vyhláška\").
Podle §2 vyhlášky se sazby odměn stanoví pro řízení v jednom stupni z peněžité částky nebo z ceny jiného penězi ocenitelného plnění, které jsou předmětem řízení, anebo podle druhu projednávané věci (odstavec 1). V sazbě podle prvního odstavce uvedeného ustanovení jsou zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem, s výjimkou odměny za úkony, které patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud rozhoduje podle §147 o.s.ř. (odstavec 2).
Podle §10 odst. 3 vyhlášky ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. Podle §8 vyhlášky činí sazba odměny v této věci 53.302,20 Kč. Protože však byl učiněn v tomto případě pouze jediný úkon právní služby, bylo nutno
s přihlédnutím k §18 odst. 1 této vyhlášky takto určenou výši odměny zástupkyně žalovaného snížit o 50 %, t.j. na částku 26.651,10 Kč. S ohledem na to, že dovolání bylo odmítnuto, byla uvedená částka odměny podle ustanovení §15 ve spojení s §14 odst. 1 vyhlášky dále snížena o 50% na 13.325,50 Kč, tj. po zaokrouhlení podle §16 odst. 2 vyhlášky na 13.330,- Kč.
Vyhláška č. 484/2000 Sb. upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, nikoliv tedy již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů a
na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (§2 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K nákladům řízení žalobce proto patří též paušální náhrada hotových výloh advokáta v částce 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 13.405,- Kč, která po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty je představována částkou 15.952,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. dubna 2008
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu