ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.3058.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 3058/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka v opatrovnické věci V. L., zastoupeného advokátem, dále zastoupeného J. L., jako opatrovníkem, za účasti navrhovatelky D. M., zastoupené advokátem, o omezení způsobilosti k právním úkonům, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp.zn. Nc 367/97, o dovolání V. L. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. října 2006, č.j. 30 Co 442/2006-448, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání V. L. potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. září 2005, č.j. Nc 367/97-358, jímž byl jmenovaný omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že není způsobilý činit právní úkony majetkoprávní povahy, jejichž hodnota přesahuje 2.000,- Kč, státu nepřiznáno právo na náhradu nákladů řízení spočívajících ve znalečném a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal V. L. (dále dovolatel) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a jež podává z důvodu uvedeného v ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Odvolacímu soudu vytýká nesprávná skutková zjištění. Namítá, že nebylo bezpečně zjištěno, že trpí duševní poruchou a poukazuje v tomto ohledu na jeden z podaných znaleckých posudků. Žádný ze znaleckých posudků nekonstatuje, že by nadměrně požíval alkoholické nápoje nebo omamné prostředky či jedy. Znalecké posudky jsou pouze jedním z důkazů, na jejichž základě je rozhodováno. Domnívá se, že dalšími provedenými důkazy bylo naopak neomylně prokázáno, že je schopen si sám obstarávat svoje věci, sám si rozhodovat
o vlastním životě a že tedy není třeba zasahovat do jeho života a omezovat jej tak, jak
to učinily soudy obou stupňů. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Navrhovatelka v podaném vyjádření namítá nepřípustnost dovolání, z jehož obsahu především nevyplývá, v čem by měl spočívat zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu. Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou plně v souladu se zákonem
i ustálenou judikaturou, vycházejí z dostatečně zjištěného skutkového stavu věci
na základě velmi obsáhlého vyčerpávajícího dokazování. Nemohou proto obstát námitky skutkového rázu, na nichž je dovolání založeno. I při hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů postupovaly plně v souladu se zákonem a přihlížely
ke všemu, co v průběhu řízení vyšlo najevo. Dovolání je tudíž navíc i bezdůvodné. Navrhuje proto jeho odmítnutí, resp. zamítnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění,
že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení -
a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř., bez jednání (§243a
odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Dovolatel dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, který je v pořadí druhým rozhodnutím ve věci, když jeho dřívějším usnesením ze dne 9. srpna 2000, č.j. 30 Co 404/2000-91, byl zrušen předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 16. března 2000, č.j. Nc 367/97-67, jímž byl dovolatel omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že není způsobilý nakládat s majetkem, jehož cena přesahuje 1.000,- Kč, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V úvahu by tak mohla přicházet přípustnost dovolání podle
§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Soud prvního stupně však nerozhodl jinak, když i ve svém prvém rozsudku dovolatele omezil ve způsobilosti k právním úkonům (ve srovnání s ním byl novým rozsudkem soudu prvního stupně pouze snížen rozsah tohoto omezení). Přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. proto není dána
a dovolatel se jí ostatně ani nedovolává.
Přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.]. O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla
pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy nejde o posouzení jen takové právní otázky, které pro rozhodnutí věci nebylo určující). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy). Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má
po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V posuzovaném případě je rozhodnutí odvolacího soudu, který se ztotožnil
s důvody uvedenými v rozhodnutí soudu prvního stupně, založeno především
na skutkovém a právním závěru, že dovolatel trpí trvalou a léčebně neovlivnitelnou duševní poruchou, lehkou mentální retardací, která není jen přechodná, v jejímž důsledku není schopen činit právní úkony ve výroku rozsudku soudu prvního stupně uvedené, když rozsah takto vymezeného omezení dovolatele odpovídá zjištěné intenzitě jeho duševní poruchy a sleduje zejména ochranu jeho zájmů, takže jsou splněny podmínky jeho omezení způsobilosti k právním úkonům podle §10 odst. 2 obč. zák. Odvolací soud se při posouzení věci nedostal do interpretačních potíží a posoudil
ji konformě s ustálenou judikaturou soudů (srv. např. rozhodnutí č. 44/1967, 3/1979, 77/1965 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolací soud neshledává důvodu
se od tohoto právního názoru odchýlit; dovolatel ostatně v podaném dovolání žádnou právní otázku ve shora vyloženém smyslu ani neformuluje. Z náležitostí vylíčení důvodů dovolání však vyplývá, že nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav a tvrdí, že z provedených důkazů skutkový stav nebyl zjištěn správně. Nesouhlasí též s hodnocením provedených důkazů soudem. Ve skutečnosti tedy dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění, nikoliv pro samotné právní posouzení věci. Okolnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu
v provedeném dokazování (srov. ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.), však nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Námitky proti skutkovým závěrům a neúplnosti skutkových zjištění totiž nejsou námitkami proti právnímu posouzení (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), tím méně pak mohou být otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř.
Námitka nesprávného hodnocení provedených důkazů (§132 o.s.ř.) se týká postupu soudu při zjišťování skutkového stavu, což opět není dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Z vyložených důvodů nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat po právní stránce za zásadně významné a nelze dovodit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání dovolatele tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud ČR
je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §150 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. března 2008
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu