ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.312.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 312/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně V. Ch., advokátky, správkyně konkurzní podstaty úpadce M. A., podnikajícího pod obchodním jménem M. A. D., proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o 8,112.623,20 Kč, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 258/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. září 2006, č. j. 17 Co 289/2004-276, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalovaného rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 22. března 2004, č. j. 4 C 258/2000-201, jímž bylo rozhodnuto o žalobě způsobem ve výroku uvedeným, v přísudečném výroku ve věci samé změnil tak, že žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7,453.504,10 Kč s 12% úrokem z prodlení od 24.4.1999 do zaplacení, zamítl (výrok I.), ve výroku o náhradě nákladů řízení státu změnil tak, že žalobkyně je povinna nahradit státu náklady řízení v částce 20.298,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu ve Znojmě (výrok II.), ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem změnil tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení v částce 275.750,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta (výrok III.) a žalobkyni uložil nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 143.760,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám uvedeného zástupce žalovaného (výrok IV.).
Žalobkyně podaným dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu pouze
ve výrocích o náhradě nákladů řízení mezi účastníky za řízení před soudem prvního stupně a za odvolací řízení (výroky III. a IV.) a domáhá se jejich zrušení.
Žalovaný v podaném vyjádření dovozuje nepřípustnost dovolání směřujícího toliko do výroků o náhradě nákladů řízení a navrhuje dovolacímu soudu jeho odmítnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, dospěl po přezkoumání věci bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) ve smyslu §242 o. s. ř. k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) o žalobě na obnovu řízení, b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§235h odst. 1 věta druhá).
Podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) ve věci konkursu a vyrovnání,
b) o žalobě pro zmatečnost,
c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,
f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst. 2.
Podle ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a
o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a)potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst.1
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle
§107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a),
o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a a §75b) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§78d).
V posuzovaném případě žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi nimi.
Z ustanovení §167 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení má
z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání proti napadeným výrokům o nákladech řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Z ustanovení §237 až §239 o. s. ř. ovšem vyplývá, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící, potvrzující nebo původní rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003). Dovolací soud proto dovolání směřující proti výrokům o nákladech řízení podle §218 písm. c) a §243b odst. 5 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalovanému účelně vynaložené náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 500,- Kč (§14 odst. 3, §15, §18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. března 2008
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu