ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.3286.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 3286/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobců a) D. B., b) nezletilého V. B., zastoupeného V. T., obou zastoupených advokátem, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 9/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2006, č.j. 11 Cmo 350/2005-66, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali zrušení rozhodnutí Katastrálního úřadu v K. ze dne 15. 12. 2003, č.j. V 1931/2003-404. Žalobu podle §244 násl. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) odůvodnili tím, že uvedeným rozhodnutím správního orgánu, jímž byl zamítnut návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle darovací smlouvy, kterou žalobkyně ad a) darovala do vlastnictví nezletilého žalobce b) nemovitost blíže specifikovanou v darovací smlouvě, byli dotčeni na svých právech. Správní orgán zamítl návrh na vklad s odůvodněním, že nebyla splněna podmínka podle §5 odst. 1 písm. g) zákona č. 265/1992 Sb. proto, že k právnímu úkonu žalobců nebyl udělen souhlas podle zvláštních právních předpisů. Žalobci mají zato, že tato podmínka byla splněna ke dni podání vkladu, neboť v tento den podali současně návrh
na schválení právního úkonu za nezletilého (žalobce ad b/) u Okresního soudu v Klatovech, který také tento úkon svým rozhodnutím ze dne 24. 10. 2003, sp.zn.
11 Nc 413/2003, schválil.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 11. května 2004, č.j. 19 C 9/2004-19, žalobu odmítl podle ustanovení §250g odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) pro nedostatek podmínky řízení. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne
30. listopadu 2004, č.j. 11 Cmo 212/2004-28, toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poté rozsudkem ze dne 8. června 2005, č.j.
19 C 9/2004-53, Krajský soud v Plzni žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. března 2006, č.j. 11 Cmo 350/2005-66, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 8. června 2005, č.j.
19 C 9/2004-53, potvrdil podle ustanovení §219 o.s.ř. ve znění výroku I. tak,
že se zamítá žaloba s návrhem, aby soud zrušil rozhodnutí Katastrálního úřadu v K., č.j. V-1931/2003-404, ze dne 15. 12. 2003 a povolil vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí k návrhu žalobců ze dne 2. 10. 2003, řízení vedeno Katastrálním úřadem pro P. k., Katastrální pracoviště K. č.j. V-1931/2003-404, eventuálně tak, že rozsudkem rozhodne o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí k návrhu žalobců ze dne 2. 10. 2003, řízení vedeno Katastrálním úřadem pro P. k., Katastrální pracoviště K. č.j. V-1931/2003-404, bez současného zrušení rozhodnutí Katastrálního úřadu v K. č.j. V-1931/2003-404 ze dne 15. 12. 2003, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění i právních závěrů soudu prvního stupně a plně se s nimi ztotožnil. Vzal za prokázané, že dne 2. 10. 2003 byl
u Katastrálního úřadu v K. podán návrh na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí navrhovatelů D. B. a nezletilého V. B. na základě darovací smlouvy, jejímž předmětem byly nemovitosti v katastrálním území O. S., obec Č. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 24.10.2003 byla tato darovací smlouva za nezletilého schválena Okresním soudem v Klatovech ve smyslu §28 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), přičemž tento rozsudek nabyl právní moci dne 28. 11. 2003. Katastrální úřad v K. dne 15. 12. 2003 zamítl návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí s odůvodněním, že rozhodnutí soudu ve smyslu ustanovení §28 o.z. je předpokladem pro dovršení a platnost právního úkonu, který za nezletilého učinil jeho zákonný zástupce. Vzhledem k tomu, že ke dni podání návrhu na vklad (tedy ke dni 2. 10. 2003) tato podmínka nebyla ve smyslu §5 odst. 1 písm. g) zákona č. 265/92 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, v platném znění (dále jen „zákon“), splněna, proto katastrální úřad návrh na vklad zamítl oprávněně a stejně tak Krajský soud zamítl správně žalobu proti rozhodnutí tohoto správního orgánu ve smyslu §250i o.s.ř. V předmětné věci nemohlo změnit nic ani to, že po podání návrhu na vklad byl souhlas soudem udělen, neboť konvalidace v tomto směru se zřetelem k ustanovení §5 odst. 1 zákona nepřichází v úvahu.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl doručen zástupci žalobců dne 5. května 2006 a téhož dne nabyl právní moci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dne 25. května 2006 včasné dovolání, doplněné podáním ze dne 23. července 2007. Zásadní právní otázku spatřují v tom, zda absence schválení právního úkonu učiněného za nezletilého jeho zákonným zástupcem, je takovou překážkou řízení, která musí vést k zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva nebo zda řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nemůže být přerušeno do právní moci rozhodnutí soudu o schválení právního úkonu za nezletilého, čímž by se dostálo účelu zákonné úpravy. Domnívají se, že rigidita požadavku právního názoru správního orgánu, jakož i právního názoru soudů obou stupňů nemůže obstát vedle zásady účelnosti, hospodárnosti a procesní ekonomie. Uplatňují dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) uvážil, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení), zastoupenými advokátem (§241 o.s.ř.) a stalo se tak v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř,). Dospěl však k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Ve věci nejsou naplněny předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení
§237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Napadený rozsudek totiž není rozhodnutím měnícím, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel případný dřívější rozsudek téhož soudu, který by byl odvolacím soudem zrušen (zrušené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. května 2004, č.j. 19 C 9/2004-19, kterým byla žaloba odmítnuta podle ustanovení §250g odst. 1 písm. c) o.s.ř. pro nedostatek podmínky řízení, není rozhodnutím, na něž by se ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. vztahovalo).
Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Kdy jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu se příkladmo uvádí v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která
je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam.
S ohledem na skutečnost, že uplatněným dovolacím důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp.zn. 20 Cdo 1591/2004).
Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. uplatněný
v dovolání žalobci, je třeba vztáhnout na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, t.j. je poznamenáno nesprávným právním posouzením. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo jestliže sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Jde především o seznání omylu soudu
při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. Tento dovolací důvod naplněn není.
Podle ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických
a jiných věcných práv k nemovitostech, ve znění pozdějších předpisů, katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím zkoumá, zda
a) navrhovanému vkladu není na překážku stav zápisů v katastru,
b) navrhovaný vklad je odůvodněn obsahem předložených listin,
c) právní úkon týkající se převodu vlastnického práva nebo zřízení nebo zániku jiného práva je určitý a srozumitelný,
d) právní úkon je učiněn v předepsané formě,
e) účastníci řízení jsou oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu,
f) účastník řízení není omezen právními předpisy, rozhodnutím soudu nebo rozhodnutím státního orgánu ve smluvní volnosti týkající se věci, která
je předmětem právního úkonu,
g) k právnímu úkonu účastníka řízení byl udělen souhlas podle zvláštního předpisu. Katastrální úřad tyto skutečnosti zkoumá ke dni podání návrhu na vklad. Není-li některá z těchto podmínek pro povolení vkladu splněna, katastrální úřad návrh zamítne (odst. 2 věta za středníkem téhož ustanovení).
Podle §2 odst. 3 věta první citovaného zákona právní účinky vkladu vznikají
na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu.
Podle §28 o.z. jestliže zákonní zástupci jsou povinni též spravovat majetek těch, které zastupují, a nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládání s majetkem třeba schválení soudu.
Podle §179 o.s.ř., je-li k platnosti právního úkonu, který byl učiněn
za nezletilého, třeba schválení soudu, soud jej schválí, jestliže to je v zájmu nezletilého.
Otázka, zda absence schválení právního úkonu učiněného za nezletilého jeho zákonným zástupcem, je takovou překážkou řízení, která musí vést k zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva nebo zda by nemohlo dojít k přerušení řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a tím dostát účelu zákonné úpravy, není způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Ze skutkových zjištění vyplynulo, že návrh na vklad byl podán u katastrálního úřadu dne 2. 10. 2003 a ke schválení právního úkonu za nezletilého došlo rozhodnutím soudu
(v právní moci dne 28. 11. 2003) až po uvedeném datu. Nebyl tak naplněn předpoklad ustanovení §5 odst. 1 písm. g) a poslední věty odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. Odvolací soud se v této souvislosti nedostal do interpretačních potíží a nelze mu vytýkat případné nesprávné právní posouzení věci. Pokud se týká domněnky žalobců, že by naplnění předpokladů zákonné úpravy bylo možno dostát eventuálně přerušením řízení o vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, je nutno připomenout, že platné právo neumožňuje zpětné zhojení (konvalidaci) vad právních úkonů absolutně neplatných (srovnej. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 22 Cdo 910/98, publikovaný v časopise Soudní rozhledy 2/2000 pod č. 17, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2006, sp. zn. 30 Cdo 838/2006).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu, pokud potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně, jímž žaloba byla podle §250i o.s.ř. zamítnuta, odpovídá vyloženým zásadám. Protože tak rozhodnutí odvolacího soudu nemá
po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., není dovolání žalobců podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání podle 243b odst. 5 věty první ve spojení s §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta první o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. července 2008
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu