ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.3762.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 3762/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilé M., a V., S., zastoupené opatrovníkem Statutárním městem O. – Ú. P., děti matky H. S., a otce E. S., o úpravu výchovy, výživy a styku s nezletilými, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 42 P a Nc 51/2006, P 470/98, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. prosince 2007, č. j. 14 Co 102/2007 - 570, takto:
I. Dovolání otce se odmítá.
II. Řízení o dovolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne
14. listopadu 2006, č. j. 42 P a Nc 51/2006 - 520, P 470/98, se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 11. 2006, č. j. 42 P a Nc 51/2006, P 470/98, zamítl návrh otce na novou úpravu výchovy a výživy nezletilé V.
a nezletilé M. a taktéž návrh matky na vyslovení zákazu styku otce s oběma nezletilými, rozhodl o úpravě styku otce s nezletilými a o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.
K odvolání otce Krajský soud v Ostravě rozsudkem dne 4. 12. 2007, č. j. 14 Co 102/2007 - 570, rozsudek okresního soudu změnil ve výroku o náhradě nákladů státu, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
V podání označeném jako „mimořádné opravné dovolání proti OS a KS v Ostravě“ projevil otec nesouhlas s rozhodnutími soudů obou stupňů, neboť nebyly provedeny jím navržené důkazy.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Otec sice v projednávané věci není zastoupen advokátem a ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k nepřípustnosti dovolání není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné
a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže
jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
V dané věci otec dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci upravené zákonem o rodině, přičemž
se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není tudíž přípustné; Nejvyšší soud ČR jej proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž by
se mohl věcí dále zabývat.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně
je odvolání (viz §201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto také ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobce směřuje „dovolání” přímo proti rozhodnutí soudu prvého stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, zastavil (§104 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 o. s. ř., když účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2008
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu