ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.3920.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 3920/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci nezletilé N. K., zastoupené Městským úřadem v P. jako opatrovníkem, dceru L. K., a I. P., o úpravu výchovy a výživy, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp.zn. 0 P 28/2007, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. dubna 2008, č.j. 21 Co 118/2008-120, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání otce rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. prosince 2007, č.j. 0 P 28/2007-83, jímž byla nezletilá N. K. svěřena do výchovy matky a otci uloženo přispívat na její výživu počínaje dnem 27.11.2006 částkou 4.500,- Kč měsíčně, s tím, že běžné výživné je splatné vždy nejpozději do každého pátého dne v měsíci předem k rukám matky,
a že dlužné výživné za období od 27.11.2006 do 31.12.2007 v částce 33.100,- Kč je otec povinen uhradit k rukám matky nejpozději do šesti měsíců od právní moci rozsudku,
a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, potvrdil
ve výroku o svěření nezletilé do výchovy matky a ve výroku o výživném změnil tak,
že otec je povinen přispívat na výživu nezletilé od 27.11.2006 částkou 4.000,- Kč měsíčně, od 1.4.2007 částkou 5.000,- Kč měsíčně a od 1.9.2007 částkou 4.000,- Kč měsíčně, s tím, že výživné je splatné vždy do každého pátého dne v měsíci předem k rukám matky, a že dlužné výživné pro nezletilou za dobu od 27.11.2006 do 30.4.2008 v částce 47.533,- Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky do tří měsíců od právní moci rozsudku, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Otec v podaném dovolání vyjadřuje nesouhlas s rozsudkem odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; podle odst. 2 písm. b) dovolání podle odst. 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Dovolání v této věci směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o výchově nezletilé potvrzen a o výživném nezletilé změněn, přičemž nejde o rozsudek, jemuž by předcházel zrušující rozsudek odvolacího soudu. Z hlediska přípustnosti dovolání podle citovaných ustanovení o.s.ř. tak přichází v úvahu pouze §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. To se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudků o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení (§237 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zčásti potvrzujícímu a zčásti měnícímu rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, mezi něž patří i rozsudky upravující výchovu a výživu nezletilých (srv. §28, §50, §85 a násl. zák. o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v niž odvolací soud rozhodoval, není dovolání ve smyslu §237 o.s.ř. přípustné.
Pokud dovolání směřuje proti výroku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustnost dovolání proti tomuto výroku, který
má povahu usnesení (§167 odst. 1 o.s.ř.), podle §237 odst. 1 o.s.ř. dána, neboť
se nejedná o rozhodnutí ve věci samé. Dovolání proti tomuto výroku není přípustné ani podle §238 a 238a o.s.ř., protože jím nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v těchto ustanoveních, a nejde rovněž ani o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v §239 o.s.ř.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž z vyložených důvodů dovolání není přípustné, dovolacímu soudu nezbylo, než je odmítnout, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností (§243b odst. 5, 6 část věty za středníkem, §218 písm. c/ o.s.ř.). Z tohoto důvodu nebylo třeba ani odstranit nedostatek podmínky zastoupení dovolatele v dovolacím řízení ve smyslu §241b odst. 2 o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§146 odst. 3, §243c odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle o.s.ř.
V Brně dne 12. listopadu 2008
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu