ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.4104.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 4104/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci nezletilého L. M., zastoupeného Městským úřadem v P. jako opatrovníkem, syna M. M., a zemřelého I. M., o ústavní výchovu, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp.zn. P 372/93, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. května 2008, č.j. 26 Co 206/2008-54, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání matky potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 10. března 2008, č.j. P 372/93-42, jímž byla nařízena ústavní výchova nezletilého, vyslovena předběžná vykonatelnost rozsudku a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Matka v podaném dovolání vyjadřuje nesouhlas s rozsudkem odvolacího soudu a požaduje zrušení ústavní výchovy nezletilého.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu upravuje o.s.ř. v ustanovení §237.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Dovolání v této věci směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně, který byl prvním rozhodnutím ve věci, potvrzen. Z hlediska přípustnosti dovolání podle cit. ustanovení o.s.ř. tak přichází v úvahu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu podle §237 o.s.ř. v posuzovaném případě však není dána, a to již proto, že dovolatelka dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Pokud dále dovolatelka napadá výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení není přípustnost dovolání proti tomuto výroku, který má povahu usnesení (§167 odst. 1 o.s.ř.), podle §237 odst. 1 o.s.ř. dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé. Dovolání proti tomuto výroku není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a o.s.ř., protože jím nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v těchto ustanoveních, a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v §239 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti takovému rozsudku odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání, aniž by se mohl věcí dále zabývat, podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Z tohoto důvodu nebylo třeba ani odstranit nedostatek podmínky zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení ve smyslu §241b
odst. 2 o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. listopadu 2008
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu