ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.4796.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 4796/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně O. N., zastoupené JUDr. Františkem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 7, za účasti L. Š., o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 C 2/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2007, č. j. 11 Cmo 446/2006 - 44, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu prvního stupně dne 1. 3. 2006, domáhala, aby soud rozhodl, „že se zapisuje vklad vlastnictví k id. 2/3 nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu Praha-město, Katastrální pracoviště Praha, pro obec Praha, kat. území H., na listu vlastnictví 1703 jako bytová jednotka č. 1256/12 v budově k bydlení v H., zaps. tamže na LV č. 998, na parc. č. 1350 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku v rozsahu 21946/654096, a že tímto rozsudkem je nahrazeno v plném rozsahu rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště Praha ze dne 21. 12. 2005 zn. V-17604/2003 -101/LK.“ Žalobu podle §244 a násl. o. s. ř. odůvodnila zejména tím, že uvedeným rozhodnutím správního orgánu, jímž byl zamítnut návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 12. 2001, č. j. 8 C 82/2001 - 29, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2002, č. j. 12 Co 107/2002 - 40, který nabyl právní moci dne 6. 2. 2002 a jímž byla nahrazena vůle prodávajícího L. Š. uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu o převodu ideálních podílů na označeních nemovitostech, uvedenou ve výroku citovaného rozsudku, podepsanou dne 21. 6. 2002, byla dotčena na svých právech, neboť smlouva byla uzavřena dříve, než se dnem 22. 2. 2003 stalo vykonatelným usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 9. 2002, č. j. Nc 805/2002. Nedošlo tak k porušení ustanovení §44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb. a je proto nesprávný názor správního orgánu, že návrh na vklad spoluvlastnického práva do katastru nemovitostí ze dne 6. 5. 2003 nesplňuje podmínku stanovenou v §5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů. Dále žalobkyně poukázala na §47 odst. 1 obč. zák., podle kterého je smlouva účinná rozhodnutím příslušného orgánu, jestliže je ho ke smlouvě třeba. Dnem 21. 6. 2002 byla tedy smlouva platná a byla uzavřena před doručením usnesení o nařízení exekuce povinnému (účastníkovi řízení).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 9. 2006, č. j. 27 C 2/2006 - 27, žalobu, aby „byl povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí pro žalobkyni podle kupní smlouvy uzavřené dne 21. 6. 2002 mezi L. Š. jako prodávajícím a M. N. (nyní O. N.) jako kupující, jejímž předmětem jsou id. 2/3 bytové jednotky č. 1256/12 v domě č.p. 1256 na pozemku parc. č. 1350 s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 21946/654096 v k.ú. H., a aby tímto rozsudkem bylo nahrazeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha ze dne 21. 12. 2005, č. j.
V-17604/2003 – 101/LK“, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzal za prokázané, že citovaným rozhodnutím katastrální úřad zamítl návrh na vklad vlastnického práva k podílu na předmětné bytové jednotce, který byl podán dne 6. 5. 2003, a to pro nesplnění podmínky uvedené v §5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, neboť vlastník byl omezen ve smluvní volnosti podle §44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb. usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 9. 2002, č. j. Nc 805/2002 - 5, které se stalo vykonatelným dne 22. 2. 2003. Z tohoto usnesení vyplývá, že ve věci návrhu oprávněného AKUTERM SKLO a.s., IČ 26031817, proti povinnému L. Š. byla nařízena exekuce k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 14.327,- Kč s příslušenstvím a nákladů předcházejícího řízení v částce 2.978,- Kč, včetně nákladů oprávněného určených exekutorem; toto usnesení je vykonatelné dnem 22. 2. 2003. Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že správní orgán rozhodl v souladu se zákonem, neboť podmínka pro povolení vkladu vlastnického práva uvedená v §5 odst. 1 písm. f) zák. č. 265/1992 Sb. nebyla ke dni podání návrhu na vklad, tj. ke dni 6. 5. 2003, splněna. Skutečnost, že projev vůle směřující k uzavření smlouvy byl na straně L. Š. nahrazen rozsudkem soudu, který nabyl právní moci již ke dni 6. 2. 2002, jak tvrdila žalobkyně, je pro danou věc irelevantní, neboť tímto rozhodnutím byla pouze nahrazena vůle jmenovaného k uzavření kupní smlouvy, jež nemá vliv na vznik věcněprávních účinků smlouvy, tj. na přechod vlastnického práva. K těm dochází až na základě rozhodnutí katastrálního úřadu, který zkoumá podmínky pro povolení vkladu ke dni, kdy byl návrh na vklad u katastrálního úřadu podán. Žalobu proto podle §250i o. s. ř. zamítl.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 5. 2007, č. j. 11 Cmo 446/2006 - 44, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění městského soudu a ztotožnil se s jeho závěrem, že rozhodnutí katastrálního úřadu je správné.
V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že správnost rozhodnutí katastrálního úřadu může být v soudním řízení posuzována pouze z hledisek, kterými se řídí tento úřad při rozhodování o návrhu na povolení vkladu. Ten v tomto řízení zkoumá právní úkon, na jehož podkladě má být právo do katastru nemovitostí zapsáno, z hledisek taxativně vyjmenovaných v §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. pod písmeny a) až g). Není-li některá z těchto podmínek pro povolení vkladu splněna, katastrální úřad návrh zamítne (§5 odst. 2 věta za středníkem tohoto zákona). Jestliže v projednávané věci byla vůle účastníka řízení k uzavření kupní smlouvy nahrazena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 12. 2001, č. j. 15 C 82/2001 - 29, který nabyl právní moci dne 6. 2. 2002, a kupní smlouva byla uzavřena dne 21. 6. 2002, avšak návrh na vklad do katastru nemovitostí byl podán až dne 6. 5. 2003, byl již v té době účastník řízení omezen rozhodnutím soudu ve smluvní volnosti týkající se předmětu kupní smlouvy, a to na základě nařízené exekuce. Odvolací soud proto přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že citovaným rozsudkem byla pouze nahrazena vůle prodávajícího účastníka řízení k uzavření smlouvy, avšak nebyl tím ovlivněn vznik věcněprávních účinků smlouvy, tj. přechod vlastnického práva. V době uzavření smlouvy byl účastník řízení oprávněn s předmětem smlouvy disponovat, v době podání návrhu na vklad byl již v této volnosti omezen. K odvolací námitce žalobkyně, že na základě postupní smlouvy nabyla pohledávku oprávněné společnosti AKUTERM SKLO a. s. a že tedy pravděpodobně dojde k zastavení exekuce, odvolací soud nepřihlédl s odkazem na to, že podmínky pro povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí soud zkoumá, stejně jako katastrální úřad, ke dni podání návrhu na vklad. Za nedůvodnou považoval i další odvolací námitku, že citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 „došlo k akceptaci uplatněné relativní neplatnosti“ kupní smlouvy uzavřené mezi účastníkem řízení a J. V., takže tato smlouva je neplatná. S odkazem na §603 obč. zák. (podle kterého bylo-li předkupní právo porušeno, může se oprávněný buď na nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi anebo mu zůstane předkupní právo zachováno) poukázal na to, že ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 se žalobkyně domáhala, aby nabyvateli, tj. Ladislavu Šlechtovi, „bylo uloženo věc nabídnout žalobkyni ke koupi“, a nikoliv vyslovení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi jmenovaným a J. V.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť „jde o řešení nutné právní ochrany oprávněné osoby mající předkupní právo proti povinné osobě, která předkupní právo porušila, a toto porušení bylo potvrzeno pravomocným rozsudkem soudu, který povinné osobě uložil uzavřít s oprávněnou osobou kupní smlouvu, jejímž uzavřením je porušení jejího předkupního práva zhojeno“, a kteroužto otázku řešil odvolací soud v rozporu s hmotným právem. Namítá, že v daném případě nebyl porušen §44 odst. 7 zák. č. 120/2001 Sb., exekuční řád, neboť účastník řízení nenakládal se svým majetkem včetně nemovitostí po doručení usnesení o nařízení exekuce, takže na posuzovanou věc nedopadá, a uzavřená kupní smlouva ze dne 21. 6. 2002 je platná. Má za to, že povinný svým majetkem nenakládal, nýbrž že „bylo takovým majetkem za povinného naloženo“, a že zákonodárce neměl v úmyslu znemožnit nucené nahrazení projevu vůle povinného autoritativním soudním rozhodnutím, kdy povinný svým předchozím postupem porušil zákon, nebo porušení zákona v neprospěch jiné osoby zneužil či využil, jak se podle odůvodnění pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 12. 2001, č. j. 15 C 82/2001 - 21, v její neprospěch stalo. Ostatně i překážka znemožňující povolení návrhu na vklad vlastnického práva, a to pravomocné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 o nařízení exekuce ze dne 25. 9. 2002, č. j. Nc 805/2002, odpadla, neboť dne 8. 11. 2006 uzavřela jako postupník s oprávněným AKUTERM SKLO a.s. jako postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky proti L. Š., „podchycenou“ platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 9. 2000, č. j. Ro 1043/2000 - 10, který je exekučním titulem. Z tohoto důvodu podal oprávněný dne 13. 11. 2006 návrh na zastavení exekuce a soud je proto povinen podle §268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. exekuci zastavit. Následujícím výmazem nařízené exekuce z katastru nemovitostí tak odpadá překážka, kterou soud prvního stupně považuje za rozhodující pro zápis vkladu vlastnického práva. Dále dovolatelka vyslovuje názor, že vyhověl-li Obvodní soud pro Prahu 5 její žalobě, kterou se ve smyslu §603 odst. 3 obč. zák. domáhala proti účastníkovi řízení, aby jí věc nabídl ke koupi, dovodil tím relativní neplatnost (§140 a §40a obč. zák.) kupní smlouvy o převodu spoluvlastnických podílů na předmětných nemovitostech, uzavřené mezi účastníkem řízení a J. V. dne 6. 12. 2000 s právními účinky ke dni 7. 12. 2000. Pakliže je tato kupní smlouva neplatná, není a nebyl účastník řízení vlastníkem id. 2/3 předmětných nemovitostí a pak nemohla být účinně vedena exekuce proti němu jako povinnému a nemělo být tudíž přihlédnuto ani k zápisu v katastru nemovitostí o nařízení exekuce, neboť k němu došlo až poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o neplatnosti smlouvy, kterou účastník řízení do vlastnictví id. 2/3 nemovitostí získal. Odvolací soud se však s těmito námitkami vypořádal nesprávně a tím porušil ustanovení §40a, §140 a §603 obč. zák. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje §237 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněními dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V posuzované věci žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, a nejedná se o případ přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatka jako důvod dovolání [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] uplatnila, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím zkoumá, zda a) navrhovanému vkladu není na překážku stav zápisů v katastru, b) navrhovaný vklad je odůvodněn obsahem předložených listin, c) právní úkon týkající se převodu vlastnického práva nebo zřízení nebo zániku jiného práva je určitý a srozumitelný, d) právní úkon je učiněn v předepsané formě, e) účastníci řízení jsou oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu, f) účastník řízení není omezen právními předpisy, rozhodnutím soudu nebo rozhodnutím státního orgánu ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního úkonu, g) právnímu úkonu účastníka byl udělen souhlas podle zvláštního předpisu. Není-li některá z těchto podmínek pro povolení vkladu splněna, katastrální úřad návrh zamítne (odst. 2 věta za středníkem tohoto ustanovení).
Podle §2 odst. 3 cit. zákona právní účinky vkladu vznikají ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu.
Podle §44 odst. 7 zák. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí povinný nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný.
Otázka „právní ochrany oprávněné osoby mající předkupní právo proti povinné osobě, která předkupní právo porušila, a toto porušení bylo potvrzeno pravomocným rozsudkem soudu, který povinné osobě uložil uzavřít s oprávněnou osobou kupní smlouvu, jejímž uzavřením je porušení jejího předkupního práva zhojeno“, ani další dovolací námitky žalobkyně nejsou způsobilé v dané věci přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit. Jestliže ze skutkových zjištění vyplynulo, že kupní smlouva mezi žalobkyní jako kupující a účastníkem řízení jako prodávajícím byla uzavřena dne 21. 6. 2002 a dne 22. 2. 2003 se stalo vykonatelným usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 9. 2002, č. j. Nc 805/2002 - 5, o nařízení exekuce proti účastníkovi řízení, je zřejmé, že v době uzavření kupní smlouvy nebyl účastník omezen ve smluvní volnosti týkající se spoluvlastnických podílů na předmětných nemovitostech, které jsou předmětem kupní smlouvy, ve smyslu §5 odst. 1 písm. f) cit. zákona. Protože však toto oprávnění ztratil po doručení usnesení o nařízení exekuce, tj. od 22. 2. 2003, a protože v den podání návrhu na povolení vkladu vlastnického práva dne 6. 5. 2003, nesměl ve smyslu §44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb. nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, nebyla v den podání návrhu na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí splněna podmínka uvedená v §5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zkoumá-li katastrální úřad splnění podmínek uvedených v §5 odst. 1 tohoto zákona ke dni podání návrhu na vklad a nebyly-li tyto podmínky k tomuto datu splněny, nelze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci, jestliže dospěl k závěru, že rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha, ze dne 21. 12. 2005, č. j. V-17604/2003-101/LK“, je správné (§250i o. s. ř.), na čemž nemůže ničeho změnit ani namítaná okolnost, že dne 8. 11. 2006 žalobkyně uzavřela jako postupník s oprávněným AKUTERM SKLO a.s. jako postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky proti L. Š., „podchycenou“ platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 9. 2000, č. j. Ro 1043/2000 - 10, že z tohoto důvodu podal oprávněný k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 13. 11. 2006 návrh na zastavení exekuce a že soud je povinen podle §268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. exekuci zastavit.
K námitkám v dovolání je třeba uvést, že v daném případě nešlo o to, že by katastrální úřad zamítl návrh na vklad do katastru nemovitostí z důvodu, že by kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a účastníkem řízení byla neplatná podle §44 odst. 7 věta druhá exekučního řádu, nýbrž o to, že návrh na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí podle této smlouvy byl podán po doručení usnesení o nařízení exekuce v době, kdy účastník (povinný) nesměl nakládat s předmětnou nemovitostí, a nebyla tak splněna podmínka uvedená v §5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb. Právní úkon, na jehož podkladě je navrhován vklad práva do katastru nemovitostí, zkoumá katastrální úřad v řízení o povolení vkladu z hledisek, která jsou taxativně vypočtena v §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. Předmětem zkoumání katastrálního úřadu proto nejsou všechny aspekty platnosti posuzovaného právního úkonu (§37 a násl. obč. zák.), ale jen ty z nich, které jsou v §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. uvedeny (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. června 2000 k výkladu ustanovení zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, Cpjn 38/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2000).
Protože tedy platnost právního úkonu, na základě kterého bylo v katastru nemovitostí zapsáno právo subjektu posuzovaného právního úkonu, katastrální úřad nezkoumá (viz též citované stanovisko), protože katastrální úřad byl povinen zapsat do katastru nemovitostí zápis poznámkou na základě usnesení o nařízení exekuce proti účastníkovi řízení jako povinnému (srov. §9 odst. 1 písm. c) zákona č. 265/1992 Sb.), který byl jako vlastník spoluvlastnických podílů na předmětných nemovitostech zapsán podle kupní smlouvy ze dne 6. 12. 2000 s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni 7. 12. 2000, a vzhledem k tomu, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 12. 2001, č. j. 15 C 82/2001 - 29, nebylo rozhodnuto o vlastnickém (spoluvlastnickém) právu k těmto nemovitostem, nýbrž jím byl nahrazen projev vůle prodávajícího L. Š. k uzavření kupní smlouvy o převodu spoluvlastnických podílů na předmětných nemovitostech, není správná ani námitka dovolatelky, že odvolací soud porušil ustanovení §40a, §140 a §603 obč. zák., neboť ta - vzhledem k uvedenému - na danou věc vůbec nedopadají. Rozhodující pro posouzení dané věci bylo naopak zjištění, že návrh na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy ze dne 21. 6. 2002 byl podán po doručení usnesení o nařízení exekuce v době, kdy účastník (povinný) nesměl nakládat s předmětnou nemovitostí, a nebyla tak splněna podmínka uvedená v §5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb., jak katastrální úřad i soudy obou stupňů správně dovodily.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně, jímž žaloba byla podle §250i o. s. ř. zamítnuta, je správné. Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 2 o. s. ř., není dovolání žalobkyně podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání podle 243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení a účastníkovi řízení v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustní opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2008
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu