ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.5314.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 5314/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky ve věci vyšetřovaného M. M., zastoupeného advokátkou, o způsobilosti k právním úkonům, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 14 P 121/78, k návrhu E. Š., opatrovnice vyšetřovaného podle ustanovení §27 odst. 2 občanského zákoníku, zastoupené advokátem, za účasti Okresního státního zastupitelství v O., o dovolání E. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. března 2007, č.j. 13 Co 649/2006-297, takto:
I. Dovolání navrhovatelky E. Š. se odmítá.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit na náhradu nákladů řízení vyšetřovaného jeho zástupkyni advokátce, částku 3 034,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 12. února 2001, č.j. P 121/78-87, byla vyšetřovanému M. M. (dále jen „vyšetřovaný“) zčásti navrácena způsobilost k právním úkonům tak, že nadále byl omezen v nakládání s majetkem a finančními prostředky přesahujícími částku 500,- Kč. Opatrovnice vyšetřovaného ustanovená podle §27 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) E. Š. (dále jen „navrhovatelka“) se poté návrhem v této věci domáhala podle §10 odst. 3 o.z., aby vyšetřovaný byl způsobilosti k právním úkonům zbaven zcela. Odůvodnila to především tím, že vyšetřovaný, který je jejím bratrem, vyžaduje celodenní péči, není schopen si vyprat, uklidit, uvařit a postarat se o své finanční záležitosti.
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 25. července 2006, č.j. 14P 121/78-272, výrokem I. vrátil vyšetřovanému způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, v níž byl omezen výše zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Opavě, výrokem II. zamítl návrh navrhovatelky, aby vyšetřovaný byl způsobilosti k právním úkonům zbaven, a výroky III. až V. rozhodl o náhradě nákladů řízení placených státem, dále o odměně advokáta a konečně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že u vyšetřovaného došlo ke změně jeho zdravotního stavu tak, že ač i v současné době trpí dvěma duševními poruchami, neomezují však jeho schopnost činit právní úkony. Je způsobilý se sám o sebe postarat a za pomoci tlumočníka ve znakové řeči si může sám vyřizovat záležitosti na úřadech. Totéž se týká uspokojování základních životních potřeb, hospodaření s majetkem a finančními prostředky a uplatnění se v pracovním procesu při nekvalifikované jednoduché práci.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. března 2007, č.j. 13 Co 649/2006-297, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, vyjma výroku o odměně advokáta (výrok IV.), potvrdil. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel
ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se plně i s jeho právním posouzením věci. Konstatoval, že odpadly důvody, pro které byl vyšetřovaný dřívějším soudním rozhodnutím omezen ve způsobilosti k právním úkonům, neboť v mezidobí došlo k výraznému zlepšení jeho duševního stavu do té míry, že ačkoli trpí duševními poruchami, tyto se projevují pouze lehce sníženými rozumovými schopnostmi, eventuelně opakovanými tendencemi k porušování společenských norem při nenarušené schopnosti normy rozpoznat a dodržovat. I přes existenci těchto duševních poruch je však vyšetřovaný schopen činit veškeré právní úkony. Námitky navrhovatelky, že znalecké vyšetření mělo být provedeno při hospitalizaci jmenovaného ve zdravotnickém zařízení a že vyšetřovaný nadále nezodpovědně hospodaří s penězi a dopouští se agresivního chování po požití alkoholu, neshledal odvolací soud důvodnými.
Rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno navrhovatelce dne 26. dubna 2007 a téhož dne nabylo právní moci.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala navrhovatelka dne 22. června 2007 včasné dovolání, doplněné podáním zástupce ze dne 29. října 2007, který jí byl ustanoven dne 14. září 2007 (rozhodnutí o tom nabylo právní moci dne 14. října 2007). Přípustnost dovolání odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Vytýká, že rozhodnutí spočívá při aplikaci ustanovení §10 odst. 3 o.z. na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Soud se podle jejího názoru dostatečně nevypořádal se zjištěním, že znalecký posudek z roku 2001 hovoří u vyšetřovaného o trvalé lehké mentální retardaci, kdežto znalecký posudek vypracovaný po 5 letech (v tomto řízení) konstatuje u vyšetřovaného sice také lehkou mentální subnormu, ale už nikoliv trvalého rázu. V souvislosti s výtkami týkajícími se skutkových zjištění tak fakticky uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení 241a odst. 3 o.s.ř., resp. podle §241a odst. 2 písm. a) téhož zákona. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se písemně vyjádřila zástupkyně vyšetřovaného. Uvedla, že rozhodnutí obou soudů považuje za správná, a navrhla, aby dovolací soud toto dovolání odmítl, neboť v něm není označena otázka, která by měla zásadní právní význam.
K dovolání se vyjádřilo i Okresní státní zastupitelství v O., které je označilo za bezpředmětné.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Poté se zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný, a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.
Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Kdy jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu, se příkladmo uvádí v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam. Tak tomu však v souzené věci není.
Protože je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen
z hlediska námitek obsažených v dovolání. V souzené věci jsou dovolatelkou uplatněny dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o.s.ř. Proto je nutno připomenout, že podmínky přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. se od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a)a b) o.s.ř. nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze zákona, pak podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné, jen když dovolací soud dospěje k závěru, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., může dovolatel napadnout ze všech zákonem stanovených dovolacích důvodů (§241a odst. 2 a 3 o.s.ř.), zatímco rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., lze napadnout jen z důvodu vad řízení a nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. To však nemění nic na skutečnosti, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. může být založena jedině v případě, že v posuzované věci má napadené rozhodnutí charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, což odpovídá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Naproti tomu uplatnění skutečností, které odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., není ve většině případů z hlediska úvah o přípustnosti dovolání významné (jak je tomu i v souzené věci). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
ve spojení s §237 odst. 3 o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp.zn. 20 Cdo 1591/2004). Neuplatní se proto např. ani případný dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.
Podle ustanovení §10 o.z. jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví (odst. 1). Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost
k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí (odst. 2). Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo zruší, změní-li se nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly (odst. 3).
V souzené věci dovolání navrhovatelky, jímž je dovolací soud vázán, neobsahuje argumentaci, která by závěry napadeného rozhodnutí mohla vyvrátit. Z obsahu rozsudku nevyplývá, že by se odvolací soud při svém rozhodování dostal při aplikaci výše uvedeného ustanovení do případných interpretačních obtíží. Ostatně samo dovolání je ve své podstatě zaměřeno spíše na výtky týkající se nedostatků
ve skutkových zjištěních, které však, jak již bylo uvedeno, nejsou pro posouzení napadeného rozsudku jako rozhodnutí majícího ve věci samé po právní stránce zásadní význam, směrodatné. S ohledem na tyto skutečnosti proto nelze napadený rozsudek odvolacího soudu považovat za rozhodnutí jaké má na mysli ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř.
Jestliže tak není naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) toto dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. l věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151, §146 odst. 3 a §149 odst. 1 o.s.ř., když v dovolacím řízení vyšetřovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátkou v tomto řízení. Konkrétně jde o jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Výše odměny za zastupování advokátem je pak určena podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinném od 1. 9. 2006, kterou se stanoví paušální sazby výše odměny
za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů
v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996. Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"vyhláška\").
Podle §2 vyhlášky se sazby odměn stanoví pro řízení v jednom stupni z peněžité částky nebo z ceny jiného penězi ocenitelného plnění, které jsou předmětem řízení, anebo podle druhu projednávané věci (odstavec 1). V sazbě podle prvního odstavce uvedeného ustanovení jsou zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem, s výjimkou odměny za úkony, které patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud rozhoduje podle §147 o.s.ř. (odstavec 2).
Podle §10 odst. 3 vyhlášky ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. Podle §8 vyhlášky činí sazba odměny v této věci 9 000,- Kč. Protože však byl učiněn v tomto případě pouze jediný úkon právní služby, bylo nutno
s přihlédnutím k §18 odst. 1 této vyhlášky takto určenou výši odměny zástupkyně žalovaného snížit o 50 %, t.j. na částku 4 500,- Kč. S ohledem na to, že pak dovolání bylo odmítnuto, byla uvedená částka odměny podle ustanovení §15 ve spojení s §14 odst. 1 vyhlášky dále snížena o 50% na 2.250,- Kč.
Vyhláška č. 484/2000 Sb. upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, nikoliv tedy již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů
a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (§2 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K nákladům řízení vyšetřovaného proto patří též paušální náhrada hotových výloh advokáta v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 2.550,- Kč, která po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupkyně vyšetřovaného, je představována částkou 3 034,50 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2008
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu