ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.570.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 570/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce K. spol. s r. o., zastoupeného advokátem za účasti S. T. s. r. o. v l., zastoupeného advokátem o povolení vkladu do katastru nemovitostí, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 C 8/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. dubna 2006, č. j. 11 Cmo 441/2005 - 82, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou podle §244 a násl. o. s. ř. domáhal, aby „soud povolil vklad vlastnického práva v jeho prospěch podle kupní smlouvy uzavřené dne
21. 6. 2001 mezi žalobcem a společností S. T. s. r. o. v l., IČ: 625 78 197, ohledně podílu 1/8 na poz. p. č. 292 a domu na poz. p. č. 292, vše v k. ú. N., obec P., a aby tak nahradil zamítavé rozhodnutí K. ú. P. - město (nyní K. ú. p. h. m. P.) vydané pod č. j. V 15186/2001/SY“. Žalobu odůvodnil zejména tím, že citovaným rozhodnutím katastrálního úřadu se cítí být dotčen na svých právech, neboť se nestal vlastníkem, resp. spoluvlastníkem označených nemovitostí podle uvedené smlouvy, a nesouhlasí s názorem správního orgánu, že návrh na vklad do katastru nemovitostí je v rozporu s §5 odst. 1 písm. a) a b) zák. č. 265/1992 Sb.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 2. 2005, č. j. 26 C 8/2004 - 42, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ze spisu správního orgánu zjistil, že dne 25. 6. 2001 byl katastrálnímu úřadu doručen návrh na vklad vlastnického práva
do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy ze dne 21. 6. 2001, kterou
za prodávajícího S. T. s.r.o. podepsal zmocněnec R. N. na základě plné moci ze dne 14. 12. 2000, udělené mu J. S. jako jediným jednatelem této společnosti; R. N. podepsal rovněž i návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle uvedené smlouvy. Tento návrh byl citovaným rozhodnutím katastrálního úřadu zamítnut pro rozpor s §5 odst. 1 písm. a) a b) zák. č. 265/92 Sb. z důvodu, že navrhovanému vkladu je na překážku stav zápisů v katastru nemovitostí a že navrhovaný vklad není odůvodněn obsahem předložených listin - plná moc ze dne 14. 12. 2000 pro R. N. není nedílnou součástí kupní smlouvy, tedy projev vůle účastníků není na jedné listině, jak požaduje §46 odst. 2 obč. zák. Dále bylo zjištěno, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. 50 K 52/98, které nabylo právní moci dne 13. 5. 1999, byl na majetek jediného společníka prodávající společnosti J. S. prohlášen konkurs a správkyní konkursní podstaty úpadce J. S. byla jmenována advokátka S. B. a že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2000, č. j. 31 Cm 321/99 - 4, byla prodávající společnost S. T. s. r. o. zrušena s likvidací k datu 30. 3. 2000 a k datu 22. 11. 2001 byl likvidátorem jmenován P. H. Při právním posouzení věci vycházel soud prvního stupně z §148 odst. 2 obch. zák. a dovodil, že prohlášením konkurzu na majetek úpadce J. S. zanikla jeho účast ve společnosti a oprávnění nakládat s jeho majetkem, resp. s majetkem prodávající obchodní společnosti, přešlo na správkyni konkurzní podstaty, resp. na likvidátora. Dospěl proto k závěru, že J. S. nemohl ke dni 14. 12. 2000 vystupovat jako jednatel společnosti a jím udělená plná moc pro R. N. byla neplatná (§39 obč. zák.). V červnu 2001, kdy byla uzavřena kupní smlouva a kdy byl podán návrh na vklad, R. N. jako zmocněnec úpadce nemohl nakládat s majetkem úpadce; s majetkem prodávající obchodní společnosti mohl nakládat jen správce konkurzní podstaty, resp. likvidátor, který ovšem nebyl oprávněn uzavřít novou smlouvu (§70 a násl. obch. zák.). Z toho vyplývá, že ke dni uzavření předložené kupní smlouvy ani ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva podle této smlouvy nebyl R. N., který smlouvu i návrh na vklad podepsal, oprávněn nakládat s předmětem smlouvy. Nebyla tak splněna podmínka pro povolení vkladu podle kupní smlouvy ze dne 21. 6. 2001 uvedená v §5 odst. 1 písm. e) zák. č. 265/1992 Sb. a k. ú.tudíž nepochybil, jestliže návrhu na vklad v daném případě nevyhověl, i když tak učinil z jiných důvodů. Dále městský soud poukázal na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR ze dne 28. 6. 2000, Cpjn 38/98, publikované pod R 44/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bod VIII., podle kterého ze smlouvy musí být patrno, že ji za účastníka uzavřel jeho zmocněnec, a že tomuto požadavku lze dostát i tak, že plná moc, kterou zmocnitel zmocněnci k uzavření smlouvy udělil, tvoří nedílnou součást smlouvy; v případě smlouvy o převodu nemovitosti se tak musí stát nejpozději k okamžiku podání návrhu na vklad podle smlouvy. Z toho je patrno, že plná moc pro zmocněnce musí být nedílnou součástí smlouvy (tedy nepostačuje připojení plné moci k návrhu na vklad) jen tehdy, jestliže ze smlouvy nevyplývá, že ji za účastníka uzavřel jeho zmocněnec; taková situace ale v posuzovaném případě nenastala, neboť z předložené smlouvy jednoznačně vyplývá, že ji za prodávajícího uzavřel zmocněnec.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 4. 2006, č. j.
11 Cmo 441/2005 - 82, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění městského soudu a ztotožnil se s jeho závěrem, že R. N. nebyl oprávněn uzavřít kupní smlouvu se žalobcem dne 21. 6. 2001 a ani posléze podat návrh na vklad do katastru nemovitostí. Dovodil, že nebyl-li J. S. v době uzavření kupní smlouvy jednatelem (podle zjištění odvolacího soudu byl z obchodního rejstříku vymazán dne 22. 5. 2001) ani společníkem prodávajícího (z obchodního rejstříku byl vymazán již dne 21. 12. 1999), pak zaniklo i jeho oprávnění za společnost S. T., s. r. o. jednat (§21 odst. 1 o. s. ř., §13 obch. zák.) a zanikla i plná moc jím udělená R. N., jenž pak nebyl oprávněn nakládat s nemovitostmi ve vlastnictví této společnosti. Odvolací soud se proto ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že nebyla splněna podmínka uvedená
v §5 odst. 1 písm. e) zák. č. 265/1992 Sb., která vyžaduje, aby účastníci řízení byli oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje v nesprávnosti odvolacím soudem učiněného závěru, že zánikem funkce jednatele společnosti zanikla i plná moc, kterou společnost S. T. s. r. o. udělila R. N.. Poukazuje na občanský zákoník, který taxativně vymezuje případy, kdy zaniká plná moc udělená zmocněnci, přičemž žádná z těchto okolností v daném případě nenastala; z toho dovozuje, že plná moc udělená P. N. byla v den podpisu kupní smlouvy i v den podání návrhu na vklad vlastnického práva platná. Dále vyslovuje názor, že pro posouzené věci není právně významné, že prohlášením konkursu na majetek J. S. zanikla jeho účast ve společnosti a že nakládání s jeho obchodním podílem přešlo na správkyni konkursní podstaty, neboť společník vykonává svá práva na valné hromadě, resp. mimo valnou hromadu v případě jediného společníka, avšak přímé obchodní vedení společnosti náleží statutárnímu orgánu, tj. do 22. 11. 2001 jednateli J. S. a od 22. 11. 2001 likvidátorovi. Za nesprávný rovněž považuje názor odvolacího soudu, že z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2001, č. j. 50 K 52/98 - 323, o ukončení provozování podniku úpadce vyplývá, že J. S. nesplňoval předpoklady pro výkon funkce jednatele společnosti ve smyslu §135 odst. 2 obch. zák. ke dni 14. 12. 2000, kdy jejím jménem udělil plnou moc R. N.. Namítá, že na majetek jednatele a jediného společníka společnosti J. S. byl sice dne 6. 10. 1998 prohlášen konkurs, avšak vzhledem k tomu, že byl jediným společníkem, nemělo prohlášení konkursu na jeho majetek účinky uvedené v §148 odst. 2 obch. zák., ale jeho obchodní podíl se stal součástí konkursní podstaty a práva společníka byla oprávněna vykonávat jen správkyně konkurzní podstaty, která jej mohla odvolat z funkce jednatele, což neučinila, takže J. S. oprávněně dne 14. 12. 2000 působil jako statutární orgán společnosti. Dále uvedl, že prohlášení konkursu na majetek jednatele se sice stalo překážkou pro výkon této funkce až novelou obchodního zákoníku účinnou od 24. 10. 2000, ale podle bodu 34 přechodných ustanoveních platí, že funkce osoby jako statutárního orgánu, která nesplňuje ke dni 24. 10. 2000 požadavky zákona, končí nejdéle uplynutím tří měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona. Vzhledem k tomu, že J. S. nebyl správkyní konkursní podstaty odvolán z funkce jednatele, skončil výkon jeho funkce dnem 24. 1. 2001; byl-li tedy dne 14. 12. 2000 statutárním orgánem (jednatelem) uvedené společnosti, byl oprávněn udělit plnou moc R. N. a tato plná moc trvala i po zániku funkce jednatele, neboť byla plnou mocí udělenou společností. Úkony, které učinil na základě plné moci R. N., byly navíc činěny v souladu s §72 odst. 1 obch. zák., neboť nesporně směřovaly k ukončení likvidace společnosti. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání v dané věci je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť otázky významné (určující) pro rozhodnutí v dané věci řešil odvolací soud v rozporu s hmotným právem, i když jeho konečný závěr, že nebyla splněna podmínka uvedená v §5 odst. 1 písm. e) zák. č. 265/1992 Sb., je správný a dovolání tudíž není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel jako důvod dovolání [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] uplatnil, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění účinném v době podání návrhu na vklad, katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím zkoumá, zda účastníci řízení jsou oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu.
Podle §39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Podle §135 odst. 2 obch. zák., ve znění účinném do 30. 12. 2000, ustanovení
§193 odst. 2, §194 odst. 2 první věta, odst. 4 až 7 a §196a se použijí obdobně.
Podle §194 odst. 7 obch. zák., ve znění účinném do 30. 12. 2000, členem představenstva může být jen fyzická osoba, která splňuje všeobecné podmínky provozování živnosti podle zvláštního zákona a u níž není dána překážka provozování živnosti stanovená zvláštním zákonem bez ohledu na předmět podnikání (činnosti) společnosti.
Tímto zvláštním zákonem je zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění účinném do 30. 12. 2000, podle jehož §8 odst. 1 živnost nemůže provozovat fyzická nebo právnická osoba, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, jestliže bylo soudem rozhodnuto, že provozování podniku musí být ukončeno.
V daném případě bylo zjištěno, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne
6. 10. 1998, sp. zn. 50 K 52/98, které nabylo právní moci dne 13. 5. 1999, byl
na majetek dlužníka a jediného společníka J. S., obch. jméno J. S.-S., prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byla ustanovena S. B. a že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2000, č. j. 31 Cm 321/99 - 4, byla společnost S. T. s. r. o. zrušena s likvidací (právní moc 30. 3. 2000) a likvidátorem jmenován P. H. (právní moc 22. 11. 2001). Dne 14. 12. 2000 udělil J. S. jako jediný jednatel uvedené společnosti plnou moc R. N. k prodeji předmětných nemovitostí, na základě níž pak dne 21. 6. 2001 byla uzavřena sporná kupní smlouva.
Jestliže tedy ve smyslu 194 odst. 7 obch. zák., ve znění účinném do 30. 12. 2000, nastala u J. S. - prohlášením konkursu na jeho majetek a zrušením společnosti S. T. s. r. o. s likvidací - překážka provozování živnosti (§8 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., ve znění účinném do 30. 12. 2000), přestal splňovat podmínky pro výkon funkce jednatele společnosti, což znamená, že nemohl vykonávat oprávnění statutárního orgánu společnosti; dne 14. 12. 2000 tudíž nemohl předmětné nemovitosti prodat ani udělit plnou moc R. N. k jejich prodeji a učinil-li tak, je tato plná moc neplatným právním úkonem pro rozpor se zákonem (§39 obč. zák.). R. Naď tedy dne 21. 6. 2001 nebyl oprávněn se žalobcem uzavřít kupní smlouvu o převodu nemovitostí ani dne 25. 6. 2001 podat návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí; neměl tak oprávnění nakládat s předmětem právního úkonu (uvedené kupní smlouvy) ve smyslu §5 odst. 1 písm. e) zák. č. 265/1992 Sb.
Názor odvolacího soudu, že „v době uzavření kupní smlouvy dne 21. 6. 2001 zaniklo oprávnění J. S. za společnost jednat a že zanikla i plná moc jím udělená R. N.“, není tudíž správný. I když právní posouzení věci odvolacím soudem není v uvedeném směru přesné, nemá toto pochybení vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí, a jeho zrušení se závazným právním názorem dovolacího soudu, jak byl vysloven shora, by v konečném výsledku nemohlo přivodit jiný výsledek.
Protože závěr odvolacího soudu, že nebyla splněna podmínka uvedená v §5 odst. 1 písm. e) zák. č. 265/1992 Sb., je správný, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce se ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a dalšímu účastníkovi v tomto řízení žádné náklady nevznikly
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. dubna 2008
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu