ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.640.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 640/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky ve věci vyšetřované H. K., (dále jen „vyšetřovaná“), zastoupené advokátem, o způsobilosti k právním úkonům, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 11 Nc 654/2006, k návrhu a) P. K., a b) L. K., obou zastoupených advokátem, za účasti Krajského státního zastupitelství v P., o dovolání obou navrhovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. května 2007, č.j. 11 Co 215/2007-372, takto:
I. Řízení o dovolání navrhovatelů proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 16. února 2007, č.j. 11 Nc 654/2006-271, se zastavuje.
II. Dovolání navrhovatele b) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
22. května 2007, č.j. 11 Co 215/2007-372, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali podle §10 odst. 3 občanského zákoníku (dále
jen „o.z.“), aby vyšetřovaná byla omezena ve způsobilosti k právním úkonům,
resp. aby jí byla zbavena. Poukázali na podnět primáře P. léčebny v B. J. Š., přičemž sami mají vážné podezření, že vyšetřovaná je ohrožena na zdraví.
Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 16. února 2007, č.j.
11 Nc 654/2006-271, tento návrh zamítl a rozhodl náhradě nákladů řízení, včetně náhrady nákladů placených státem. Věc posoudil podle ustanovení §10 o.z.
Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že u vyšetřované nebyla zjištěna žádná duševní porucha ve vlastním slova smyslu, resp. důvody pro omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne ze dne 22. května 2007, č.j. 11 Co 215/2007-372, rozsudek Okresního soudu v Klatovech potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně
a ztotožnil se plně i s jeho právním posouzením věci. Konstatoval, že byly řádně provedeny důkazy podle ustanovení §120 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), přičemž zjištěný skutkový stav tvořil spolehlivý základ pro rozhodnutí, z něhož vycházel i odvolací soud. Odvolací soud mimo jiné dále poukázal na to, že případné vypracování dalšího znaleckého posudku (požadované navrhovateli) by bylo nadbytečné, když závěry posudku J. N. jsou logické a odpovídají nálezu posudku, přičemž neexistuje (eventuální) jiný znalecký posudek, s nímž by bylo možno posudek jmenovaného znalce porovnávat (vyjádření Š. není znaleckým posudkem), přičemž nejsou žádné pochybnosti o spránosti závěrů posudku. Soud prvního stupně též dodržel zákonný postup pro řízení o způsobilosti k právním úkonům obsažených v §186násl. o.s.ř. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkázal na závěry odůvodnění rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech.
Rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno prvnímu navrhovateli dne
27. června 2007, a druhému dne 9. července téhož roku, přičemž posledně uvedeného dne nabylo právní moci.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni a proti rozsudku Okresního soudu
v Klatovech podali navrhovatelé v úterý dne 28. srpna 2007 dovolání. Jeho přípustnost odvozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť mají za to, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Vytýkají, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Fakticky uplatňují též dovolací důvod ve smyslu ustanovení 241a odst. 3 o.s.ř. Obsáhle popisují svůj názor na průběh důkazního řízení v dané věci. Nesouhlasí se závěry soudního znalce J. N. a podávají svůj náhled na skutkové okolnosti věci. Žádají, aby dovolací soud případ posoudil v celém kontextu věci a nikoliv jen z formálního či formalistického hlediska. Navrhují, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Klatovech k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno případné vyjádření.
Dovolací soud v prvé řadě uvážil, že dovolání navrhovatelů výslovně napadá též rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 16. února 2007, č.j. 11 Nc 654/2006-271, který ve věci rozhodoval jako soud prvního stupně.
Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze podle ustanovení §236 o.s.ř. v zákonem stanovených případech napadnout dovoláním, o němž rozhoduje Nejvyšší soudu ČR jako soud dovolací (§10a o.s.ř.). Procesní předpis v tomto případě nepředpokládá, že by dovoláním bylo možno napadnout též rozhodnutí soudu prvního stupně. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno.
Jestliže navrhovatelé v označené věci přesto výslovně napadli dovoláním též rozsudek soudu prvního stupně, pominuli tak uvedenou podmínku dovolacího řízení.
Za tohoto stavu nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Proto nezbývá, než řízení o takovém „dovolání“, které trpí touto vadou, podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavit. Ač – jak již bylo uvedeno – není procesním předpisem upravena funkční příslušnost k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, o zastavení tohoto „dovolacího“ řízení rozhodl Nejvyšší soud ČR, neboť je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, který
je nadto nadán pravomocí k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím odvolacích soudů (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 2001, sp.zn. 20 Cdo 1535/99).
Pokud dovolání navrhovatelů směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, pak dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnými osobami, řádně zastoupenými advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř. V případě druhého navrhovatele L. K. se tak stalo ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř. je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením
§241a odst. 1 o.s.ř. Dovolání prvního z navrhovatelů však bylo podáno opožděně. Bylo již uvedeno, že rozhodnutí odvolacího soudu mu bylo doručeno dne 27. června 2007. Dvouměsíční lhůta k podání dovolání podle ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. tak s přihlédnutím k ustanovení §57 odst. 2 téhož zákona skončila v pondělí dne 27. srpna 2007. Dovolání však bylo dáno na poštu teprve v úterý dne 28. srpna 2007, tedy
po uplynutí dovolací lhůty. Na tuto skutečnost reagoval Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 20. září 2007, č.j. 11 Nc 654/2006-401, kterým odvolání navrhovatele a) odmítl podle ustanovení §208 odst. 1 o.s.ř. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20. listopadu 2007, č.j. 11 Co 587/2007-414.
Dovolací soud se dále zabýval již jen dovoláním druhého navrhovatele pokud směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně. Především se zaměřil na otázku jeho přípustnosti.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto,
že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovením §237 odst. 1 písm. a)
a b) o.s.ř., neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný, a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.
Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Kdy jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu, se příkladmo uvádí v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která
je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam. Tak tomu však v souzené věci není.
Protože je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat
jen z hlediska námitek obsažených v dovolání. V souzené věci jsou dovolatelkou uplatněny dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o.s.ř. Proto je nutno připomenout, že podmínky přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení
§237 odst. 1 o.s.ř. se od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze zákona, pak podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné, jen když dovolací soud dospěje k závěru,
že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., může dovolatel napadnout ze všech zákonem stanovených dovolacích důvodů (§241a odst. 2 a 3 o.s.ř.), zatímco rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., lze napadnout jen z důvodu vad řízení a nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. To však nemění nic na skutečnosti,
že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. může být založena jedině v případě, že v posuzované věci má napadené rozhodnutí charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, což odpovídá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Naproti tomu uplatnění skutečností, které odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení §241a odst. 2
písm. a) o.s.ř., není ve většině případů z hlediska úvah o přípustnosti dovolání významné (jak je tomu i v souzené věci). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením
§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 3 o.s.ř. je předpokládán zásadně
pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp.zn. 20 Cdo 1591/2004). Neuplatní se proto např. ani případný dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.
Podle ustanovení §10 o.z. jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví (odst. 1). Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není
jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost
k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí (odst. 2). Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo zruší, změní-li se nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly (odst. 3).
V souzené věci dovolání druhého navrhovatele, jímž je dovolací soud vázán, neobsahuje argumentaci, která by závěry napadeného rozhodnutí vyvracela.
Z obsahu rozsudku nevyplývá, že by se odvolací soud při svém rozhodování dostal při aplikaci výše uvedeného ustanovení do případných interpretačních obtíží, resp., že by toto ustanovení vyložil nesprávně. Ostatně samo dovolání je ve své podstatě zaměřeno výlučně na výtky týkající se tvrzených nedostatků ve skutkových zjištěních, resp. na dovozované procesní vady, které však, jak již bylo uvedeno, nejsou
pro případné posouzení napadeného rozsudku jako rozhodnutí majícího ve věci samé
po právní stránce zásadní význam, směrodatné. S ohledem na tyto skutečnosti proto nelze napadený rozsudek odvolacího soudu považovat za rozhodnutí jaké má na mysli ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř.
Jestliže tak není naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání, Nejvyššímu soudu České republiky jako soudu dovolacímu (§10a o.s.ř.) nezbylo, než dovolání druhého navrhovatele jako nepřípustné odmítnout (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení
s §218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. l věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 2 a 3 o.s.ř., když dovolací řízení bylo jednak zastaveno, jednak dovolání bylo odmítnuto, avšak vyšetřované v dovolacím řízení žádné nálady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2008
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu