ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.908.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 908/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci nezletilého T. N., zastoupeného Městskou částí P. jako opatrovníkem, syna J. K., a T. N., zastoupeného advokátem, o změnu výživného, styku a o výchovné opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. 41 P 97/2004, o dovolání matky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. ledna 2006 (správně 2007), č.j. 29 Co 273/2006-369, takto:
I. Dovolání matky se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 8. března 2006, č.j. 41 P 97/2004-324, zvýšil výživné otce pro nezletilého (výrok I.), změnil styk otce s nezletilým (výrok II.), nad výchovou nezletilého nařídil dohled (výrok III.), rodičům uložil náhradu nákladů řízení českému státu (výrok IV.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení (výrok V.).
Městský soud v Praze k odvolání matky rozsudkem v záhlaví označeném rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o zvýšení výživného, nařízeném dohledu
a nákladech řízení mezi účastníky navzájem potvrdil (výroky I., IV., VI.), ve výroku
o nedoplatku vzniklém zvýšením výživného jej změnil (výrok II.), ve výroku o změně styku jej změnil ohledně určení místa předání nezletilého a jinak jej potvrdil (výrok III.), ve výroku o náhradě nákladů státu jej změnil tak, že matce se tato povinnost neukládá (výrok V.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Matka v podaném dovolání vytýká odvolacímu soudu, že rozhodl bez důkazního řízení, v rozporu nejen s procesním, ale i hmotným právem. Namítá, že vzhledem k tomu, že „odvolací soud rozhodl dokonce v rozporu se svým dřívějším usnesením, lze důvodně předpokládat, že je tímto zpochybněna zásadnost rozhodování nadřízeného soudu po právní stránce a je nutno rozdílnost rozhodování sjednotit výrokem soudu vyšší instance“. Proto se domnívá, že dovolání je v tomto smyslu přípustné.
Otec ve vyjádření k dovolání namítá, že matka nesplnila žádný z parametrů, stanovených pro podání dovolání, které je v rozporu se zájmem dítěte a považuje
je za protiprávní.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první, o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu upravuje
o. s. ř. v ustanoveních §237, §238, §238a a §239 o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl
ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b)
a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; podle odst. 2 písm. b) dovolání podle odst. 1 není přípustné
ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Podle §238 o.s.ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) o žalobě na obnovu řízení, b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§235h odst. 1 věta druhá); ustanovení §237 platí obdobně.
Podle §238a o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) v insolvenčním řízení, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu
ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§226n) a v §338za odst. 2; ustanovení §237 odst. 1 a 3 platí obdobně.
Podle §239 o.s.ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle
§107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2), rovněž proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1, b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto v týchž případech, jež jsou uvedeny v odst. 1
písm. b), proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh
na předběžné opatření (§75a a §75b) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§78d).
Dovolání v této věci směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadených výrocích výživném nezletilého o styku otce s nezletilým a o výchovném opatření nezletilého zčásti potvrzen a zčásti změněn, přičemž nejde o rozsudek, jemuž by předcházel zrušující rozsudek odvolacího soudu. Z hlediska přípustnosti dovolání podle citovaných ustanovení o.s.ř. tak přichází v úvahu §237 odst. 1 písm. a) a c) o.s.ř. To se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudků o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo
o nezrušitelné osvojení (§237 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zčásti potvrzujícímu a zčásti měnícímu rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, mezi něž patří i rozsudky upravující změnu výživného nezletilého (§99 zák. o rod.), změnu úpravy styku rodiče s nezletilým (§28 zák. o rod.) a výchovné opatření (§42 odst. 2 písm. b), odst. 3 věta prvá
zák. o rod.), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž odvolací soud rozhodoval, není dovolání ve smyslu §237 o.s.ř. přípustné.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž z vyložených důvodů dovolání není přípustné, dovolacímu soudu nezbylo, než
je odmítnout, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností (§243b odst. 5, 6 část věty
za středníkem, §218 písm. c/ o.s.ř.). Z téhož důvodu nebylo ani třeba odstranit nedostatek povinného zastoupení dovolatelky (§241b odst. 2 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §150 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. března 2008
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu