ECLI:CZ:NS:2008:30.ND.383.2007.1
sp. zn. 30 Nd 383/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce J. A., proti žalovaným 1) P. P., a 2) Č. a. k., oběma zastoupeným advokátem, o provedení vhodného a přiměřeného opatření k odvrácení hrozící škody a návrhu na zajištění důkazů, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 19 C 382/2005, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 19 C 382/2005
se nepřikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění:
Žalovaní navrhli, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Poukázali na to, že první žalovaný je sice bydlištěm v B., ale jako místopředseda Č. je vázán pravidelnými povinnostmi v P. Druhý žalovaný (dříve třetí žalovaný) a právní zástupce obou žalovaných jsou sídlem a bydlištěm v P. Z tohoto pohledu lze předpokládat hospodárnější a rychlejší projednávání věci. Navíc z hlediska §11 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) by při jiném pořadí žalovaných byl příslušný „pražský soud“.
Žalobce s návrhem nesouhlasil s odůvodněním, že první žalovaný má bydliště
i sídlo advokátní kanceláře v B. a jako člen představenstva a místopředseda Č. bývá v P. pouze jedenkrát za měsíc. Navíc (nyní) druhý žalovaný Č. má již od roku 2006 oficiální pobočku v B. a může tak plně působit ve věci svou pobočkou. Bydliště event. sídla navrhovaných svědků se přitom nacházejí v obvodech Městského a Krajského soudu v Brně, event Okresního soudu v Olomouci. Řízení by se tak stalo naopak podstatně nákladnější a časově zdlouhavější.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti
na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji, hospodárněji nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka
z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
O takový případ se v projednávané věci nejedná. Skutečnost, že sídla druhého žalovaného a zástupce obou žalovaných se nacházejí v jiném místě než v obvodu sídla procesního soudu, samy o sobě přikázání věci jinému soudu neodůvodňují, je-li
k dispozici institut dožádání (§122 odst. 2 o.s.ř.). Bude-li soud považovat za nutné účastníky ve věci vyslechnout, učiní tak prostřednictvím dožádaného soudu podle místa jejich bydliště nebo sídla.
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§12 odst. 3 věta první, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2008
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu