ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.1123.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 1123/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce F. R., zast. JUDr. S. F., advokátem, proti žalované M. P., zast. Mgr. P. S., advokátem, o zaplacení 104.600,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2 C 377/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 9. 2006, č. j. 22 Co 1628/2006-192, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.830,20 Kč včetně DPH, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího právního zástupce Mgr. P. S.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 24. 3. 2006, č. j. 2 C 377/2003-172, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení 104.600,- Kč s přísl. a dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. 9. 2006, č. j. 22 Co 1628/2006-192, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že žalobce tvrdil, že dílo – realizované na základě smlouvy o dílo ze dne 28. 8. 2002, č. j. 28082002, jejímž předmětem bylo dodání a smontování hliníkové zimní zahrady – žalované předal v říjnu 2002, což uváděl v žalobě, ve vyjádření z 9. 12. 2003 a z 27. 12. 2005 a při jednání soudu dne 16. 2. 2006.
Odvolací soud dále v odůvodnění uvedl, že s ohledem na znění §554 odst. 1 obch. zák. „nepochybuje, že k tomu, aby došlo k hmotněprávním důsledkům provedení díla „(…), je třeba, aby dílo bylo nejenom předáno, ale i převzato“. Objednatel má povinnost dílo převzít, pokud je dílo provedeno (§537 odst. 2 obch. zák.), tj. řádně ukončeno. Podle odvolacího soudu s ohledem na tvrzení žalobce bylo nutné, i pro posouzení vzniku nároku na zaplacení ceny díla, dokazováním prokázat, že dílo bylo předáno. Žalobce netvrdil a ani neprokazoval, že dílo předával později, když je jednoznačné, že v říjnu 2002 žalovaná dílo nepřevzala, neboť v dubnu 2003 předal žalované pouze fakturu č. ze dne 22. 4. 2003. Vzhledem k tomu, že v dubnu 2003 žalobce neprojevil vůli dílo předat, nemůže mít právní význam, že žalovaná v přípise ze dne 22. 4. 2003 sdělovala svému právnímu zástupci, že „R. dokončil a předal dílo 22. 4. 2003 místo v říjnu 2002“.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozhodnutí, na rozdíl od právního názoru vysloveného v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2000, sp. zn. 2 Cmo 242/99, podle něhož lze při splnění určitých podmínek dovodit převzetí díla konkludentním jednáním, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě, když žalovaná zimní zahradu (dílo) užívala, v říjnu 2002 odmítla dílo převzít a později jí ho žalobce nepředávala, nelze dovodit, že „mlčky projevila vůli dílo převzít“.
Vzhledem k uvedenému proto odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.
Dovoláním ze dne 7. 1. 2007 napadl žalobce shora uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání podává s odvoláním na ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Otázku zásadního právního významu spatřuje žalobce v tom, zda „je možné tvrdit, že dílo bylo dokončeno a předáno podle smlouvy o dílo, když žalobce tvrdil, že dílo bylo předáno v říjnu roku 2002 a žalovaná tvrdí, a to písemně, že dílo bylo předáno 22. 4. 2003“. Z toho žalobce dovozuje, že dílo bylo předáno, i když je rozdíl v časovém období, kdy se tak stalo. Za další otázku právního významu označil žalobce to, zda „může soud zpochybňovat použitou terminologii žalované, respektive jejího právního zástupce, když oba shodně používají při osobní korespondenci a při korespondenci se žalobcem výrazu reklamace“; žalobce se domnívá, že soud nemůže omlouvat zejména právního zástupce žalované, že použil nepřesnou terminologii. Soudem byla žalovaná ovlivněna, že v průběhu řízení začala zastávat jiný názor na reklamaci vad a na dokončení a předání díla.
V odůvodnění dovolání žalobce popsal dosavadní průběh řízení, konstatoval, že dílo – zimní zahrada – bylo dokončeno v říjnu roku 2002, což potvrdila žalovaná v odporu ze dne 24. 11. 2007 proti platebnímu rozkazu a taktéž v přípise ze dne 22. 4. 2003 svému právnímu zástupci žalovaná, v němž mu sdělovala, že žalobce „dokončil a předal dílo 22. 4. 2003“. Vady díla žalovaná reklamovala poprvé dne 27. 4. 2003. Podle žalobce taktéž z odborného vyjádření ze dne 5. 7. 2003 znalce F. L. vyplývá, že žalovaná dílo převzala a užívá ho, neboť v tomto vyjádření se uvádí, že „jak sami uvádí (tj. žalovaná), některá zjištění byla shledána při převzetí prací, jiná vyplynula v průběhu užívání“.
Dovolatel dále v odůvodnění dovolání polemizuje se závěrem soudu, že dílo nebylo řádně dokončeno a předáno a odkazuje na ust. §324, §346 a §437 obch. zák., podle nichž nebyl-li závazek splněn řádně a včas, může objednatel odstoupit od smlouvy o dílo a pokud neodstoupí od smlouvy a plnění – vadné plnění užívá a drží povinnost zhotovitele nebyla splněna řádně. Obsah závazku ze záruky se podle dovolatele mění tak, že jak to „odpovídá právům z odpovědnosti za vady – §437 obch. zák.“. Žalobce vytýkané vady postupně odstraňoval, což dokládá znalecký posudek I. B. z 30. 6. 2005. Požadavek na doplacení ceny díla je proto podle dovolatele po právu.
Dovolatel s ohledem na uvedené proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
V podání ze dne 20. 2. 2007 se k dovolání vyjádřila žalovaná. Ve vyjádření zejména uvedla, že soudy obou stupňů se shodly na tom, že dílo nebylo žalobcem předáno a žalovanou převzato, což je vedlo k právnímu závěru, že žalovaný doplatek ceny díla není ještě splatný a tento závěr pokládá žalovaná za správný.
Žalovaná ve vyjádření dále uvedla, že podané dovolání nelze akceptovat i z toho důvodu, že účastníci dne 19. 2. 2007 uzavřeli dohodu o narovnání, kterou vyřešili předmět sporu. Podle této dohody se žalovaná zavázala zaplatit žalobci částku 54.000,- Kč, což žalovaná splnila a dále se shodli, že dílo bylo žalovanou převzato dnem 19. 2. 2007. Žalovaná proto pokládá dovolání za bezdůvodné a proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl a rozhodl o nákladech řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 a §241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolací soud se dále zabýval tím, zda je v posuzovaném případě, kdy dovolání směřuje proti výroku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen odpovídající výrok soudu prvního stupně ve věci samé, dovolání přípustné.
Proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu může být dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není dovolání v daném případě přípustné, neboť odvolací soud svým rozhodnutím potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, tj. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Přípustnost dovolání je tedy ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním právním významu rozsudku odvolacího soudu po právní stránce, z čehož vyplývá, že způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod uvedený v ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci, nikoliv již důvod uvedený v ust. §241a odst. 3 o. s. ř. spočívající v tom, že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za otázku zásadního právního významu označil dovolatel to, zda, „je možné tvrdit, že dílo bylo dokončeno a předáno podle smlouvy o dílo, když žalobce tvrdí, že dílo bylo předáno v říjnu 2002 a žalovaná tvrdí, a to písemně, že dílo bylo předáno 22. 4. 2003“.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na skutkovém zjištění, že dílo nebylo žalovanou převzato ani v říjnu 2002, popř. ani později a že k převzetí díla nemohlo dojít ani na základě přípisu žalované ze dne 22. 4. 2003, v němž svému právnímu zástupci sdělovala, že „R. dokončil a předal dílo 22. 4. 2003 místo v říjnu 2002“.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolatel, byť v dovolání uplatňuje z hlediska posuzování přípustnosti dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení, obsahovým vymezením tohoto důvodu především brojí proti skutkovému závěru ohledně toho, zda, popř. kdy bylo dílo předáno a převzato, přičemž je tato skutečnost rozhodující pro posouzení vzniku práva na doplacení ceny díla.
Dovolatelem vymezená otázka zásadního právního významu není tak způsobilá založit přípustnost dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť nejde o otázku právní.
Za další otázku zásadního právního významu pokládá dovolatel to, zda soud může „zpochybňovat použitou terminologii žalované, respektive jejího právního zástupce, když oba shodně používají při osobní korespondenci a při korespondenci se žalobcem výrazu reklamace“.
Z uvedeného je především zřejmé, že nejde o vymezení právní otázky, která by mohla mít zásadní význam a dále je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na řešení této otázky. Obecně lze poznamenat, že rozhodující je obsah příslušného právního úkonu, nikoliv to, jak byl nazván. Dovolací soud proto neshledal, že by takto vymezená otázka mohla založit přípustnost dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
V dovolacím řízení nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé (§241a odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu nemůže dovolací soud přihlížet k dohodě o narovnání ze dne 15. 2. 2007, v níž účastníci sporu upravili mezi nimi sporná, popř. pochybná práva.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 3 a §218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo podle ust. §243b odst. 5 a §146 odst. 3 o. s. ř. rozhodnuto tak, že žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.830,20 Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4, §10 odst. 3, §14, §15, §16 odst. 2, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., §13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., §137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. listopadu 2008
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu