ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.1418.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 1418/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce M. E., správce konkursní podstaty úpadce S., spol. s r. o., proti žalovaným 1) Mgr. J. D., advokátu, 2) JUDr. Z.S., advokátu zast. Mgr. F. K., advokátem 3) JUDr. A. J., advokátu zast. Mgr. P. B., advokátem, 4) JUDr. Z. K., advokátu o náhradu škody 1.230.455,90 s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 64/2004, o dovolání žalovaného 4) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2006, č. j. 6 Cmo 167/2006-83, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 2. října 2006, č. j. 6 Cmo 167/2006-83, potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 14. června 2005, č. j. 48 Cm 64/2004-43, v odvoláním žalovaného 4) napadené části, tj. v bodě I. výroku usnesení, jímž soud prvního stupně připustil, aby do řízení vedeném pod sp. zn. 48 Cm 64/2004 vstoupili na straně žalované další účastníci, a to advokát JUDr. Z. S. (jako žalovaný 2/), advokát JUDr. A. J. (jako žalovaný 3/) a advokát JUDr. Z. K. (jako žalovaný 4/). Soud prvního stupně dále v (odvoláním žalovaného 4/ nenapadeném) bodě II. výroku usnesení připustil změnu žaloby, navrženou žalobkyní S. spol. s.r.o. v podání ze dne 29. 4. 2005, jíž se domáhala rozšíření žaloby o souhrnnou částku 810.455,90 Kč.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že po předložení věci dne 2. 5. 2006, aniž ve smyslu §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. nařizoval jednání, v rozsahu podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a v tomto rozsahu i řízení, které jeho vydání předcházelo, a neshledal odvolání důvodným. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že se žalobkyně S., spol s.r.o. žalobou ze dne 10. 3. 2004 domáhala vůči žalovanému Mgr. J. D. zaplacení částky 420.000,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené žalovaným v souvislosti s poskytováním právní pomoci při soudním sporu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 60/96. Odvolací soud dále zjistil, že podáním ze dne 29. 4. 2005, doručeným soudu prvního stupně dne 2. 5. 2005 a nazvaným „vyjádření žalobce a návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení a změna žalobního petitu – rozšíření žaloby“, žalobkyně S., spol s.r.o. navrhla přistoupení JUDr. Z. S., JUDr. A. J. a JUDr. Z. K.a a navrhla dále rozšíření žaloby o souhrnnou částku 810.455,90 Kč. Odvolací soud se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, jenž podle §92 odst. 1 o.s.ř. připustil, aby do řízení vstoupili další – výše uvedení - účastníci. K námitkám odvolatele (žalovaného 4/) odvolací soud uvedl, že dle shora uvedeného zákonného ustanovení je pro rozhodnutí soudu o připuštění vstupu dalšího účastníka do řízení potřeba toliko stanovisko toho, kdo má do řízení vstoupit na straně žalobce (o takový případ v souzené věci nešlo) a nelze přikládat jakýkoli právní význam případnému odmítavému stanovisku toho, kdo má do řízení vstoupit na straně žalované (v posuzovaném případě žalovaného 4/, tj. JUDr. Z. K.), ke svému, žalobkyní navrženému, vstupu do řízení, v němž má vystupovat vedle doposud žalovaného advokáta Mgr. J. D. a vedle dalších advokátů JUDr. Z. S. a JUDr. A. J., Proto rozhodnutí soudu prvního stupně o připuštění vstupu dalších účastníků do řízení na straně žalované odvolací soud hodnotil tak, že je v souladu s ust. §92 odst. 1 o.s.ř. Taktéž neshledal důvody pro zamítnutí takového návrhu zejména s ohledem na hospodárnost řízení, popř. že by tímto postupem došlo k obcházení jiných procesních institutů nebo nastal nedostatek některé z podmínek řízení. Argumentaci odvolatele (žalovaného 4/) spočívající v tom, že není pasivně legitimován, odvolací soud nepřisvědčil s tím, že tato námitka a důkazy ohledně nedostatku jeho pasivní legitimace budou zhodnoceny až v rozhodnutí ve věci samé a nikoli v řízení o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o připuštění dalších účastníků do řízení na straně žalované.
Ze shora uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné dle §219 o.s.ř. potvrdil s tím, že o nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž soud řízení skončí.
Dovoláním ze dne 5. 1. 2007 žalovaný 4) napadl usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné dle §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.
V odůvodnění dovolání dovolatel zejména uvedl, že odvolací soud provedl nesprávné právní posouzení věci a nezabýval se jeho argumentací uvedenou v odvolání, zda jsou splněny podmínky řízení. Dovolatel upozornil, že ust. §92 odst. 1 o.s.ř. soudu nepřikazuje určit účastníka řízení na straně žalované jen proto, že žalobce takového účastníka označí, aniž by svůj návrh dostatečně odůvodnil. Brojí rovněž proti tomu, že odvolací soud neodůvodnil, proč odmítl jeho argumentaci o nedostatku své pasivní legitimace v daném sporu. Žalovaný 4) je přesvědčen, že se odvolací soud jím podaným odvoláním zabýval velmi povrchně a nedostatečně přezkoumal, zda soud prvního stupně vykonal všechny potřebné procesní úkony nezbytné k tomu, aby mohl rozhodnout o jeho přistoupení do řízení na straně žalované. Dle názoru dovolatele „si mohl tento soud jako procesní úkon dle §128 o.s.ř. vyžádat sdělení skutečností u mé osoby, které nepochybně mají význam pro vydání takového rozhodnutí, a pak teprve měl ve věci rozhodovat“. Odvolacímu soudu dovolatel dále vytýká, že se nezabýval otázkou, zda je v tomto řízení dána jeho solidární odpovědnost s ostatními žalovanými, neboť bez posouzení tohoto aspektu by mohl každý žalobce uspět u nalézacích soudů vždy, když libovolně označí osobu, aniž by svůj nárok vůči této osobě a v této fázi řízení musel prokazovat. Takový postup, jímž byla poškozena osobní čest a dobrá pověst advokáta a jímž se dostal v řízení do nerovného postavení, je dle dovolatele v rozporu s obsahem a „širším výkladem“ čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Dovolatel nesouhlasí i s výkladem ust. §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. provedeným odvolacím soudem, když tento přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bez nařízení jednání, poněvadž se domnívá, že toto ustanovení „je potřebné“ vykládat tak, že soud může (a tedy nemusí) věc bez nařízení jednání projednat. Pokud šlo v daném případě o natolik závažnou věc jako je připuštění toho, že žalobcem označený subjekt (dovolatel) vstupuje na straně žalované jako další účastník do sporného řízení, nemohl odvolací soud rozhodnout o odvolání bez nařízení jednání dle §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.
Z výše uvedených důvodů dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí.
Žalobce se, jak je zřejmé z obsahu spisu, k dovolání nevyjádřil.
Usnesením ze dne 13. listopadu 2006, č. j. 48 Cm 64/2004-94, soud prvního stupně po zjištění, že na majetek žalobkyně S., spol. s.r.o. byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. října 2006, č. j. 40 K 15/2006-215, prohlášen konkurs, vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto usnesení soudu sdělila, zda bude pokračovat v tomto řízení s ohledem na prohlášení konkursu na její majetek.
Přípisem ze dne 2. 3. 2007 M. E., správce konkursní podstaty úpadce S., spol. s.r.o., soudu prvního stupně sdělil, že „kvůli zabránění ztenčení možných příjmů do konkursní podstaty úpadce a po konzultaci s A. JUDr. Č.“ navrhuje pokračovat v řízení ve věci sp. zn. 48 Cm 64/2004.
Přípisem ze dne 5. prosince 2007, označeným „žaloba o zaplacení částky 420.000,- Kč s příslušenstvím – zpětvzetí návrhu“ vzal úpadce (S. spol. s.r.o.), zastoupený advokátem JUDr. J. M., žalobu zpět s odůvodněním, že na majetek společnosti S., spol. s.r.o. byl prohlášen dne 13. října 2006 konkurs a v řízení by měl nyní pokračovat správce konkursní podstaty M. E.
Z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze v oddílu C, vložce 20470, dovolací soud zjistil, že na majetek společnosti S., spol. s.r.o. byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. října 2006, č. j. 40 K 15/2006-215, prohlášen konkurs a že konkursním správcem byl ustanoven M. E.
Dle §14 odst. 1 písm. c) zák. č. 328/1991 Sb., ve znění zák. 264/2006 Sb., o konkursu a vyrovnání, jehož se dle §432 odst. 1 zák. č. 182/2006, o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), použije pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto insolvečního zákona, lze v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, pokračovat na návrh správce, popřípadě ostatních účastníků řízení a správce se stává účastníkem řízení místo úpadce.
Jelikož správce konkursní podstaty M. E., jak je zřejmé z podání ze dne 2. 3. 2007, navrhl pokračovat v řízení o nároku, který se týká majetku patřícího do konkursní podstaty, jehož účastníkem je úpadce S., spol. s.r.o., a jelikož úpadce není oprávněn vzít svůj žalobní návrh v dovolacím řízení zpět, neboť účastníkem řízení (žalobcem) se po prohlášení konkursu stává správce konkursní podstaty, který je poté event. oprávněn disponovat nároky, Nejvyšší soud pokračoval v zahájeném dovolacím řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) nejprve shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti a dovolatel má právnické vzdělání ve smyslu ust. §241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud následně shledal, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1 o.s.ř.), je dle ust. §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. přípustné.
Dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení věci v nesprávné aplikaci ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř., když odvolacímu soudu vytýká, že – stejně jako předtím soud prvního stupně – vyhověl návrhu na připuštění přistoupení žalovaného 4) jako dalšího účastníka řízení, aniž by se zabýval otázkou, zda je tento žalovaný pasivně legitimován a aniž by zjišťoval stanovisko tohoto žalovaného k věci, jež je předmětem žaloby.
Tato dovolatelem uplatněná námitka je - co do svého obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) - uplatněním dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 16. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 903/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2006, pod číslem 18, formuloval právní závěr, podle něhož soud při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení neposuzuje otázku jeho věcné legitimace. Shodné stanovisko k téže otázce, od něhož nevidí důvodu odchýlit se ani v projednávané věci, zaujal dovolací soud i ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. například usnesení ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. 25 Cdo 1767/2001, dále též například usnesení ze dne 29. března 2005, sp. zn. 29 Odo 903/2004), na které lze v podrobnostech odkázat, jelikož v nich řešil obdobné případy a vyslovil názor, že při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení soud otázku jeho věcné legitimace neřeší.
Otázka věcné legitimace účastníka řízení (jak aktivní, tak pasivní) je – jak správně uvedl odvolací soud v napadeném usnesení - otázkou hmotněprávní, kterou soud řeší až v konečném rozhodnutí ve věci, přičemž důsledkem případného, dovolatelem tvrzeného, nedostatku věcné legitimace je pak – po projednání věci – zamítnutí žaloby; stejně řeší soud event. otázku, zda žalovaní odpovídají žalobci ve vztahu k uplatněnému nároku solidárně či samostatně.
Dovolatelova námitka, že není v tomto sporu pasivně legitimován, tedy nemůže být důvodem k tomu, aby jeho přistoupení do řízení nebylo ve smyslu ust. §92 odst. 1 o.s.ř. připuštěno. Totéž pak platí o dovolatelem před soudy obou stupňů uplatněné námitce promlčení žalobcova nároku, která má rovněž hmotněprávní charakter a kterou soud řeší až v konečném rozhodnutí ve věci.
Dovolateli nelze přisvědčit ani v názoru, že pro vydání rozhodnutí, jímž dle §92 odst. 1 o.s.ř. soud rozhoduje o připuštění vstupu žalobcem označeného subjektu do řízení na straně žalované, má stanovisko takto označené osoby „nepochybně“ význam pro vydání takového rozhodnutí, neboť z uvedeného zákonného ustanovení a z dispoziční zásady, jež ovládá zahájení sporného řízení, vyplývá, že přistoupení dalšího účastníka může navrhnout pouze žalobce a že stanovisko žalovaného k návrhu na přistoupení dalšího účastníka nemá právní význam. Jde-li tedy v daném případě o přistoupení dalšího účastníka (dovolatele) na straně žalované, nevyžaduje se souhlas toho, kdo má do řízení přistoupit.
Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání je dovolací soud povinen přihlédnout též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§243 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud se nejprve zabýval namítaným procesním pochybením, kterého se podle dovolatele dopustil odvolací soud tím, že rozhodl v odvolacím řízení bez nařízení jednání podle §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.
Podle §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. - jež představuje výjimku ze zásady stanovené v odstavci 1 téhož ustanovení (že k projednání odvolání nařídí předseda odvolacího senátu jednání) - není třeba nařizovat jednání, jestliže odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření, nebo jinému usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé.
Z uvedeného je zřejmé, že námitka dovolatele, že odvolací soud ve věci rozhodl, aniž by nařídil jednání k projednání odvolání, v čemž spatřuje odnětí možnosti jako účastníka řízení jednat před tímto soudem (k vymezení tohoto pojmu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), není opodstatněná. Projednání odvolání bez nařízení jednání v daném případě odvolacímu soudu umožňuje ustanovení §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. Protože – jak již bylo řečeno shora – usnesení o připuštění vstupu dalšího účastníka do řízení podle §92 odst. 1 o.s.ř. je rozhodnutím toliko procesní povahy, byl postup odvolacího soudu (vydání rozhodnutí bez nařízení jednání) tedy v souladu se zákonem a řízení tak namítanou vadou ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. netrpí. Existence jiných vad řízení tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
Jelikož přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované nevyvolává potřebu dalšího dokazování a ze skutkových tvrzení žalobkyně, z nichž tato dovozovala existenci svého nároku, je zřejmé, že je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta i vůči žalovanému 4), dovolací soud dospívá k závěru, že odvolací soud (i soud prvního stupně) nepochybil, když návrhu žalobkyně na přistoupení žalovaného 4) do řízení vyhověl.
Z uvedeného vyplývá, že soudy obou stupňů postupovaly v řízení v souladu s procesními předpisy, zejména ust. §92 odst. 1 o.s.ř., a dovolací soud neshledal, že by tímto postupme byly porušeny čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jak v dovolání namítal dovolatel.
Nejvyšší soud proto rozhodl – aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) - tak, že dovolání žalovaného 4) jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o.s.ř. a odst. 6 věta za středníkem o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. a s přihlédnutím k tomu, že žalobci žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. března 2008
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu