ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.1572.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 1572/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně I. H. a. s. zastoupené advokátkou proti žalované G. v. o. spol., zastoupené advokátem o zaplacení 500.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 48 Cm 12/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2006, čj. 1 Cmo 374/2005-245, 1 Cmo 325/2006, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, v záhlaví označenému, jímž byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 18. 10. 2005, čj. 48 Cm 12/2003-211, kterým byla ve výroku I. žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 500 000,- Kč, není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též „o.s.ř.“), jehož se dovolatelka výslovně dovolává, poněvadž Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) neshledal, že rozsudek odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku ve věci samé má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o.s.ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení dovolatelkou, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má (v napadeném výroku ve věci samé) po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen ty právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá) jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. napadla, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnila (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132).
Pokud dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje v nesprávném postupu soudu při provádění důkazů údajně v rozporu s §120 o.s.ř. co do posuzování vad díla a způsobení škody dle znaleckého posudku, přičemž podle dovolatelky soud prvního stupně neakceptoval požadavky navržené žalovanou a odvolací soud posoudil náklady na odstranění vad v rozporu se závěry znaleckého posudku, pak tato námitka se týká hodnocení provedených důkazů. Obdobně dovolatelkou vytýkanou procesní vadou je tvrzené neprovedení dalších navrhovaných důkazů soudy obou stupňů a zejména s odkazem na §127 odst. 2 o.s.ř. revizního znaleckého posudku, který by měl podle názoru dovolatelky se zabývat vadami díla, že oproti projektu byly porušeny funkčnost a estetičnost objektu.
Ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. by se však muselo jednat o takovou vadu řízení, která je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesně právní povahy; o takový případ tu však nejde, když dovolatelka napadá jen konkrétní procesní postup soudu.
Jestliže pak dovolatelka uplatňuje podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nesprávné právní posouzení věci týkající se předmětu řízení, nikterak nespecifikuje, v čem toto nesprávné posouzení věci odvolacím soudem spočívá; mělo-li by se vztahovat na „posuzování navržených důkazů“, jak dovolatelka uvádí, nejde o právní posouzení, resp. posouzení právní otázky.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů neshledal napadené rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným ani z pohledu rozporu s hmotným právem a proto dospěl k závěru, že přípustnost dovolání v souladu s ustanovením §237 odst. 1 písm. c) ve vazbě na ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. není dána. Dovolání tudíž – aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst 1 věta první o.s.ř.) – jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první v návaznosti na §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Dovolání žalované bylo odmítnuto a žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady právního zastoupení, spočívající v jednom úkonu právní služby – vyjádření k dovolání podle §3 odst. 1 bod 6., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §16 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. v částce 7.500,- Kč a jeden paušál hotových výloh ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., celkem tedy 10.300,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná to, co jí ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. dubna 2008
JUDr. František Faldyna, CSc., v. r.
předseda senátu