ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.1757.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 1757/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně F.a.s., zastoupené JUDr. E. P., advokátem, proti žalované Č. r., za kterou jedná Ú. p. z. s. v. m., o 982 958,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 103/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2007, č.j. 20 Co 423/2006-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 257,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce JUDr. E. P.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2007, č.j. 20 Co 423/2006-68, v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudek ze dne 6. června 2006, č.j. 12 C 103/2005-49, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 žalované uložil zaplatit žalobkyni 982 958,20 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.), jelikož otázka ručení státu za závazky příspěvkových organizací podle §74 zákona č. 218/2000 Sb. i poté, kdy se na podkladě §2 odst. 2 zákona č. 290/2002 Sb. ze státní příspěvková organizace stala příspěvková organizace kraje, proti jejímuž řešení dovolatelka brojí, byla již judikaturou Nejvyššího soudu vyřešena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. listopadu 2006, sp. zn. 32 Odo 1104/2005 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 86, ročník 2007) a odvolací soud s ní postupoval v posuzované věci zcela v souladu.
Za stavu, kdy dovolací soud nedospěl k závěru, že by odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem a kdy z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu, tj. proti jeho rozhodnutí o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první, o. s. ř. a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalovaná z procesního hlediska zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 19 % daně z přidané hodnoty ve výši 1 957,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 6. února 2008
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu