ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2166.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 2166/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce J. H., , zastoupeného Mgr. P. C., advokátkou, , proti žalované K., spol. s r.o., , zastoupené Mgr. J. P., advokátem, o zaplacení 111 996 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 44 Cm 10/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2007, č.j. 12 Cmo 123/2007-155, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2007, č.j. 12 Cmo 123/2007-155, se zrušuje, a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. srpna 2007, č.j. 12 Cmo 123/2007-155, změnil dovoláním napadeným výrokem I. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2006, č.j. 44 Cm 10/2002-129, ve výroku I., jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 111 996 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 11. ledna 2002 do zaplacení tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Oba soudy vyšly z nesporného tvrzení účastníků, že uzavřeli dne 8.4.1999 kupní smlouvu ve smyslu §409 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), podle níž žalovaná měla dodat žalobci kovový šrot postupně ve čtyřech dodávkách do 12.4., 26.4., 10.5. a 24.5.1999 po 120 tun za dohodnutých podmínek s tím, že karoserie vozidel mají být podle čl. II. smlouvy částečně odstrojené, bez skel, se zbytky čalounění, s demontovaným agregátem motoru s převodovkou, avšak včetně převodovky řízení. Žalobce v souladu se smlouvou zaplatil žalované předem za celou první dodávku. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda žalobce odebral z první dodávky ve výši 120 tun pouze 18 tun, a to z důvodu, že kovový šrot nesplňoval dohodnutou kvalitu.
Městský soud v Praze po provedení dokazování zejména svědeckými výpověďmi Ing. S., .R. H., M. J. aj. J. dospěl k závěru, že žalovaná nedodala dne 12.4.1999 kovový šrot v kvalitě podle smlouvy, žalobce odebral jen 18 tun a urgoval u žalované dodání zbytku dodávky ve sjednané kvalitě. Žalobce dopisem ze dne 19.12.2001 poskytl žalované dodatečnou lhůtu k plnění do 10.1.2002 s tím, že pokud do této doby žalovaná nedodá žalobci dodávku šrotu ve sjednané kvalitě, odstupuje od kupní smlouvy a požaduje vrácení přeplatku zaplacené kupní ceny ve výši požadované žalobou. Vyšel ze zjištění, že protokol o předání dodávky nebyl vyhotoven, záznamy v předloženém „Deníku“ nejsou věrohodné a navíc „Deník“ je veden až od 15.4.1999, když je nesporné, že žalobce přijel pro kovový šrot dne 12.4.1999. Soud prvního stupně uzavřel, že došlo k platnému odstoupení od smlouvy dne 10.1.2002 ve smyslu §350 odst. 2 obch. zák. a žalované vznikla povinnost podle §351 odst. 2 obch. zák. vrátit žalobci poskytnuté plnění ve výši žalované částky, která odpovídá množství 102 tun nedodaného šrotu při sjednané ceně 900 Kč za 1 tunu včetně úroků z prodlení v souladu s §369 obch. zák. od 11.1.2002, tj. od data následujícího poté, co uplynula dodatečně poskytnutá lhůta k plnění.
Vrchní soud v Praze z provedeného dokazování soudem prvního stupně, zejména ze svědecké výpovědi Ing. V. S., R. H., zaměstnanců firmy C., kam byl šrot dovážen z areálu žalované, korespondujícími s výpovědí J. J., autodopravce firmy C., a listinných důkazů – tzv. příjemek, vyhotovených firmou C. dne 14.4.1999, odvolací soud dovodil, že šrot v množství 120 tun byl v dohodnutém termínu 12.4.1999 žalovanou žalobci dodán, a to způsobem podle §412 odst. 3 obch. zák. Při posouzení dodaného množství 120 tun vzal v úvahu důkaz provedený „Deníkem“, v němž byly záznamy o odběru karosérií žalobcem ve dnech 15., 16., 19., 20., 21., 22., 23., 26. a 27. 4. a jejich počtu kusů a svědectví Ing. S., jednatele firmy, která rovněž šrot odebírala, který vypověděl, že karoserie váží zhruba 250 kg, z čehož násobkem počtu a váhy karoserií dovodil dodávku ve výši 120t. Přihlédl i k výpovědi Ing. J.P., ředitele žalované společnosti, jenž potvrdil, že žalobce zaplacené zboží odebral. Při posouzení věci odvolací soud vzal v úvahu i skutečnost, že žádné důkazy o reklamaci nedodaného množství v dohodnuté době plnění a případných vadách kvality dodávky nebyly žalobcem navrženy. Uzavřel, že dopis žalobce ze dne 19.12.2001 nemohl způsobit jím předpokládané účinky odstoupení od smlouvy k 10.1.2002, když žalobce plnění podle smlouvy v první etapě od žalovaného převzal, a další množství, které nebylo dodáno, nereklamoval jako zřejmou vadu podle §427 obch. zák., nepodal-li prodávajícímu o vadách bez zbytečného odkladu podle §428 odst. 1 písm. a) obch. zák. zprávu. Odvolací soud dospěl k závěru, že je důvod pro zamítnutí žaloby na vrácení požadované částky z důvodu nedodání smluvního plnění a odstoupení od smlouvy, proto změnil vyhovující výrok soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a z důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., neboť má za to, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Podle názoru dovolatele odvolací soud učinil nesprávný závěr o dodání zboží žalobci v množství 120 tun v dohodnutém termínu do 12.4.1999. Poukazuje, že pokud na přejímce bylo potvrzeno přijetí zboží jako druh 27, pak z výpovědi Ing. V. S., ředitele firmy C. a R. H., obchodního zástupce firmy C., stejně jak z výpovědi ředitele žalované Ing. P. vyplynulo, že dodané zboží nesplňovalo normu pro jakost a čistotu druhu 27, obsahoval-li šrot, resp. karoserie i sklo a sedačky a čalounění, a proto firma C. odmítla dodávky od pana H. (žalobce) do vyřešení problému s žalovanou. Namítá, že pokud odvolací soud dovodil, že žalovaná uskutečnila smluvní plnění ve výši 120 tun, pak uvedený závěr nemá oporu v provedeném dokazování. V této souvislosti dovolatel odkazuje na svědecké výpovědi M. J. aj. J., kteří potvrdili, že šrot pro firmu C. nakládali jen jeden den, ač měli původně pracovat více dní, což se neuskutečnilo. Dále zpochybňuje věrohodnost záznamů o odběru šrotu v tzv. „Deníku“, kdy autentičnost záznamů v tomto deníku nebyla prokázána ani svědeckými výpověďmi J. N. a Ing. S., kteří pouze uvedli, že provozní deník odběrů šrotu byl veden. Dovolatel připomíná skutečnost, že záznam o odběru 12.4.1999, který je mezi účastníky nesporný, však v předmětném „Deníku“ uveden nebyl. Žalobce nesouhlasí ani s konstatováním odvolacího soudu, že vady zboží nereklamoval a že jeho odstoupení od smlouvy není platné. Poukazuje na svědecké výpovědi, jež svědčí o tom, že reklamoval vadu plnění ihned na místě přejímky a proto také původně dohodnutý odběr šrotu ukončil. Domnívá se proto, že jeho odstoupení od smlouvy je platným právním úkonem a odvolací soud pochybil, pokud nedovodil, jak učinil soud prvního stupně, že žalované vznikla povinnost vrátit žalobci poskytnuté plnění v souladu s ustanovením §351 odst. 2 obch. zák. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm.a) a odst. 3 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani tyto vady nenamítá.
Jiné vady řízení jsou způsobilým dovolacím důvodem a jsou právně relevantní při přezkumu v dovolacím řízení jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Při zjišťování existence takových vad jde o posouzení příčinné souvislosti mezi vadou řízení a nesprávností rozhodnutí, které může vyústit v závěr o nesprávnosti rozhodnutí následkem vady řízení jen tehdy, nelze-li dovodit, že by obsah výroku rozhodnutí byl stejný i za situace, kdyby k této vadě řízení vůbec nedošlo.
Vadou řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. je v první řadě nesprávnost zjištění skutkového stavu nikoli z pohledu výsledku hodnocení provedených důkazů, jímž může být skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, nýbrž z pohledu postupu soudu v důkazním procesu. Uvedenou vadu dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud zjistil, že zatímco soud prvního stupně dospěl ke skutkovému zjištění, že žalobce od žalované odebral jen 18 tun kovového šrotu místo dohodnutých 120 tun, když šrot neodpovídal sjednané kvalitě, odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění, že žalobce od žalované odebral 120 tun kovového šrotu.
Podle §213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud vždy zopakuje dosud provedené důkazy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.
Z obsahu spisu na č.l. 150 až 152 je však zřejmé, že odvolací soud opakoval jen určité listinné důkazy, ale neprovedl opakování důkazů provedených svědeckými výpověďmi svědků Ing. S., R. H., J. J., Ing. J. P., J. N. a Ing. S., ač od soudu prvního stupně odlišný skutkový závěr o soudem prvního stupně provedené svědecké výpovědi opírá.
Odvolací soud sice není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně (§213 odst. 1 o. s. ř.), a může sám zjistit skutkový podklad pro své rozhodnutí, a to i odchylně od stavu, který byl zjištěn soudem prvního stupně. Je ale zásadně nepřípustné, aby - chce-li se od hodnocení důkazů soudem prvního stupně odvolací soud odchýlit - tyto důkazy hodnotil jinak, aniž by je sám opakoval. U důkazu výpovědí svědka (§126 o. s. ř.), stejně jako u důkazu výpovědí účastníka řízení (§131 o. s. ř.) totiž platí, že při jejich hodnocení spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědi i další skutečnosti, které - ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědí - nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1968, pod poř. č. 92). Vycházel-li tedy odvolací soud z jiného skutkového základu než soud prvního stupně, aniž by postupoval podle §213 odst. 2 o. s. ř. a zopakoval důkazy výslechem svědků, na nichž založil svá zjištění soud prvního stupně, je řízení postiženo jinou vadou řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (srov. Občanský soudní řád, komentář, J. Bureš, l. Drápal, Z. Krčmář, C.H.BECK, 7. vydání, r. 2006, str. 1266).
Dovolací soud se dále zabýval dovolatelem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř., který se pojí s námitkami, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř.
Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nastala situace, jež naplňuje předpoklady tohoto dovolacího důvodu.
Dovolateli je třeba dát za pravdu, že skutkový závěr o dodání zboží žalobci v množství 120 tun v dohodnutém termínu do 12.4.1999 nemá oporu v provedeném dokazování. Z výpovědi Ing. V. S., ředitele firmy C. vyplývá, že kovový odpad dodaný žalovanou nesplňoval normu pro požadovanou čistotu kovového odpadu, proto byly další dodávky kovového odpadu do vyřešení problému odmítnuty, z výpovědi J. J. lze zjistit, že karoserie obsahovaly okna a sedačky, z výpovědi R. H., obchodního zástupce firmy C., vyplývá totéž, že dodané zboží nesplňovalo normu pro jakost a čistotu druhu 27, obsahoval-li šrot, resp. karoserie i sklo a sedačky a čalounění, a proto firma C. odmítla dodávky od pana H. (žalobce) do vyřešení problému s žalovanou, a že byl odběr šrotu maximálně po odběru 20 tun zastaven. Skutečnost, že nebylo dodáno smluvní plnění ve výši 120 tun, potvrzují svědecké výpovědi M. J. aj. J., kteří potvrdili, že šrot pro firmu C. nakládali jen jeden den, ač měli původně pracovat více dní, což se neuskutečnilo. Rovněž je odůvodněná námitka dovolatele, k věrohodnosti záznamů o odběru šrotu v tzv. „Deníku“, kdy autentičnost záznamů v tomto deníku nebyla prokázána ani svědeckými výpověďmi J. N. a Ing. S., kteří pouze uvedli, že provozní deník odběrů šrotu byl veden. Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že dodávka kovového šrotu ve výši 120 t je doložena i uvedeným „Deníkem“, nemá tento závěr oporu v provedeném dokazování, neboť záznam o odběru 12.4.1999 ve výši 18t, kdy dodávka v této výši je mezi účastníky nesporná, nebyl v předmětném „Deníku“ uveden, což zpochybňuje věrohodnost tohoto důkazu. Opírá-li odvolací soud dále skutkové zjištění o tom, že bylo dodáno zboží v množství 120t o výpověď Ing. J.P., ředitele žalované společnosti, je jeho výpověď rozporuplná, jak správně dovodil soud prvního stupně, neboť uvedený svědek sice tvrdil, že dodávky kovového šrotu probíhaly i po 12.4.1999, ale dále uvedl pouze domněnku, že má za to, že žalobce odebral veškeré zaplacené zboží, aniž by tuto skutečnost výslovně potvrdil. Závěr o dodávce zboží ve výši 120t nemá oporu ani v této uvedené výpovědi, z níž vycházel odvolací soud při učinění skutkového závěru o dodání kovového šrotu ve výši 120t.
Dovolací soud se ve smyslu §242 odst. 1 o. s. ř. dále zabýval věcí z pohledu dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Vyšel-li tedy odvolací soud ze skutkového zjištění o dávce 120t kovového šrotu žalovanou, jako prodávající, žalobci, jako kupujícímu podle uzavřené kupní smlouvy, v kvalitě požadované smlouvou a v termínu stanoveného ve smlouvě harmonogramem, tj. první dodávku ve výši 120t do 12.4.1999, přičemž toto skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, nelze dovodit, že jeho právní závěr o zamítnutí uplatněného nároku žalobce na vrácení přeplatku kupní ceny za zboží nedodané podle smlouvy je správný, vycházel-li odvolací soud z nesprávného skutkového zjištění.
Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., byl tedy rovněž uplatněn důvodně.
Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. listopadu 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu