ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2486.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 2486/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně B. F.s. r. o., , zast. JUDr. J. B., advokátem proti žalovanému J. T., , o zaplacení částky 153.425,- Kč s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 123/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2007, č.j. 12 Cmo 443/2006-79, takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2007, č. j. 12 Cmo 443/2006-79 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2006, č .j. 41 Cm 123/2005-54, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
II. Řízení „o dovolání“ proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2006, č.j. 41 Cm 123/2005-54, se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. července 2006, č.j. 41 Cm 123/2005-54, zamítl žalobu, aby byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 153.425,- Kč s úroky z prodlení ve výši 6% od 1.7.2004 (výrok I.). Ve výroku II. rozhodl soud prvního stupně o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o dílo podle §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen: „obch. zák.“), přičemž zkoumal, zda žalovaný odpovídá podle ustanovení §373 a násl. obch. zák. za škodu v žalobou požadované výši, která podle tvrzení žalobkyně byla způsobena tím, že žalovaný provedl ve dvou případech neodborný servis jejího vozidla zn. V.P. variant, , jelikož ani při servisu po ujetí 120.000 km, ani po ujetí 135.000 km, neprovedl výrobcem nařízenou výměnu rozvodového řemene. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že výměna rozvodového řemene, jako doporučený úkon při provádění servisu vozidla po ujetí 120.000 km, ani po ujetí 135.000 km, nebyla žalobkyní objednána. Z toho soud dovodil, že k dohodě o provedení této práce nedošlo a žalovaná žádný důkaz v tomto smyslu nepředložila. Soud uzavřel, že žalovaný žádné povinnosti ve vztahu ke škodní události (poškození vozu přetržením předmětného řemene) neporušil, proto žalobu zamítl.
Odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (výrok I.) a ve výroku II. rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně, tedy že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že ze skutečnosti, že v důsledku vadnosti řemene došlo k poruše na vozidle, které se stalo nepojízdným, nelze dovodit příčinou souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody.
Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné dovolání, které co do přípustnosti opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že žalobkyně uplatňuje, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Dovolatelka má za to, že soudy obou stupňů rozhodovaly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť neprovedly důkazy navrhované žalobkyní k prokázání rozhodných skutečností a navíc celou věc nesprávně posoudily. Dovolatelka vytýká, že soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz znaleckým posudkem znalce z odvětví strojírenství, „který by mu po technické stránce vysvětlil, zda žalovaný porušil či neporušil právní povinnost“. Zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, které považuje za nesprávné, a dále namítá, že soudy obou stupňů nehodnotily správně předložené důkazy, z nichž tyto skutkové závěry vyvodily. Dovolatelka uvádí, že si u žalovaného objednala provedení servisních úkonů tak, jak je nařizuje výrobce, přičemž podle dovolatelky to žalovaný provedl jen částečně. Tvrzení žalovaného o tom, že si u něj výměnu řemene neobjednala, je účelové, když v řízení dříve přiznal, že nevěděl, že má vyměnit řemen motoru.
Dovolatelka navrhuje zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu v této věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Námitky, kterými dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávné hodnocení jím provedených důkazů a nesprávná skutková zjištění, jsou podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. (tedy, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), tyto námitky však za situace, kdy je zvažována přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., úspěšně uplatnit nelze. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. lze dovodit v daném případě pouze z hlediska případného rozporu s hmotným právem.
Z obsahu dovolání se podává, že z hlediska rozporu s hmotným právem vytýká, že oba soudy nesprávně posoudily otázku porušení povinnosti žalovaného vyměnit ozubený rozvodový řemen (jehož přetržení způsobilo škodu) ve vazbě na uzavření smlouvy o dílo (servis předmětného vozidla). Z tohoto pohledu je dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) a §237 odst. 3 o. s. ř. přípustné.
Dovolací soud dospěl k závěru, že oba soudy uvedenou otázku nesprávně právně posoudily a je tak dán současně dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Není totiž rozhodné, zda si žalobkyně (ne)objednala výměnu ozubeného rozvodového řemene, ale jakým způsobem byl v uzavřené smlouvě v dílo sjednán předmět díla (servisní služby), zda – pokud nebyla ujednána přímo výměna řemene – lze z obsahu smlouvy dovodit též výměnu řemene jako servisní úkon v rámci sjednaného předmětu díla.
V této souvislosti bude nutno zkoumat též okolnost zda, žalovaný jako odborný servis dodržel obecnou prevenční povinnost ve smyslu §415 obč. zák. v souvislosti se žalobním nárokem na náhradu škody.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 věta první tohoto ustanovení) a poněvadž důvody, pro které byl tento rozsudek zrušen, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i tento rozsudek a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
V novém řízení bude rozhodnuto též o nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.)
Nejvyšší soud dále konstatoval, že proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2006, č.j. 41 Cm 123/2005-54, dovolání přípustné není.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o.s.ř.). Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2006, č.j. 41 Cm 123/2005-54, který byl dovoláním také napaden, však rozhodnutím odvolacího soudu není. Jde o rozhodnutí soudu prvního stupně, což ostatně dovolatelka v dovolání nepopírá. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je zásadně odvolání, jež bylo dovolatelkou proti prvostupňovému rozsudku v dřívější fázi řízení rovněž podáno. Občanský soudní řád výslovně neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 112, sv. 14, roč. 1997). Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil (§104 odst. 1 ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. prosince 2008
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu