ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2621.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 2621/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně B. Č., s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalované A. s. s. C., s.r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení 990 936,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v O. pod sp. zn. 18 Cm 287/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v O. ze dne 21. prosince 2006, č.j. 2 Cmo 317/2005-129, ve znění opravného usnesení ze dne 7. února 2007, č.j. 2 Cmo 317/2005-139, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 257 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v O. ze dne 21. prosince 2006, č.j. 2 Cmo 317/2005-129, ve znění opravného usnesení ze dne 7. února 2007, č.j. 2 Cmo 317/2005-139, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v O. ze dne 5. dubna 2005, č.j. 18 Cm 287/2002-102, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř), jestliže dovolatelka v dané věci napadá právní závěr soudu založený na skutkovém zjištění obou soudů, že si účastníci ve smlouvě o dílo ze dne 16. 7. 1997 nesjednali možnost odstranění případných vad díla třetími subjekty, a když namítá nesprávné hodnocení důkazů a nesprávnost procesního postupu soudu spočívající v neúplnosti dokazování, jež spatřuje v tom, že nebyl proveden navržený důkaz znaleckým posudkem.
V daném případě odvolací soud učinil právní závěr, že žalobkyně jako objednatelka díla podle smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky podle §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) se nemohla domáhat náhrady škody vzniklé tím, že si za cenu požadovanou žalobou nechala odstranit vady díla zhotovovaného žalovanou, mohla-li se domáhat uspokojení svého práva na odstranění vad díla uplatněním práva z odpovědnosti za vady podle §564 obch. zák. ve vazbě na §436 až §441 obch. zák., upravující nároky z vad zboží. Právní závěr odvolací soud založil na skutkovém zjištění, že si účastníci nesjednali možnost odstranění případných vad díla třetími subjekty. Vyšel přitom z textu předmětné smlouvy o dílo, v níž v bodu 8.3. si strany dohodly, že vady díla budou opraveny zhotovitelem díla (žalovanou) bezplatně. Odmítl námitku žalobkyně, která poukazovala na bod 5.3. smlouvy s tím, že vady díla mohla odstranit i třetí osoba, když uvedený bod smlouvy je součástí ujednání o ceně díla, zatímco výslovnou dohodu o odstraňování vad díla po dobu záruky upravil bod 8.3. smlouvy tak, že je odstraňuje zhotovitel bezplatně. Odvolacímu soudu tedy nelze vytknout, že by rozhodl v rozporu s hmotným právem, uzavřel-li na základě uvedeného skutkového zjištění o bezplatném odstraňování vad díla zhotovitelem v době záruky, že ve smyslu §440 odst. 2 obch. zák. nelze dosáhnout uspokojení uplatněním nároku z jiného právního důvodu, v daném případě uplatněním náhrady škody, pokud lze dosáhnout uspokojení žalobkyně uplatněním některého z nároků z vad zboží podle §436 a 437 obch. zák.
Dovolatelka uvedené skutkové zjištění však zpochybňuje námitkou, že byla podle bodu 5.3. předmětné smlouvy oprávněna odstranit vady třetími osobami a těmto uhradit provedené záruční opravy ze zádržného na odstranění vad způsobených žalovanou jako zhotovitelkou díla. Takové skutkové zjištění však odvolací soud neučinil. Dovolatelka vytváří svá skutková zjištění, odlišná od skutkového závěru odvolacího soudu, na jejichž základě dovozuje vlastní právní závěr o nedůvodnosti zamítnutí žaloby. Dovolací soud ale není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Nutno zároveň připomenout, že skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a námitka směřující do nesprávného skutkového zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Pokud by případně skutkový závěr soudu vycházel z neúplného dokazování, jak dovolatelka rovněž namítá v souvislosti s neprovedením navrženého důkazu znaleckým posudkem, a poukazuje-li tím na nesprávný procesní postup soudu, pak by řízení mohlo být postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení však může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná.
Namítá-li dovolatelka dále nesprávné hodnocení důkazů v předmětné věci, pak je nutno konstatovat, že tato námitka nemůže být předmětem dovolacího přezkumu. Ten se otevírá zásadně jen posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, nikoliv jiným otázkám, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění (srov. Bulletin Nejvyššího soudu sešit 2/1994, č. 19, kde Nejvyšší soud přijal závěr, že za nesprávné právní posouzení nelze považovat hodnotící závěr odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních).
Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 957 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 12 257 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 25. března 2008
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu