ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2657.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 2657/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Š. s. r. o., zastoupené JUDr. J.V., advokátem proti žalovanému J. L., , zastoupenému JUDr. L. L., advokátem, o zaplacení 138.717,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 101/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2006, č. j. 21 Co 324/2006-66, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2006, č. j. 21 Co 324/2006-66 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. dubna 2006, č. j. 8 C 101/2006-30, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. dubna 2006, č. j. 8 C 101/2006-30, bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 138.717,- Kč s 0,1% denním úrokem z prodlení od 24. října 2004 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 5.550,- Kč.
Soud prvního stupně vyhověl žalobě ve věci, jejímž předmětem bylo uspokojení nároků žalobkyně v souvislosti s ukončením smlouvy o finančním leasingu vozidla č. – automobilu Š. F. C. C. 1,4, rozsudkem pro uznání podle §153a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), když žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k výzvě soudu bez vážného důvodu, ani nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání (§114b odst. 1 a 5 o. s. ř.), ač byl soudem řádně poučen.
Odvolací soud k odvolání žalovaného rozhodl v záhlaví označeným potvrzujícím rozsudkem po přezkoumání podle §205b a §205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., aniž se zabýval námitkami žalovaného ve věci samé, s tím, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle §153a odst. 3 o. s. ř., když nastala fikce uznání nároku ve smyslu §114b odst. 5 o. s. ř. Za nedůvodnou uznal odvolací soud námitku žalovaného, že podal odpor proti platebnímu rozkazu vydanému soudem prvního stupně dne 17. ledna 2006, č. j. 52 Ro 2369/2005-23, neboť nejde o vyjádření dle §114b odst. 1 o. s. ř. Jakkoliv odpor proti platebnímu rozkazu obsahuje též věcné námitky proti žalobě, nejedná se o reakci na výzvu soudu prvního stupně v usnesení ze dne 2. března 2006, č. j. 8 C 101/2006-27. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil.
Žalovaný v dovolání proti tomuto rozsudku jej má za zásadně právně významný co do posouzení, zda měl či neměl být vydán soudem prvního stupně rozsudek pro uznání, když před jeho vydáním soud věděl, že žalovaný nárok žalobkyně výslovně neuznává v podaném písemném stanovisku z 21. února 2006, obsahujícího i návrhy důkazů. Jestliže k tomu soud nepřihlédl, podle názorů žalovaného hrubě poškodil jeho procesní práva a rozsudek pro uznání je nezákonný.
Co do merita věci žalovaný namítá, že žalovaný nárok není řádně specifikován a prokázán, obchodní podmínky finančního leasingu žalobkyně jako součást smlouvy jsou v rozporu s dobrými mravy podle §3 odst. 1 občanského zákoníku, jsou jednostranně výhodné, některá ustanovení jsou neplatná pro rozpor se zákonem i pro nedostatek dohody účastníků.
Dovolatel navrhuje zrušení rozsudku soudu odvolacího i rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání je toho názoru, že dovolání není přípustné, neboť napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam. Otázka splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání je otázkou procesní, k níž existuje bohatá judikatura dovolacího soudu. Nejde o rozpor s hmotným právem. Soud prvního stupně v daném případě správně rozhodl v souladu s ust. §114 b odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně navrhuje odmítnutí dovolání a přisouzení nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud konstatoval, že dovolatel v dané věci jako zásadně právně významné napadá řešení procesních předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení §153a odst. 1 a 3 ve vazbě na ustanovení §114b odst. 1 a 5 o. s. ř.
Klíčová námitka dovolatele spočívá v tom, že již v předcházejícím odporu ze dne 21. února 2006, proti platebnímu rozkazu věcně nesouhlasil s uplatněným žalobním nárokem (ve spise č. l. 25), takže tím vyhověl i následující výzvě soudu prvního stupně v usnesení ze dne 2. března 2006, č. j. 8 C 101/2006-27, aby se písemně vyjádřil s odkazem na ust. §114b odst. 1 o. s. ř. a s poučením, že nevyhoví-li žalovaný bez vážného důvodu této výzvě ve shora uvedené lhůtě (tj. do 30 dnů), bude mít soud za to, že nárok uznává a soud vydá rozsudek pro uznání, popř. bude-li žalovanému bránit ve vyjádření vážný důvod je povinen na výzvu soudu jej prokázat.
Dovolací soud se s právním názorem odvolacího soudu neztotožnil, přičemž má předmětnou procesně-právní otázku za zásadně právně významnou (§237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 cit. ustanovení).
Jestliže žalovaný v podaném odporu proti platebnímu rozkazu uvede věcné námitky proti žalobou uplatněnému nároku, i s návrhem na provedení označených důkazů, není splněna podmínka povahy věci nebo okolností případu, stanovená v §114b odst. 1 o. s. ř. pro procesní postup předsedy senátu podle cit. ustanovení, spočívající ve vydání usnesení s výzvou, aby se žalovaný ve věci (opětovně) vyjádřil (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 21 Cdo 221/2007, uveřejněný v Soudní judikatuře, sešit č. 6/08 pod číslem 80.)
Z toho vyplývá, že odvolací soud řešil posuzovanou právní otázku v rozporu s procesní koncepcí její úpravy a je tak dána nejen přípustnost, nýbrž i důvodnost dovolání spočívající v nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 věta první o. s. ř.) a poněvadž důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí soudu odvolacího, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci bude rozhodnuto také o nákladech dovolacího řízení (§243d odst. 1 posl. věta o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. listopadu 2008
JUDr. František F a l d y n a , CSc.
předseda senátu