ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2886.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 2886/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně S. C. F. a.s. (dříve C. F., a.s.), zastoupené advokátem proti žalovanému F. P., zastoupenému advokátkou o zaplacení 58 008,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 450/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2007, č.j. 21 Co 526/2006-96, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2007, č.j. 21 Co 526/2006-96, se zrušuje, a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. ledna 2007, č.j. 21 Co 526/2006-96, výrokem I. změnil napadený výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. července 2006, č.j. 8 C 450/2005-68 tak, že žalobu na zaplacení 58 008,40 Kč s příslušenstvím zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze závěru soudu prvního stupně, že mezi žalobkyní jako leasingovým pronajímatelem a žalovaným jako leasingovým nájemcem byla dne 12. 12. 2002 uzavřena leasingová smlouva podle obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jejíž součástí byly i Všeobecné smluvní podmínky pro leasing motorových vozidel (dále jen „VSP“) a ze zjištění, že účastníci se dohodli na ukončení leasingové smlouvy ke dni 31. 1. 2004. Zatímco soud prvního stupně dovodil, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku v žalobkyni prokázaném rozsahu 58 008,40 Kč včetně úroků z prodlení za nezaplacení této částky včas, když z Dohody o předčasném ukončení leasingové smlouvy uzavřené účastníky dne 9. 1. 2004 (dále jen „dohoda“) vyplývá, že se žalovaný dobrovolně zavázal k takové platbě, odvolací soud žalobu zamítl s tím, že z postupu při závěrečném vyúčtování, který si účastníci sjednali v uvedené dohodě, nelze dovodit povinnost žalovaného k úhradě splátek, které dosud nejsou splatné a měly by být zaplaceny do konce sjednaného období leasingu. Konstatoval, že z dohody vyplývá povinnost žalovaného zaplatit neuhrazené splátky a ostatní pohledávky ke dni ukončení leasingové smlouvy, které v protokolu o finančním vypořádání ze dne 24. 5. 2004 nebyly vyčísleny, a žalovaný tedy na tento bod dohody ničeho nedluží. Odvolací soud vzal v úvahu i ujednání v předmětné dohodě, podle něhož má dohoda přednost před leasingovou smlouvou či VSP, z čehož dovodil, že i kdyby dohoda o předčasném ukončení leasingu byla v rozporu s leasingovou smlouvou, jsou rozhodující ujednání v předmětné dohodě. Uzavřel, že po žalovaném nelze oprávněně požadovat další splátky předmětu leasingu v době, kdy vztah založený leasingovou smlouvou skončil, předmět leasingu byl prodán třetí osobě a vztah mezi účastníky byl vypořádán v souladu s dohodou o předčasném ukončení leasingové smlouvy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. s tím, že řízení je postiženo vadou, která vedla k nesprávnému rozhodnutí ve věci. Nesouhlasí, že by z postupu při závěrečném vyúčtování, který si účastníci sjednali v uvedené dohodě, nevyplývala povinnost žalovaného k úhradě splátek, jež dosud nejsou splatné a měly by být zaplaceny do konce sjednaného období leasingu. Poukazuje přitom na dohodu o předčasném ukončení leasingu, v níž si účastníci dohodli, že k datu ukončení leasingu bude vyčíslena pohledávka, která je součtem:
1) všech dosud splatných neuhrazených splátek a ostatních pohledávek ke dni ukončení leasingové smlouvy
2)
a) nedoplaceného podílu pořizovací ceny (dále jen „PC“) předmětu leasingu (dále jen „PL“) včetně DPH
b) nevypořádaného podílu provizí včetně DPH
c) měsíční splátky havarijního pojištění včetně DPH
d) měsíční splátky pojištění včetně DPH
e) souvisejících nákladů včetně DPH
f) penále za pozdní platby k datu podpisu smlouvy
g) nevypořádaného podílu zálohy
h) dobropisu zákonného pojištění
3) poplatku za uzavření dohody v určité procentní výši podle rozhodného období ukončení leasingové smlouvy (nedoplacený podíl PC – nerozpuštěný podíl zálohy).
Z uvedeného ujednání nemohl odvolací soud podle názoru dovolatelky dovodit, že žalovaný není povinen zaplatit žalobkyni částku odpovídající dlužným splátkám, resp. nedoplacenému podílu pořizovací ceny předmětu leasingu včetně DPH.
Vadu řízení dovolatelka spatřuje v tom, že v případě pochybností odvolacího soudu o tom, zda nárok žalobkyně vychází z uvedené dohody, bylo povinností soudu poučit žalobkyni podle §118a o. s. ř. o takové pochybnosti a vyzvat ji k doplnění svých tvrzení, případně důkazních návrhů.
Dovolatelka dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že po žalovaném nelze požadovat další splátky předmětu leasingu v době, kdy vztah založený leasingovou smlouvou skončil a že požadavek na tyto splátky je v rozporu s dohodou o předčasném ukončení leasingového vztahu, když se žalovaný v uvedené dohodě zavázal zaplatit nedoplacený podíl pořizovací ceny předmětu leasingu. Opětovně poukazuje na znění dohody o předčasném ukončení leasingu a připomíná i ujednání, kdy protiváhou povinnosti žalovaného zaplatit nedoplacený podíl pořizovací ceny předmětu leasingu byla dohoda, že z částky, kterou by měl žalovaný žalobkyni takto zaplatit, se odečetl výtěžek z prodeje PL, který by jinak náležel leasingovému pronajímateli, jako vlastníku prodaného vozidla, tedy žalobkyni. Podotýká, že žalovaný navíc mohl ovlivnit výši prodejní ceny, neboť v souladu s dohodou mohl prodej PL obstarat sám, čímž mohl ovlivnit výši konečné částky, kterou je povinen žalobkyni zaplatit.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Dovolatelkou uplatněným nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Dovolatelce je nutno dát za pravdu, že odvolací soud pochybil při výkladu výše citované dohody, dovodil-li, že v rozporu s uzavřenou dohodou žalobkyně požaduje dlužné částky (143 758 Kč) s tím, že požadovaná dlužná částka nekoresponduje s žádnou z položek, kterou by byla žalobkyně oprávněna podle dohody po žalovaném požadovat. V tomto směru je třeba poukázat na znění bodu 2a) dohody, které stanoví povinnost žalované uhradit žalobkyni kromě dosud splatných neuhrazených splátek a ostatních pohledávek ke dni ukončení leasingové smlouvy rovněž další pohledávky, jíž je i nedoplacený podíl pořizovací ceny – nerozpuštěný podíl zálohy, přičemž pořizovací cenou PL podle bodu 4.1.1. VSP je součet všech měsíčních leasingových splátek uvedených v leasingové smlouvě.
Z uvedeného je tedy zřejmé, že předmětné ujednání dohody nevyložil odvolací soud v souladu s ustanovením §35 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), podle něhož právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Vzhledem k tomu, že v dané věci se smluvní strany dohodly, že jejich vztah z předmětné leasingové smlouvy se řídí obchodním zákoníkem a podle něj oba soudy uvedenou smlouvu posuzovaly, bylo třeba se zabývat výkladem projevu vůle účastníků v předmětné dohodě o předčasném ukončení leasingu i z pohledu ustanovení §266 obch. zák., které v odstavci 1 stanoví, že projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Podle odstavce 2 v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá. Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí (odst. 3). V odstavci 4 je zakotveno, že projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.
Dovolatelka správně namítá, že z projevu vůle učiněného v bodu 1) a 2) dohody vyplývá, že se žalovaný zavázal doplatit i další pohledávky, nejen dosud splatné neuhrazené splátky ke dni ukončení leasingové smlouvy. Projev vůle v bodu 2a) dohody tedy odvolací soud vyložil v rozporu s výše uvedenými ustanoveními občanského a obchodního zákoníku.
Pokud odvolací soud dále dospěl k závěru, že z dohody o předčasném ukončení leasingové smlouvy vyplývá povinnost žalovaného zaplatit neuhrazené splátky a ostatní pohledávky ke dni ukončení leasingové smlouvy, které v protokolu o finančním vypořádání ze dne 24. 5. 2004 nebyly vyčísleny, a žalovaný tedy na tento bod dohody ničeho nedluží, pak je nutno odvolacímu soudu vytknout, že se v odůvodnění rozhodnutí vůbec nezabýval výkladem zmiňovaného protokolu, proto jeho odůvodnění na čl. 98 nemůže obstát.
Zavázal-li se žalovaný v bodu 2a) dohody i k úhradě ostatních splátek, nelze, i když by toto ujednání bylo pro žalovaného nevýhodné, toto ujednání pominout a žalobu proto zamítnout. V obchodních vztazích jsou totiž smluvní ujednání, i když nejsou pro některou stranu výhodná, platná. Dovolatelce je třeba přisvědčit, že v tomto směru správně poukazuje na ustálenou judikaturu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 111/2005).
Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., byl tedy uplatněn důvodně a bylo již bezpředmětné se zabývat dalším dovolatelkou uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c ho v á, v. r.
předsedkyně senátu