ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2979.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 2979/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně P. e., a. s., proti žalovanému Ing. J. M., zastoupenému JUDr. M. K., advokátem, o zaplacení částky 145 072,30 Kč s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 129/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2006, č.j. 11 Cmo 263/2005-137, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2006, č.j. 11 Cmo 263/2005-137, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. března 2005, č. j. 35 Cm 129/2001–93, zamítl žalobu žalované na zaplacení částky 145 072,30 Kč a rozhodl o nákladech řízení.
Na základě dokazování zjistil soud prvního stupně, že žalovaný podepsal dne 3.12.1993 přihlášku k odběru elektrické energie č. dne 9. 2.1993 uzavřel s žalobkyní smlouvu č. o dodávce a prodeji elektrické energie pro odběrní místo v Š. ul. č. v P. sloužící provozu školní jídelny. Dne 23.2.1999 byl v sídle provozovny žalovaného odebrán elektroměr pro nezaplacení zálohy ve výši 41 615 Kč. Dále bylo podle zápisu o neoprávněném odběru č. ze dne 23.3.1999 zjištěno při odebrání jističe č. v místě uvedené provozovny žalovaného podezření na poškození měřicího zařízení. Z posudku znalce ustanoveného žalobkyní bylo zjištěno, že u elektroměru č. jde o falzifikáty levé i pravé plomby, číslice jsou poškrábány cizím nástrojem, vychýleny z osy a přístroj neodpovídá kalibraci. Žalovaný užíval provozovnu na základě nájemní smlouvy ze dne 13.9.1993, která byla sjednána na dobu určitou do 31.12.1998. Podle protokolu o předání pronajatých prostor ze dne 15.2.1999 předal žalovaný předmět nájmu pronajímateli, při předání byl zjištěn stav elektroměru. Žalovaná vyúčtovala žalobci fakturou č. částku 19.991,40 Kč za odběr elektrické energie v období od 8.12.1998 do 23.2.1999, množství fakturované energie činilo 5448 kWh. Opravnou fakturou téhož čísla ze dne 4.5.1999 žalobkyně vyúčtovala žalovanému za totéž období částku 135.072,30 Kč za neoprávněný odběr. Z dalších dokladů soud prvního stupně zjistil, že spotřeba elektrické energie žalovaného nepřekročila za 6 měsíců 19589 kWh. Žalovaný po ukončení nájemního vztahu a vyklizení provozovny odběr energie neodhlásil, protože nevěděl, že je to nutné.
Při právním posouzení věci vycházel soud prvního stupně z ust. §409 obch. zák. upravujícího uzavření kupní smlouvy, dále ze speciální úpravy obsažené v ust. §22 odst. 1 písm. d) zák. č. 222/1999 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, definující neoprávněný odběr elektřiny a ust. §7 a přílohy č. 4 vyhl. č. 169/1995 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o podmínkách dodávek elektřiny a o způsobu výpočtu škody vzniklé dodavateli neoprávněným odběrem elektřiny. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že spotřeba vyúčtovaná první fakturou koresponduje se stavem elektroměru podchyceným při předání prostor pronajímateli dne 15.2.1999, přičemž při odpojování elektroměru nebyly vyjádřeny žádné pochybnosti o jeho řádném fungování. Žalovaný měl sice podle názoru soudu prvního stupně řádně smlouvu vypovědět a vyrozumět žalobkyni, že s ohledem na ukončení nájemního vztahu nemá dále zájem na dodávce elektřiny, ale přes toto pochybení skončil vztah obou smluvních stran před zjištěním poškození elektroměru. Žalovaný neměl po datu 15.2.1999 právní zájem na odběru elektrické energie a odběr zjištěný dne 22.2.1999 odpovídal průměrné spotřebě. Proto nebyl důvod, aby se zaměstnanci žalobkyně domnívali, že elektroměr byl poškozen. Žalobkyně pochybila, když po vyúčtování spotřeby zjištěné posledním uvedeným odečtem vyúčtovala žalovanému neoprávněný odběr v rozporu s ust. §7 odst. 4 cit. vyhl. a neprokázala, že žalovaný poškodil elektroměr. Soud prvního stupně tedy žalobu zamítl.
Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně odvoláním, jemuž odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 26. dubna 2006, č.j. 11 Cmo 263/2005-137, vyhověl v plném rozsahu a rozsudek soudu prvního stupně změnil ve prospěch žalobkyně. Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že závěr soudu prvního stupně, podle nějž došlo ke skončení právního vztahu mezi účastníky dne 23.2.1999, kdy byl elektroměr odpojen pro nezaplacení zálohy, je nesprávný. Žalovaný žalobkyni neoznámil ukončení odběru a k odebrání elektroměru tak došlo až 23.3.1999, kdy byl zjištěn i neoprávněný zásah do elektroměru. Důsledky tohoto zásahu je nutno posoudit podle ust. §22 zák. č. 222/1994 Sb. Podle odst. 1 písm. d) cit. ust. je neoprávněným odběrem elektřiny mezi jiným i odběr měřicím zařízením, na němž bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci. Podle odst. 2 cit. ust. se způsob výpočtu škody vzniklé dodavateli neoprávněným odběrem stanoví vyhláškou ministerstva. Jde o vyhl. č. 169/1995 Sb., která upravuje způsob výpočtu náhrady v ust. §7. Není-li možno zjistit dobu trvání neoprávněného odběru, má se za to, že trval od dne následujícího po provedení posledního pravidelného odpočtu měřícího zařízení dodavatelem. Podle §7 odst. 9 cit. vyhl. se za poškození měřicího zařízení proti neoprávněné manipulaci stanoví výše úhrady podle tabulky uvedené v příloze č. 4 vyhlášky. Podle této přílohy činí výše úhrady v případě odběratele kategorie C částku 10 000 Kč. Podle §15 odst. 9 energetického zákona je odběratel povinen udržovat odběrné elektrické zařízení ve stavu, který odpovídá technickým normám a právním předpisům upravujícím bezpečnost práce a poskytovat technické údaje o něm dodavateli. Výše uvedená zákonná úprava je vybudována na principu objektivní odpovědnosti za škodu vzniklou neoprávněným odběrem, a to bez ohledu na to, kdo zajištění proti neoprávněné manipulaci porušil. Za škodu takto vzniklou činí zákon bez dalšího odpovědným odběratele. Se zřetelem na to, že výpočet škody je fiktivní podle pravidel daných vyhláškou, nemůže hrát roli stav spotřeby vykázaný na elektroměru při jeho odebrání ani průměrná spotřeba elektrické energie vykazovaná žalovaným. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. Dále přiznal žalobkyni úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a spatřujíc jeho důvodnost v nesprávném právním posouzení věci /§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř./ a vadných skutkových zjištěních. Namítl, že odvolací soud nevzal v úvahu základní skutkové zjištění, že žalobce provedl dne 23.2.1999 odečet měřicího zařízení, při kterém nezjistil neoprávněný odběr, ponechal měřicí zařízení na místě odběru a vyúčtoval spotřebu podle odečtu při odpojení dodávky elektrické energie za období od 9.12.1998 do 23.2.1999. Odvolací soud tento poslední odečet zcela pominul a tím pominul i existenci vyvratitelné a podle dovolatele nevyvrácené domněnky podle §7 odst. 4 věty druhé vyhl. č. 169/1995 Sb. o tom, že není-li možno zjistit termín neoprávněného odběru, má se za to, že trval od dne následujícího po provedení posledního pravidelného odečtu měřicího zařízení dodavatelem. Podle dovolatele lze za poslední odečet považovat právě onen odečet z 23.2.1999, na jehož základě vystavila žalobkyně žalovanému závěrečné vyúčtování. Do tohoto dne nepovažuje dovolatel odběr za neoprávněný. Pokud žalobkyně postupovala opačně, bylo to nesprávné a neoprávněné. Odvolací soud měl zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdit, neboť podle názoru dovolatele byla domněnka o neoprávněném odběru za žalované období od 9.12.1998 do 23.2.1999 v řízení před soudem prvního stupně vyvrácena. Dále vyšel odvolací soud podle dovolatele z nesprávného názoru, že odpovědnost za poškození prostředků proti neoprávněné manipulaci má vždy odběratel bez ohledu na to, kdo zařízení poškodil. Přiznal proto jako součást sporné částky i náhradu škody ve výši 10 000 Kč podle přílohy č. 4 výše uvedené vyhlášky. Podle dovolatele může mít žalobkyně nárok na náhradu škody výhradně proti osobě, která elektroměr poškodila, a v řízení nebylo prokázáno, že by touto osobou měl být žalovaný. S ohledem na svoje stanoviska navrhl dovolatel, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému řízení.
K dovolání žalovaného podala vyjádření žalobkyně. Ztotožnila se v něm s rozsudkem odvolacího soudu a upozornila na to, že v mnoha případech není možno zjistit neoprávněný odběr bez demontáže celého odběrního místa. Zákon proto přenesl povinnost udržovat odběrné elektrické zařízení v řádném stavu na odběratele a dal mu právo nechat měřicí zařízení přezkoušet, má-li odběratel pochybnosti o správnosti údajů měření nebo zjistí-li závadu na měřicím zařízení. Žalobkyně se ztotožnila se zjištěním soudu prvního stupně o tom, že neoprávněný odběr byl zjištěn až při odebrání měřicího zařízení dne 23.3.1999. Odebráním většinou končí smluvní vztah, žalobkyně proto podrobněji zkoumala stav zařízení. Podle názoru žalobkyně právní úprava neoprávněného odběru elektřiny předpokládá objektivní odpovědnost odběratele. Postačuje tedy zjištění, že v rozporu se zákonem odebíral elektřinu měřicím zařízením, na němž bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci. Výpočet úplaty za dodávku elektřiny a náhrady škody za poškození měřicího zařízení je v tomto případě stanoven právním předpisem a průměrná spotřeba nemá z tohoto pohledu právní význam. Pokud jde o odečet, trvá žalobkyně na svém stanovisku, že se dne 23.2.1999 nejednalo o pravidelný odečet. Podle kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným byl způsob úhrad dodané energie stanoven na čtvrtletní období a tomu odpovídaly i termíny odečtů spotřeby. Odpojení dodávky elektřiny a měřicího zařízení proběhlo 2 měsíce po pravidelném odečtu. Žalobkyně se domnívá, že příslušná ustanovení zákona a vyhlášky jsou sankční povahy a mají postihovat neoprávněné odběry elektrické energie. Domnívá se, že odvolací soud rozhodl správně a navrhla zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") rozhodl o dovolání rozsudkem ze dne 15. října 2007, č.j. 32 Odo 1102/2006-159, tak, že dovolání zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Uvedený rozsudek byl opraven usnesením ze dne 21. února 2008, č.j. 32 Odo 1102/2006-165.
Nálezem Ústavního soudu České republiky (dále jen „Ústavní soud“) ze dne 1. července 2008, č.j. IV. ÚS 133/08, byl rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2007, č.j. 32 Odo 1102/2006-159, ve znění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2008, č.j. 32 Odo 1102/2006-165, zrušen. Podle názoru Ústavního soudu nedostál Nejvyšší soud všem povinnostem odpovídajícím právům účastníků řízení na spravedlivý proces, jestliže nereagoval na námitku dovolatele ohledně uplatněného nároku žalobkyně na zaplacení 10 000 Kč za poškození prostředků proti neoprávněné manipulaci s měřícím zařízením spotřeby elektrické energie. Ústavní soud přisvědčil i výhradě žalovaného k právnímu posouzení škody vzniklé dodavateli (žalobkyni) neoprávněným odběrem elektřiny. Podle názoru Ústavního soudu Nejvyšší soud při právním posouzení nevzal dostatečně v úvahu zjištěný fakt, že dne 23.2.1999 provedli zaměstnanci žalobkyně odpojení odběrního místa od proudu a na měřícím zařízení současně odečetli spotřebu odběru elektřiny, přičemž nezjistili žádný neoprávněný odběr ani porušení měřícího zařízení či jiný zásah do elektroměru a tento ponechali na místě další měsíc. Podle Ústavního soudu bylo možno logicky předpokládat, že poté již k neoprávněnému odběru fakticky docházet nemohlo, a měla být věnována větší pozornost existenci předpokladů odpovědnosti za škodu, tj. existenci škody, protiprávního jednání či opomenutí odpovědného subjektu a příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním či opomenutím a škodou i v případě aplikovaného ustanovení §22 odst. 1 písm. d) zák. č. 222/1999 Sb. Při posuzování náhrady škody za poškození měřícího prostředku měla být věnována větší pozornost přesvědčivosti důkazů prokazujících, že k poškození elektroměru došlo ve sféře odběratele – zjištění skutečného data a okolností zásahu do měřícího zařízení, případně měla být brána v potaz (i při vědomí skutečnosti, že žalovaný formálně smluvní vztah se žalobkyní neukončil řádným odhlášením ukončení odběru) i odpovědnost žalobkyně, resp. jejích zaměstnanců za řádně prováděnou práci plynoucí minimálně z obecných ustanovení o předcházení škodám ve smyslu §415 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§l0a o. s. ř.), při novém posuzování dovolání žalovaného po zrušovacím nálezu Ústavního soudu vyšel ze závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Při novém projednání dovolání vycházel dovolací soud z článku II. zákona 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, podle něhož se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným před nabytím účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo v dané věci vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, bylo v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s. ř.“).
Dovolací soud maje na zřeteli závěry zrušovacího nálezu Ústavního soudu, nemůže učinit jinak, než přikročit ke zrušení rozsudku odvolacího soudu a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž se odvolací soud bude v souladu s názorem Ústavního soudu zabývat uplatněným nárokem žalobkyně na náhradu škody z neoprávněného odběru elektrické energie ve výši 135 072,30 Kč a náhradou za poškození prostředků proti neoprávněné manipulaci ve smyslu přílohy k vyhlášce č. 169/1995 Sb. ve výši 10 000 Kč zkoumáním předpokladů odpovědnosti za škodu, především zjištěním, zda se žalovaná dopustila protiprávního jednání či opomenutí vůči žalobkyni a příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním či opomenutím a vzniklou škodou spočívající v neoprávněném odběru elektrické energie po 23.2.1999 a spočívající v náhradě škody za poškození měřícího zařízení. Odvolací soud v dané souvislosti vezme v potaz i odpovědnost žalobkyně, resp. jejích zaměstnanců za řádně provedenou práci, plynoucí minimálně z obecných ustanovení o předcházení škodám ve smyslu §415 obč. zák.
Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu ve spojení s právním názorem vysloveným Ústavním soudem v dané věci (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2008
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu