Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.03.2008, sp. zn. 32 Cdo 3001/2007 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.3001.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.3001.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 3001/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Bc. M. H., zastoupeného advokátem, proti žalované S. s.r.o., zastoupené advokátem, o určení povinnosti, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 148/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2006, č.j. 12 Cmo 310/2006-64, takto: Dovolání se odmítá. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 332 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta. Odůvodnění: Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2006, č.j. 12 Cmo 310/2006-64, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. března 2006, č.j. 33 Cm 148/2002-42, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s hmotným právem §80 písm. c) o. s. ř., dospěl-li odvolací soud k závěru, že naléhavý právní zájem na žalobcem požadovaném určení, že žalovaná mu nezaplatila dlužnou částku, jestliže ji předala zaměstnanci žalobce, který nebyl oprávněn ji převzít, není dán, postrádá-li žaloba preventivní povahu, došlo-li již k porušení právního vztahu mezi žalobcem a žalovanou při tvrzení žalované, že pohledávku žalobci uhradila. Odvolací soud správně dovodil, že v daném případě byla namístě žaloba na plnění - na zaplacení částek, o nichž žalobce tvrdí, že mu žalovanou nebyly zaplaceny, ač na jejich zaplacení vznikl nárok, který odvíjí od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 8. 2001, uzavřené mezi žalobcem jako postupníkem a J. K. jako postupitelem, jenž postoupil žalobci ve smlouvě uvedenou pohledávku za dlužníkem (žalovanou). Závěr odvolacího soudu je i v souladu s dosavadní právní literaturou a judikaturou srov. komentář k Občanskému soudnímu řádu, Bureš, Drápal, Krčmář, C.H.BECK., r. 2006, 7. vydání, str. 356, a dále např. Judikát R 17/72, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, podle něhož žaloba na určení nemůže být podle §80 písm. c) o. s. ř. opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle §80 písm. b) o. s. ř., dále Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, r. 1995, sešit 3, číslo judikátu 35/1995, podle něhož o naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým, srov. i Judikát SJ 21/97, podle něhož určovací žaloba má místo tam, kde splňuje preventivní povahu a jejíž pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, přičemž k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, dále Judikát SJ 15/2001, podle kterého je určovací žaloba nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Rozhodl-li tedy odvolací soud v posuzovaném případě v intencích dosavadní konstantní judikatury, není opodstatněná námitka dovolatele, že odvolacím soudem řešená právní otázka naléhavého právního zájmu ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř. měla pro rozhodnutí o věci zásadní význam. Směřuje-li dovolání žalobce proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Bylo-li dovolání žalobce odmítnuto, žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 2 500 Kč §5 písm. d), §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění) a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 532 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 3 332 Kč. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Brně 25. března 2008 JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/25/2008
Spisová značka:32 Cdo 3001/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.3001.2007.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-02