ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.3090.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 3090/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce J. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Mgr. J. S., konkursnímu správci, úpadce P. H. s.r.o, o povinnost provést dílo a předat je žalobci, vedené u Krajského soudu v H. K. pod sp. zn. 36 Cm 114/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 14. března 2007, č.j. 4 Cmo 134/2006-320, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 034,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta .
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 14. března 2007, č.j. 4 Cmo 134/2006-320, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v H. K. ze dne 5. dubna 2006, č.j. 36 Cm 114/2000-294, o uložení povinnosti žalovanému provést stavbu skladu hutního materiálu v H.B. podle smlouvy o dílo č. 1176/99 ze dne 3. 5. 1999 řádně, způsobem konkrétně specifikovaným ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Dovolatel zpochybňuje skutkový závěr obou soudů, že žalovaný neprokázal předání díla žalobci. Přezkoumání skutkového závěru při uplatnění přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však nemůže být předmětem dovolacího přezkumu. Ten se otevírá za dané situace zásadně jen posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, nikoliv jiným otázkám, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění. Nutno zdůraznit, že skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že skutkový závěr soudu vycházel z neúplného dokazování a že řízení je tak postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., spočívající v neúplnosti nebo nesprávnosti zjištění skutkového stavu, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že případná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná.
Vyšly-li oba soudy v posuzovaném případě ze zjištění, že žalovaný jako zhotovitel neprokázal, že by žalobci jako objednateli předal dílo, k jehož předání se zavázal podle smlouvy o dílo č. 1176/99 ze dne 3. 5. 1999 v čl. VII. odst. 3, odvolací soud správně vyšel z ustanovení §554 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), podle něhož zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem, a je-li místem předání jiné místo, než je uvedené v odstavcích 2 a 4 tohoto ustanovení, vyzve zhotovitel objednatele k převzetí díla. Odvolací soud správně podepřel svůj závěr i právním názorem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v rozsudku ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 104/2003. Odvolacímu soudu nelze vytknout, že by rozhodl v rozporu s hmotným právem, jestliže poté ze skutkového zjištění o nepředání díla učinil závěr, že žalobce se nemůže domáhat nároků z vad díla podle §564 obch. zák., ale jen nároků založených ustanovením §550 obch. zák., které stanoví, že provádí-li zhotovitel dílo v rozporu se svými povinnostmi, je objednatel oprávněn dožadovat se toho, aby zhotovitel odstranil vady vzniklé vadným prováděním a dílo prováděl řádným způsobem. Závěr odvolacího soudu je v souladu i s konstantní judikaturou, na níž správně odvolací soud ve své rozhodnutí odkázal (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 1067/2003 a ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 309/2004).
Dovolateli nelze přisvědčit, že by odvolací soud směšoval ve svém odůvodnění rozhodnutí na str. 6 pojem předání díla a jeho řádného ukončení. Odvolací soud pouze na podporu právního závěru s odkazem na důkaz provedený znaleckým posudkem uvádí, že v dané věci dílo nebylo řádně ukončeno. Nezaměňuje tím skutečnosti předání a provedení díla. V této souvislosti je možno připomenout ustanovení podle §537 odst. 2 obch. zák., podle něhož je objednatel povinen provedené dílo převzít. Provedl-li by tedy žalovaný dílo řádně ve smyslu §554 odst. 1 obch. zák., byl by žalobce povinen jej převzít.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, proto je Nejvyšší soud České republiky, jako dovolací soud (§10a o. s. ř.) – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 2 250 Kč §8, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 484,50 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 3 034,50 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 27. března 2008
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu
32 Cdo 3090/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce J. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Mgr. J. S., konkursnímu správci, úpadce P. H. s.r.o, o povinnost provést dílo a předat je žalobci, vedené u Krajského soudu v H. K. pod sp. zn. 36 Cm 114/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 14. března 2007, č.j. 4 Cmo 134/2006-320, takto: Dovolání se odmítá.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 034,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta .
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 14. března 2007, č.j. 4 Cmo 134/2006-320, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v H. K. ze dne 5. dubna 2006, č.j. 36 Cm 114/2000-294, o uložení povinnosti žalovanému provést stavbu skladu hutního materiálu v H. B. podle smlouvy o dílo č. 1176/99 ze dne 3. 5. 1999 řádně, způsobem konkrétně specifikovaným ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Dovolatel zpochybňuje skutkový závěr obou soudů, že žalovaný neprokázal předání díla žalobci. Přezkoumání skutkového závěru při uplatnění přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však nemůže být předmětem dovolacího přezkumu. Ten se otevírá za dané situace zásadně jen posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, nikoliv jiným otázkám, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění. Nutno zdůraznit, že skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že skutkový závěr soudu vycházel z neúplného dokazování a že řízení je tak postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., spočívající v neúplnosti nebo nesprávnosti zjištění skutkového stavu, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že případná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná.
Vyšly-li oba soudy v posuzovaném případě ze zjištění, že žalovaný jako zhotovitel neprokázal, že by žalobci jako objednateli předal dílo, k jehož předání se zavázal podle smlouvy o dílo č. 1176/99 ze dne 3. 5. 1999 v čl. VII. odst. 3, odvolací soud správně vyšel z ustanovení §554 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), podle něhož zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem, a je-li místem předání jiné místo, než je uvedené v odstavcích 2 a 4 tohoto ustanovení, vyzve zhotovitel objednatele k převzetí díla. Odvolací soud správně podepřel svůj závěr i právním názorem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v rozsudku ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 104/2003. Odvolacímu soudu nelze vytknout, že by rozhodl v rozporu s hmotným právem, jestliže poté ze skutkového zjištění o nepředání díla učinil závěr, že žalobce se nemůže domáhat nároků z vad díla podle §564 obch. zák., ale jen nároků založených ustanovením §550 obch. zák., které stanoví, že provádí-li zhotovitel dílo v rozporu se svými povinnostmi, je objednatel oprávněn dožadovat se toho, aby zhotovitel odstranil vady vzniklé vadným prováděním a dílo prováděl řádným způsobem. Závěr odvolacího soudu je v souladu i s konstantní judikaturou, na níž správně odvolací soud ve své rozhodnutí odkázal (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 1067/2003 a ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 309/2004).
Dovolateli nelze přisvědčit, že by odvolací soud směšoval ve svém odůvodnění rozhodnutí na str. 6 pojem předání díla a jeho řádného ukončení. Odvolací soud pouze na podporu právního závěru s odkazem na důkaz provedený znaleckým posudkem uvádí, že v dané věci dílo nebylo řádně ukončeno. Nezaměňuje tím skutečnosti předání a provedení díla. V této souvislosti je možno připomenout ustanovení podle §537 odst. 2 obch. zák., podle něhož je objednatel povinen provedené dílo převzít. Provedl-li by tedy žalovaný dílo řádně ve smyslu §554 odst. 1 obch. zák., byl by žalobce povinen jej převzít.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, proto je Nejvyšší soud České republiky, jako dovolací soud (§10a o. s. ř.) – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 2 250 Kč §8, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 484,50 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 3 034,50 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 27. března 2008
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu