ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.3186.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 3186/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc.,a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Ing. J. K. CSc., zastoupeného, advokátkou, proti žalované P. I. a.s., zastoupené advokátem, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Cm 185/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. ledna 2007, č.j. 1 Cmo 160/2006-135, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. ledna 2007, č.j. 1 Cmo 160/2006-135, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2006, č.j. 25 Cm 185/2004-98, kterým byla zamítnuta žaloba se žádostí, aby byl zrušen rozhodčí nález vydaný dne 20. 8. 2002 Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR pod značkou Rsp. 38/02 a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že v daném případě neexistují předpoklady pro zrušení rozhodčího nálezu podle §31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Pokud odvolatel namítal neplatnost rozhodčí smlouvy a nepovolanosti rozhodujícího rozhodce, odvolací soud stejně jako soud prvního stupně konstatoval, že žalobce tyto námitky včas v rozhodčím řízení neuplatnil, a proto k nim soud nemohl v souladu s §33 cit. zákona přihlížet. Brojil-li odvolatel proti věcnému posouzení sporu, odvolací soud s odkazem na §34 cit. zákona uzavřel, že věcný přezkum soudem lze provést teprve po zrušení rozhodčího nálezu. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se soudem prvního stupně ohledně posouzení námitky neposkytnutí možnosti žalobci projednat věc před rozhodci, když žalobce měl možnost se k věci v rámci rozhodčího řízení vyjadřovat, uplatňovat své návrhy a námitky, účastnit se projednání sporu a pokud rozhodce nezohlednil některý z žalobcem navržených důkazů, neznamenalo to odnětí možnosti žalobci věc projednat. Tvrdil-li odvolatel, že při podpisu rozhodčí doložky byl v tísni a že byl uveden v omyl, v čemž spatřoval možný důvod obnovy řízení, odvolací soud konstatoval, že svá tvrzení žalobce neprokázal.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť se domnívá, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu a je proti němu dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Z obsahu dovolání je zřejmé, že se žalobce dovolává ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávného právního posouzení věci a současně namítá, že řízení je podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Poukazuje přitom na rozpor mezi protokoly z jednání a odůvodněním vynesených rozhodnutí v rozhodčím i soudním řízení. Dále namítá, že nebyl řádně soudem poučen o procesních možnostech odročení jednání z důvodu nepřítomnosti právního zástupce a že soud pochybil, pokud v průběhu řízení nevyhověl jeho žádosti o přerušení a odročení jednání. V postupu soudu spatřuje znemožnění své obrany. Nesouhlasí se závěrem, že včas neuplatnil v rozhodčím řízení neplatnost rozhodčí smlouvy a nepovolanosti rozhodujícího rozhodce. Uvádí, že z listin ve spisu založených vyplývá, že žalobce netrval na dokazování pouze důvodu zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. e) cit. zákona. Je přesvědčen, že v daném případě existují důvody pro obnovu řízení podle §228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Poukazuje přitom na důkazy podporující jeho tvrzení, že žalobce byl při podpisu rozhodčí smlouvy v tísni, uzavřel ji za nápadně nevýhodných podmínek, což zároveň svědčí o porušení zásad poctivého obchodního styku žalované vůči žalobci ve smyslu §265 obch. zák. Dovolatel požaduje, aby byl akceptován jeho vzájemný návrh na zaplacení 5 834 052 Kč s příslušenstvím. Závěrem navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupen advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují).
Pokud dovolatel napadá závěr odvolacího soudu, že v rozhodčím řízení včas neuplatnil námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy a nepovolanosti rozhodujícího rozhodce, a že neprokázal, že by byl při podpisu rozhodčí smlouvy v tísni, je nutno konstatovat, že dovolatel tím zpochybňuje skutkové zjištění, z něhož odvolací soud při právním posouzení vycházel. Dovolací soud ale není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Nutno zároveň připomenout, že skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a námitka směřující do eventuálního nesprávného skutkového zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být totiž jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Brojí-li dovolatel proti výsledku hodnocení důkazů – listin založených v soudním spisu (bez další identifikace) ohledně uplatnění jeho námitek podle §31 zákona č. 216/1994 Sb., je nutno konstatovat, že nesprávné hodnocení důkazů rovněž nemůže být předmětem dovolacího přezkumu. Ten se otevírá, jak výše uvedeno, zásadně jen posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu.
Pokud tedy odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce včas neuplatnil v rozhodčím řízení námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy a nepovolanosti rozhodujícího rozhodce, není možno odvolacímu soudu vytknout, že by rozhodl v rozporu s hmotným právem, když podle §31 zákona č. 216/1994 Sb. soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález jedině tehdy, jestliže
a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu,
b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje,
c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem,
d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců,
e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat,
f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému,
g) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení.
Ustanovení §33 zákona č. 216/1994 Sb., aplikované odvolacím soudem, stanoví, že soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody §31 písm. b) nebo c), jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé.
Vyšel-li odvolací soud ze skutkového zjištění, že žalobce neuplatnil návrh podle §31 ve spojení s §33 zákona č. 216/1994 Sb. včas, správně dovodil, že je důvod pro zamítnutí návrhu na zrušení rozhodčího nálezu.
Odvolací soud rovněž nepochybil, jestliže neřešil námitky týkající se věcného přezkumu rozhodčího nálezu, když podle §34 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. soud pokračuje k návrhu některé ze stran po právní moci rozsudku v jednání ve věci samé a tuto věc rozhodne, zruší-li soud rozhodčí nález z důvodů uvedených v §31 písm. a) nebo b) cit. zákona, což nenastalo v daném případě, neboť neexistovaly předpoklady ke zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu §31 zákona č. 216/1994 Sb.
Požadavek dovolatele, aby byl akceptován jeho vzájemný návrh ve výši 5 834 052 Kč s příslušenstvím se týká věci samé a její posouzení nebylo předmětem odvolacího řízení, nedošlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu, proto nemůže být ani předmětem dovolacího přezkumu.
Předkládá-li dovolatel svůj názor, že žalovaná v dané věci jednala v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a domnívá se, že tuto právní otázku posoudil odvolací soud v rozporu s hmotným právem, pominul, že na řešení uvedené právní otázky odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, a ani založit nemohl, jestliže vyšel ze zjištění, že námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy žalobce v rozhodčím řízení řádně neuplatnil. Předpokladem toho, aby dovolací soud mohl posuzovat, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu, popř. v něm řešená právní otázka, má po právní stránce zásadní význam je mimo jiné to, že jde o právní otázku v napadeném rozhodnutí řešenou.
Poukazuje-li žalobce v dovolání na nesprávný procesní postup, jenž spatřuje v rozporu mezi protokoly z jednání a odůvodněním vyneseného rozhodnutí v rozhodčím i soudním řízení a dále v tom, že nebyl řádně poučen o procesních možnostech odročení soudního jednání z důvodu nepřítomnosti právního zástupce a v průběhu soudního řízení nebylo vyhověno jeho žádosti o přerušení a odročení řízení, namítá tím vady řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení však může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se však v dané věci nejedná, když dovolatel pouze napadá konkrétní procesní postup soudu.
Dovolací soud tedy na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že dovolání žalobce není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neřešil-li odvolací soud otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Za procesní situace, kdy dovolání není přípustné, Nejvyšší soud dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. dubna 2008
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu